Zatímco skutečná pokračování Contry se napříč třemi generacemi konzolí potácely na hraně průměrnosti, tenhle nečekaný černý kůň od tvůrců série Yakuza dokázal v důstojném "next-gen" kabátku vystavět přesně to, co dělalo slavnou střílečkovou sérii tak úžasně zábavnou a stylovou.

Nerozeznatelní roboti

Ačkoliv to není patrné hned ze začátku hry a všude na screenshotech vidíte jasně rozeznatelné plechové nepřátele, ústředním tématem příběhu jsou roboti, nerozeznatelní od lidí. Jeden takový vtrhne v roce 2080 do sídla největší americké korporace na výrobu robotů a spáchá tam teatrálně brutální sebevraždu, čímž upozorní na existenci vlastního druhu a vyprovokuje odvetnou akci Spojených národů.

Jelikož robotika je v budoucnosti stejně běžná záležitost, jako motorismus v naší současnosti, jeden z prvotních článků Nové ženevské úmluvy zakazuje vyrábět roboty, kteří by nebyli na první pohled k rozeznání od lidí. Tenhle podle všeho pochází z Tokia, kam se také vydává speciální jednotka elitních vojáků smíšených národností. Japonsko přitom Spojené národy nerespektuje, takže jde o vojenskou akci na nepřátelském území. Která samozřejmě nezůstane tak tajná, jak měla původně být.

Důvěra a zodpovědnost

Jelikož vaše jednotka byla sestavena z elitních členů speciálních jednotek různých zemí, dočkáte se poměrně častých střetů názorů. Co také čekat od skupiny, obsahující Američany, Brity, Číňany nebo Francouze. Většinu hry budete rozděleni na dvě skupinky, přičemž záleží prakticky jen na vás, koho si vezmete do té svojí. V praxi tak budete většinu času pobíhat ve společnosti dvou AI parťáků.

Zajímavou práci s příběhem a postavami zde podtrhuje také hratelností prvek vyhodnocování vzájemné důvěry. Podle toho, jak se chováte na bojišti či jak odpovídáte na podněty vašich spolubojovníků, sílí nebo slábne jejich důvěra k vám. Vyšší důvěra znamená, že budou urputněji bojovat a na slovo poslechnou vaše rozkazy. Menší důvěra logicky znamená přesný opak, což v takovéto "krycí" střílečce znamená nepříjemnou absenci obkličování nepřátel či krytí se navzájem.

Efektní destrukce

Ačkoliv grafika rozhodně nedisponuje efekty na úrovni králů současné herní scény, modely postav působí přirozeně a sem tam se nadějete i nějaké té rozlehlé působivé scenérie. Otázka je, zda celková jednoduchost prostředí náhodou není daň za naprosto excelentní zpracování nepřátel a jejich destrukce.

Jelikož budete střílet na mechanické stroje, každá vaše vystřelená kulka bude způsobovat nějakou tu viditelnou škodu - přinejmenším odletující součástky a kryty, v mnoha případech ale také upadávající končetiny nebo hlavy (bezhlavý protivník začne poměrně účinně střílet do vlastních řad). Všechno to drolení se na kusy a odlétávání součástek z nepřátel působí mnohem lépe, než "bezedné houby na olovo" v řadě moderních stříleček.

Parádní souboje s bossy

Další věc, která hru radikálně odlišuje od řadových titulů, jsou mimořádně efektní souboje s bossy. Jde o tu správnou míru šílenosti v duchu Contra, kdy se na kruhovém náměstí utkáte s mechanickým pavoukem o výšce třicetipatrového domu nebo se budete hnát po dálnici s gigantickým Transformerem v zádech. Bojů s bossy jsou desítky, jsou spektakulární a málokdy jdou vyřešit jen samotnou palebnou silou - většinou budete muset využít prostředí či alespoň nějakou unikátní taktiku (například nalákat oslepeného nepřítele na zvuk sirény, abyste se mi dostali do zad). 

Nejen divoké bitvy s obřími bossy jsou kořením jinak tradiční koridorové akce. Užijete si také poměrně časté specialitky typu jízda na vodních skútrech nebo řízený pád po nakloněné rampě. Několikrát jsem si při hraní vzpomněl také na neprávem opomínanou Lost Planet.

Chybělo málo

Na to, že jsem původně neměl Binary Domain vůbec v úmyslu hrát, mě nakonec více než příjemně překvapila a byl to jeden z nejlépe strávených víkendů za poslední dobu. V některých chvílích jsem příběh hltal jako kdyby šlo o další díl Metal Gear Solid. Nastal i dějový zvrat, který mi opravdu vyrazil dech. A celé to vylepšování zbraní i pestrá hratelnost mi zase připomněly sérii Resident Evil.

Bohužel ale musím objektivně uznat, že grafika hry nepatří ke špičce, hudba je dokonale nezapamatovatelná, anime přehnanost poněkud pohřbívá jinak silné téma a hra pro více hráčů, postavená mimo hlavní kampaň jen v podobě nenápaditých režimů bez větší hloubky, je dokonale zbytečná. Přesto jde ale o desetihodinovou strhující jízdu, která vás překvapí stejně příjemně, jako mě.

VERDIKT: Pod zdánlivě průměrným zevnějškem se skrývá mnohem nápaditější a bohatší hra, než by se mohlo zdát. Zajímavý příběh, prezentovaný pomocí desítek minut povedených filmečků, tvoří solidní páteř horské dráhy, plné zábavných přestřelek i nápaditých soubojů s bossy. Vylepšování zbraní z vás postupně udělá experta na destrukci té mechanické armády, která se pod vaší palbou bude tak efektně rozpadat na součástky. A každý váš čin na bojišti i během rozhovorů ovlivní důvěru i chování vašich partnerů. Jen dobře volte, komu z nich budete důvěřovat vy. Nečekaná kvalita udělá radost všem, kdo dají tomuhle kousku šanci. A obzvláště pak fanouškům klasické série Contra. Hodnocení: 8/10.

Binary Domain pro PS3 a Xbox 360 vyšlo koncem února a u nás ho vydal ConQuest za 1399 korun.

Herní zpravodajství pro vás připravuje Eurogamer.cz.