Po 6 letech znovu doma, tentokráte s účastí zámořských celků 

„Dnes večer ve 20 h, před utkáním čs. hokejových reprezentantů s NDR, bude mistrovství světa a Evropy slavnostně zahájeno. Scénář jednotlivých obrazů je jednoduchý, ale v celkovém provedení barevně hezký a velmi působivý. Praporečníci s vlajkami v barvách bílé, modré a červené a krasobruslařky s třepetalkami stejných barev budou vytvářet na ledě různé obrazce. Ještě před tím, než vjedou na led vlajkonoši se státními vlajkami zúčastněných zemí, vytvoří na ledové ploše velké, barevné hokejky. Mistrovství světa zahájí předseda LIHG (mezinárodní hokejová federace) dr. G. Sabetzki a předseda čs. organizačního výboru dr. Z. Andršt. S prvním tónem čs. hymny bude vztyčena československá státní vlajka,“ tak vypadal program slavnostního zahájení 45. hokejového šampionátu, o němž referoval Československý sport.

Historie šampionátů na českém území: díl 6. - 1978

Medailové pořadí: 
1. SSSR
2. Československo
3. Kanada

Největší kanonáda turnaje:
SSSR - NDR 10:2

Místo konání: 
Sportovní hala ČSTV

Celkový počet diváků:
388 700

V dané době museli mít domácí sportovní nadšenci nadmíru velká očekávání, když vezmeme v úvahu, že tuzemská reprezentace předtím dosáhla na dva tituly mistrů světa v řadě. Borci se lvem na prsou uspěli jak v roce 1977 ve Vídni, tak o rok dříve v Katovicích. Návštěvníci svátku na ledové ploše se mohli taktéž těšit na celou řadu suvenýrů v podobě všelijakých plakátů, vlaječek a přívěsků. Nejzajímavější artefakt však představovalo tranzistorové rádio ve tvaru puku.

Šampionát hostila stejně jako v roce 1972 sportovní hala v pražských Holešovicích. Ta doznala úprav, došlo k instalaci nových mantinelů, plexiskel a světelná tabule byla nově zaopatřena i digitálními hodinami. Modernizaci se nevyhnulo ani zázemí. „Každé zúčastněné mužstvo bude mít po celou dobu svoji kabinu vybavenou kompletním hygienickým zařízením, prostorem pro masáž a příručním skladem,“ neopomněl zmínit redaktor Rudého práva.

První poválečný hokejový šampionát uspořádala v roce 1947 Praha.
Historické zlato. Pomohli Rakušané, na Štvanici fandil i Gottwald

Režimu poslušně sloužící plátek vydávaný pod záštitou ústředního výboru KSČ si vzal na paškál i jiné faktory než ty sportovní, jak to s oblibou dělával. Celá akce měla podle novin vzpomenout na 30. výročí Vítězného února (rozuměj komunistického převratu v roce 1948), mimo jiné se blížilo i 70.  výročí, které poukazovalo na prvopočátky organizovaného hokeje v českých zemích. Roku 1908 se Češi stali členy IIHF (dříve zkratka LIHG), a to ještě dávno předtím, než si vydobyli vlastní stát. Hned rok nato se reprezentace poprvé vydala na mezinárodní turnaj do Chamonix. Nejenže členové výpravy neměli správné hokejky, oni ani netušili, jak vypadá opravdový puk!

Všechno šlo jako po drátkách, ale…

Zpátky ale do 70. let. Na turnaji v roce 1978 se představilo celkem osm mužstev, tedy o dvě více než na předešlém pražském mistrovství. Tentokráte totiž nebyli fanoušci ochuzeni o účast Kanady a USA. Osmero národních týmů se nejprve utkalo v základní skupině „každý s každým“. Nejlepší čtveřice pak postoupila do finálové fáze a týmy ze dna tabulky hrály o páté až osmé místo.

