Na Švédských hrách v únoru si v národním týmu zahrál v jedné lajně s bratry Radimem a Tomášem. Tohle česká historie nepamatuje. Československá ano. V roce 1978 vedle sebe nastoupilo bratrské trio Šťastných, které se tehdy nechalo památně zvěčnit na fotce, na které společně seděli na brankové konstrukci. Zohornové je napodobili. „Tohle se povedlo,“ líčí s úsměvem Hynek Zohorna v rozhovoru pro Deník Rovnost.

Jak jste si užil bratrskou souhru v reprezentaci?
Úplně maximálně. Hned při prvním střídání, kdy jsme byli společně na ledě, jsme na sebe nevěřícně koukali. Zhostil se nás krásný a nepopsatelný pocit. Pro všechny tři jde o nezapomenutelný moment, kterým jsme si splnili dětský sen.

Souhra na ledě byla intuitivní, nebo jste si k ní něco museli říct?
Každý má svůj post, který hraje v klubu. Před zápasem jsme si jen pár věcí vysvětlili, co se týče třeba kombinací. Jinak taktika týmu je daná, takže všichni věděli, jaké úkoly mají na ledě plnit.

V aktuální sezoně jste s reprezentací absolvoval všechny tři turnaje. Jak vnímáte svoji pozici v národním týmu?
Můžu být jedině spokojený. Dostával jsem hodně prostoru na ledě. Na posledním turnaji se už v dresu národního týmu objevila řada zkušených hráčů. Chodil jsem na přesilovky i na oslabení. Na Švédských hrách jsem vstřelil i první reprezentační gól, kdy jsme společně s bráchou Tomášem ujeli v početní nevýhodě.

Švédské hry se povedlo vyhrát. Ukázalo se, že Česká republika stále drží kontakt s ostatními elitními národy?
Vlastně se dá říct, že ostatní týmy hodně zkoušely jiné hráče. Třeba Rusáci hráli s béčkem. Naopak v prosincovém turnaji mělo Rusko strašně silný kádr. Na Karjale zase disponovali lepším složením Finové. Takže je těžké hodnotit reálně, jestli s nimi držíme krok. My jsme ale Švédské hry vyhráli, což jsme chtěli.

Před květnovým mistrovstvím světa na Slovensku se odehrají už jen České hry v Brně. Máte v hlavě, že byste si mohl zahrát na šampionátu?
Moc ne. Aktuálně jsem zraněný, takže se soustředím hlavně na to, abych se co nejdřív dal do kupy a mohl zase pomáhat týmu. Do konce základní části finské ligy schází pár kol a myslím na nadcházející play-off.

Právě ve finské lize se vám daří. V dresu Pelicans Lahti jste posbíral 39 bodů ve 45 zápasech. Jaké byly začátky?
Opravdu krušné. Trvalo zhruba dva měsíce, než si vše postupně sedlo. Nebylo to jednoduché. Kluci kolem mě lítali zleva zprava. (smích) Posléze jsem si ale zvykl a jsem rád, že jsem navázal na loňské výkony.

Je hodně náročné si přivyknout rychlému finskému stylu hokeje?
Fiňáci na nic nečekají. Nestojí za brankou a příliš se nerozmýšlí, co udělají s pukem. V Česku je oproti tomu úplně jiný systém. Hodně se vyčkává. Ve Finsku po vás hned jdou, na nic není čas. V lize dostává prostor opravdu nepřeberné množství mladých hráčů. Třeba v Lahti máme spoustu kluků, kterým je jedenadvacet nebo dva

advacet let. Kapitána nám dělá třiadvacetiletý klučina.



Zaskočila vás v něčem finská liga?
Možná v tom, jak už jsem zmínil, že tu dávají velký prostor mladým hráčům. Vůbec se je nebojí nasazovat do důležitých zápasů. V extralize je třeba naopak opačný trend, což je škoda.

V tamější nejvyšší hokejové lize naskakuje pouze šestice hokejistů z České republiky včetně vás. Čím to, že tam nehraje víc Čechů?
Hodně si tu zakládají na mladých hráčích, které si vychovávají. A ona taky finská liga není pro všechny. Každý má svůj styl, co mu sedí.

Hynek Zohorna

Narodil se 1. srpna 1990 v Havlíčkově Brodě. V mládežnických kategoriích si zahrál za Hradec Králové nebo pražskou Slavii. Do Komety přišel v roce 2011. S brněnským celkem v letech 2017 a 2018 vyhrál Masarykův pohár. Současně hájí barvy finského celku Pelicans Lahti, kde doposud odehrál 45 zápasů, ve kterých posbíral 39 bodů za 14 gólů a 25 asistencí.

Posunula vás finská liga na vyšší hokejovou úroveň?
Jednoznačně. Mám o dost lepší fyzičku díky trénování, které se tu praktikuje. V základní části se hraje šestapadesát zápasů plus dalších deset jsme odehráli v přípravě. Větší herní praxe posune každého. Líbí se mi, že se ve Finsku moc necestuje. Nejdelší trip trvá tři hodiny. Jinak jsou všichni soupeři docela blízko u sebe.