Kádr domácích reprezentovala pětice hokejistů, kteří se proslavili na MS v roce 1972. Mezi nimi nechyběl ani kapitán Ivan Hlinka, matador v bráně Jiří Holeček nebo ofenzivní opora Vladimír Martinec. Trenéři Karel Gut s Jánem Starším dále ukázali na slovenské bratry Mariána a Petera Šťastné, Jaroslava Pouzara či nováčka Františka Černíka.

Čechoslováci vykročili za zlatou obhajobou výborně a základní skupinou prosvištěli jako uragán. Gutovi svěřenci neztratili ani bod, přičemž rozstříleli Kanadu poměrem 5:0. Spojeným státům nadělili příděl 8:3, a co je nejdůležitější, domácí porazili obávané Sověty 6:4, pod čímž se výrazně podepsal Černík, který nasázel hattrick. Hokejová pohádka pokračovala i v další fázi. Formu tuzemského mužstva znovu odnesli Švédové, kteří se museli sklonit před vítězem po porážce 1:6. Ani Javorové listy si nedošly pro bodový zisk, když padly těsně 2:3. Dosavadní bilance Československa tak činila devět zápasů a identický počet vítězství. Zbýval poslední krok. Neprohrát proti sborné o více než dvě branky.

V rozhodujícím duelu nejprve domácí Bubla orazítkoval tyč. Záhy padl první gól, bohužel však do sítě Holečkovy branky. Závěr druhé části přinesl, jak se později ukázalo, rozhodující okamžik. Vladimír Martinec se řítil do brejku, nicméně ho na poslední chvíli atakoval obránce Vasiljev. Československý forvard se v důsledku toho srazil s gólmanem Treťjakem, kotouč se klouzal někde pod nimi. Sudí signalizoval gól, který však vzápětí zrušil. V posledním dějství Sověti odskočili zásluhou sourozenců Golikovových na třígólový rozdíl. Hlinka sice ještě dokázal zkorigovat stav, nicméně mužstvo proslulého kouče Tichonova opanovalo zápas 3:1 a zlaté medaile se tak věšely na krk jemu a jeho svěřencům…

Co jste možná nevěděli? 

Tisk podobně jako v roce 1972 neopomněl zmínit setkání československých a sovětských hokejistů. Tentokráte se schůzka konala na velvyslanectví SSSR. „Barokní terasa sestupuje několika stupni do zahrady, kde rozkvétají stromy, a tak vlastně už s kulisou jara na dosah ruky se v prostorách sovětského velvyslanectví sešli dva velcí sportovní rivalové z ledu, mužstva ČSSR a SSSR. (…) Setkání, které skončilo všeobecným podepisováním hokejek a plakátů, proběhlo v srdečném ovzduší za přítomnosti vedoucího oddělení ÚV KSČ Lubomíra Procházky, jeho zástupce Libora Batrly a předsedy ÚV ČSTV Antonína Himla,“ informovala Mladá fronta. Ta poskytla vyjádření sovětského herce Vjačeslava Tichonova, který v témže čase natáčel film v barrandovských ateliérech a byl na režimem protežované audienci rovněž přítomný. „Hokej miluji, je to mužný boj, nejraději bych dal zlaté medaile oběma mužstvům, jsem rád, že jsem mezi nimi.“

Neuznaná Martincova trefa ještě po letech hlodala mysl domácích borců. Jak málo chybělo ke zlatému hattricku, na který v téže době dosáhly jenom Kanada a Sovětský svaz. Po takovém vývoji šampionátu muselo Čechoslováky konečné druhé místo jistojistě mrzet. A nejvíc asi tehdy 34letého Jiřího Holečka, který chtěl původně pověsit brusle na hřebík již po zlatém MS ve Vídni. Jednička národního týmu se alespoň dočkala malé satisfakce v podobě ocenění pro nejlepšího gólmana turnaje.

Zdroj: Youtube

Ceny vstupného  

Běžná cena vstupenky oscilovala okolo 50 až 65 Kčs. Chtěl-li se však divák dostat na ta nejatraktivnější utkání, jakým byl například souboj Kanady a SSSR, musel si připravit rovných 80 československých korun. Fanoušci měli možnost zhlédnout celkem 40 duelů, jejichž průměrná návštěvnost činila 9717 přihlížejících. Holešovická aréna byla třináctkrát vyprodaná, největší zájem fanoušci jevili pochopitelně o utkání domácích, Kanady a SSSR. Tehdejší kapacita Sportovní haly ČSTV dosáhla 14 500 míst.

Hvězdy šampionátu 

Ivan Hlinka 
Vynikající hráč, reprezentační kapitán a strůjce zlaté senzace z Nagana. Hlinka začínal s hokejem v Litvínově, kde si v pouhých 16 letech odkroutil premiéru v nejvyšší československé soutěži. Posléze se téměř celou dekádu 70. let stával nejlepším sezónním střelcem žlutočerných. V ročníku 1974/1975 dokonce ovládl kanadské bodování. Rok 1978 přinesl celou řádku úspěchů, forvard národního týmu s písmenem „C“ na dresu totiž vyhrál Zlatou hokejku, k níž mu pomohlo i to, že se na domácím šampionátu probojoval do All-Star týmu. V rámci pražského MS skončil druhý v bodování turnaje. „Je hráčem s dlouhou elegantní kličkou, přesnou střelbou a elegantní přihrávkou (…)“ psal v onom roce časopis Stadion. Hlinka se legální cestou prosadil do NHL, druhý rok v zámoří s Vancouverem došel až do finále play off. Později vynikal v trenérském řemeslu, na OH v Naganu dovedl reprezentaci k asi největšímu úspěchu v historii českého hokeje. Okusil rovněž koučování v NHL. Ivan Hlinka tragicky zahynul po autonehodě v roce 2004. 

Marcel Dionne 
Legenda NHL, nejlepší útočník mistrovství světa z roku 1978 a autor 731 gólů v nejslavnější hokejové lize. Do roku 1971 hrál hokej pouze na amatérské úrovni, záhy poté se však dočkal draftu, po němž se mu změnil sportovní svět. Přestože nikdy nevyhrál Stanley cup, stal se obávaným útočníkem, který sice nebudil respekt vzrůstem, zato však dominoval jinak. „Nejčastěji vyhledával prostor v ostrém úhlu vpravo od soupeřovy branky odkud tvrdě střílel golfovým úderem,“ zhodnotil um 170 centimetrů vysokého forvarda redaktor Stadionu. „Malý bobr“, jak se mu přezdívalo, podepsal na svou dobu královsky štědrou smlouvu s Los Angeles v hodnotě 300 tisíc dolarů za sezonu. V roce 1980 obral Wayna Gretzkyho o Art Ross Trophy, když nasbíral 137 bodů. Dodnes drží 6. příčku v počtu gólů historie NHL. 

Vjačeslav Fetisov  
Jeden z nejlepších obránců hokejových dějin, sedminásobný držitel titulu mistra světa, držitel dvou zlatých kovů z OH a konečně trojnásobný vítěz Stanleyova poháru. Sovětský svaz patřil v dobách formace Larionov, Krutov, Makarov, Kasatonov a Fetisov k nejobávanějšímu národnímu mužstvu vůbec. Podle svědectví bývalých československých hokejistů patřil tento bek osobnostně k těm vřelejším reprezentantům sovětské sborné. Vynikající obránce se naplno ukázal i v NHL, kam odešel v 31 letech. S Detroitem získal dva prsteny za zisk Stanley Cupu v řadě. Poslední soutěžní zápas dokonce odehrál až po 50. narozeninách. Po konci kariéry zastával funkci prezidenta CSKA Moskva a v letech 2002 až 2008 rovněž post ministra sportu.