Už jste si zvykl na život v zemi tisíce jezer?
Oproti Brnu je to tu hodně jiné. Ve tři hodiny odpoledne už je tma, takže podvečery jsou hodně ospalé. Pak je ve Finsku prohibice, takže po deváté hodině večer si nekoupíte žádné pivko. (smích) Na tohle si člověk musí zvyknout. To si samozřejmě dělám srandu, ale není to tu úplně jednoduché. Výhoda je, že Lahti leží sto kilometrů od Helsinek, když něco chci, sednu na vlak a jedu tam.



Brzdí prohibice týmové akce?
Když jsou týmové akce, tak si zajdeme na pivko. Ale když si člověk chce koupit po zápase jedno pivo a dát si ho, tak to nejde. Po deváté hodině se prostě alkohol stáhne z veškerého prodeje. Všechno ostatní se ale dá normálně sehnat. Když si chcete v hospodě vzít plechovku, tak s sebou si ji neodnesete, musíte ji vypít tam.

Jak se vám líbí ve městě Lahti?
Žije tu nějakých devadesát tisíc obyvatel, což je oproti Brnu o dost méně. Ve městě je pár restaurací. Zimák má kapacitu pět a půl tisíce a chodí třeba jen něco málo přes tři tisíce diváků. V sezoně bylo hrozně málo vyprodaných zápasů.

Postrádáte brněnskou atmosféru?
Jednoznačně. Fanoušci Komety mi chybí hodně. Ve Finsku slyším diváky, jenom když se dá gól nebo se hraje hymna.



Z finštiny jste něco stihl pochytit?
Finsky sprostá slovíčka umím všechna. Když jdu do šatny, tak něco prohodím, ale že bych si ve finštině objednal v restauraci, to ne. Je to strašně těžký jazyk. (úsměv)

V Lukko Rauma hraje Jakub Krejčík, váš bývalý spoluhráč z Komety. Jste v kontaktu?
S Kubou se známe delší dobu. Jenže je těžké se s ním sejít, protože do Raumy cesta trvá tři hodiny a po zápasech se jede hned zpátky. Není čas. Po utkání si popovídáme a to je vše. Hraje tu i Radek Koblížek, což je ale mladý kluk, kterého moc neznám.

Měl jste volnou chvilku, abyste si zarybařil?
Ještě bohužel ne. Viděl jsem lidi na dírkách, jak sedí na jezerech a chytají. Zatím jsem neměl hlavně čas. Navíc se musím poptat kluků, jestli s tím mají zkušenosti, aby mě trochu navedli. Letos mi to už nevyjde. Ve Finsku pomalu končí zima a led taje. Pokud ale spoluhráči jezdí třeba na loďku v létě, tak bych s nimi jel rád, ale zatím jsme se o tom moc nebavili.

Přemýšlel jste, že byste oživil komeťácký rybářský kroužek a pozval do Finska třeba Martina Dočekala?
Rybáři sice jsme, ale kaproví. Fini mají ve vodách spíš dravce a ty my nechytáme. Když jsme v Česku, maximálně si v zimě zajdeme na dírky na pstruhy.



Extraligu stále sledujete?
Když hraje Kometa v televizi, tak koukám. Mladší brácha Radim nyní válí až v Mladé Boleslavi, takže když je možnost, mrknu se i na něj.

Co jste říkal na výměnu Radima do Boleslavi?
Tohle je těžké hodnotit, protože u toho nejsem. Bylo tam asi víc aspektů, které hrály roli. Každopádně Radimovi výměna pomohla. Boleslav se prezentuje pěkným, rychlým hokejem.

Zmínil jste krušné začátky ve Finsku. Neuvažoval jste o návratu do Komety, se kterou byste mohl dokráčet k hattricku?
O tomhle jsem neuvažoval. Ne že bych nechtěl, ale šel jsem do ciziny a chtěl jsem se prostě prosadit. Nic nevzdat. Takhle jsem byl nastavený od začátku. V přechodu do zahraničí mi pomohlo, že jsem zkušenější. Je mi osmadvacet, takže jsem nebyl tolik vyjukaný.

Jaké jsou vaše další ambice?
Věřím, že jsem na správné cestě a hlavně finská liga mi jako hokejistovi ohromně pomohla. V Pelicans mám smlouvu i na příští rok, takže jsem rád, že v tomhle ohledu mohu být klidný.



Jak vidíte šance Pelicans v play-off?
Především musíme v tabulce udržet top šestku, abychom nemuseli hrát předkolo a do čtvrtfinále postoupili přímo. Víme, že první tým ligy Kärpät má hodně zkušený tým. Navíc je nedávno posílil Jussi Jokinen. Tabulce vévodí zaslouženě. Mají náskok přes dvacet bodů. Jsou hodně našlapaní. Vždy bývají první dva týmy odskočené a mezi zbytkem jsou pak rozdíly minimální. Jenže vyřazovací část je jiná soutěž.