Z Resident Evil tam najdete nekompromisní hororovou atmosféru (v podzemních labyrintech, nebo když se venku setmí), z Devil May Cry tam najdete fantasticky pestrý a efektní repertoár zbraní i chvatů. Navíc má ještě hra neochvějný punc "přirozenosti", který učinil například z procházek divočinou ve Skyrimu onen pohlcující, "uvěřitelný" zážitek.

Poutavé objevování neznáma

Jedním z nejlepších lákadel nelineárních her je jejich otevřenost, svoboda hráče objevovat svět podle svého. V Dragon´s Dogma (dále jen DD) jsem zažil takových momentů nespočet. Začalo to už oním ránem, kdy se probudíte v místnosti s ostatními zraněnými, vezmete si zubatý rezavý meč, nadechnete se, otevřete domovní dveře a pustíte dovnitř denní světlo. Před sebou spatříte rybářskou vesničku, jaká by klidně mohla existovat i dnes někde v Itálii.

Místo toho, abyste ji šli prozkoumat, mnohým z vás padnou do oka například travnaté vrcholky útesů nad pobřežím: já jsem okamžitě dostal chuť tam vyrazit, což jsem také udělal. Podobné pocity jsem měl, když jsem o pár desítek hodin hraní později konečně sebral odvahu a navzdory radám pocestných sešel z "bezpečné" cesty mezi městy a zamířil do hlubokého lesa (kde jsem mimochodem narazil na jedovatého hada v trávě, skupinu lupičů a nakonec desetitunového draka, před kterým jsem s křikem utekl a zachránil si holý život). Nebo když jsem se třeba vymotal z horské soutěsky a uviděl před sebou královské město v celé jeho velikosti a majestátnosti.

Vaše družina

Zjistil jsem, že abych se do RPG opravdu ponořil a aby RPG splnilo tu svoji roli "role-playing-game" úlohu, potřebuji možnost vytvořit si svoji vlastní postavu. Proto mi například Zaklínač 2 tolik nesednul (ačkoliv to je jinak naprosto vynikající hra). Zde budete mít podobnou volnost editace postavy jako v MMORPG, od všech aspektů vzhledu (včetně opravdu drobných nuancí typu postoj nebo výraz), přes výběr hlasu až po volbu povolání, které ovšem můžete během hraní bohatě kombinovat s ostatními, nebo dokonce zcela změnit.

Svoji postavu pak samozřejmě převlékáte, přezbrojujete a dále konstantně pěstujete k obrazu svému. Zcela stejnou a vlastně ještě větší míru svobody máte při editaci svého "pawna", stálého partnera/partnerky, který bude chodit všude s vámi. Opravdu si nevzpomínám, kdy naposledy jsem měl tak skvělý pocit z AI postavy a tak silný vztah k ní.

Je to podpořeno i takovými drobnostmi, jako je rozvoj její osobnosti: zatímco v jiné hře byste prostě nastavili v nějakém menu, jak se má za jaké situace AI chovat, zde si sednete proti sobě ke stolu a vyříkáte si to (interaktivním dialogem). Můžete svému druhovi/družce říct, jak se má chovat v bitvě i mimo ni, zda má objevovat na vlastní pěst nebo se držet u vás či jakým tónem a jak často na vás má mluvit.

Online vesmír

Tou nejlepší motivací dát si záležet na vzhledu, schopnostech a rozvoji vašeho pawna je ale fakt, že jej budete vysílat na výpravy za ostatními dobrodruhy. Je ve vašem zájmu, aby si ostatní online hráči vybrali právě vašeho pawna jako doprovod do svojí družiny, protože vám za to zaplatí (vzácnou herní měnou "rift crystals", určenou výhradně pro nájem průvodců).

Kromě toho se ale váš pawn během návštěvy u nich naučí nové věci o příšerách, se kterými tam bude bojovat, lokacích, do kterých se tam vydal, a příběhových událostech. Aby toho nebylo málo, vrátí se s dárkem (vybírá a věnuje hráč, který si ho najal) a písemným zhodnocením toho, jak si vedl či jak se líbil. Váš pawn je nicméně neustále s vámi. Na své výpravy chodí a vrací se z nich "jakože" během vašeho přespání v hostinci nebo stanu, což je celkem důležité pro posouvání času a léčení družiny.

Kromě vaše pawna s vámi mohou chodit ještě dva další, které si vyberete a najmete od ostatních hráčů. Samozřejmě se můžete rozhodnout chodit světem jen ve dvou, ale proč byste se sami znevýhodňovali? Víc mečů, kouzelných holí a luků víc zvládne.

Sáhněte si

Vaše postava bude šermovat, krýt se, uskakovat, napínat tětivu luku, zaměřovat místo dopadu kouzla, ale také chodit, běhat a sprintovat, šplhat po skalách i skákat přes překážky. Možnosti vašeho pohybu a útoků jsou tak bohaté, že tvůrci dokonce implementovali "dvojaké" ovládání, takzvaný "low and high profile", jak to známe například z Assassins Creed. Tlačítka na ovladači tedy slouží různým funkcím podle toho, zda při jejich zmáčknutí držíte shift.

Ohromná spousta věcí v herním prostředí se dá rozbít a do vynikající hmatatelnosti prostředí počítám i takové efekty, jako že vám průchod pod vodopádem v temné jeskyni zhasne lucernu. Jedna z nejnapínavějších akcí ve hře byla pro mě výprava do podzemního hnízda neviditelných ještěrů, kam se šlo potmě a po pás ve vodě - stačilo pár centimetrů hloubky navíc a moje lucerna by zhasla.

Vrcholem toho všeho je fyzická interakce s nepřáteli, kam náleží schopnost po těch větších z nich šplhat. Třeba na kyklopa je nejlepší taktika skočit mu na nohu, chytit se, vyšplhat se na záda, ke krku a zasadit mu ránu nožem do oka. A nejen na Kyklopa je potřeba objevit tu správnou taktiku. Všichni nepřátelé mají své specifické slabiny a způsoby chování.

Nahlaste dovolenou

Všechny výše popsané fundamentální základy hry zaručují báječný zážitek. Připočtěte k tomu zajímavý příběh pěkně ve stylu Capcomu: plno filmečků, charismatické postavy, sem tam klišé, sem tam úžasný nápad, 400 dabovaných NPC a jedna obrovská záhada k odhalení. Aby toho nebylo málo, příběh je nelineární a některé vaše volby jsou opravdu zajímavé, s náležitým dopadem na konec hry.

Pro mě osobně se ale největším lákadlem a nejsilnější stránkou hry stala její přirozenost: v žádném jiném fantasy RPG jsem nezažil tolik momentů "jako ze života", ať už to bylo čechrání obilí na poli během poledne, šumění korun stromů se zvedajícím se větrem, opatrné našlapování ve stísněných prostorách jeskyně nebo procházka naprosto uvěřitelnou vesnicí či špinavým a povědomým středověkým hradem.

Hře je možné vytknout jednotvárnost a nenápaditost, částečně právě pro tu její pečlivou evropsky - středověkou přirozenost. Podle mě ale poskytuje konzistentní pocit místa a času, jako se to povedlo třeba Red Dead Redemption, se kterou má DD společný také například zaplnění herního světa náhodnými setkání se zvěří nebo náhodnými lokálními událostmi.

VERDIKT: Rozlehlé a poctivé fantasy RPG, které vám nabídne pohlcující svět, mimořádnou volnost nejen při tvorbě a správě družiny, návykově fyzický soubojový systém a opravdu strašidelné podzemní labyrinty k prozkoumání. Ačkoliv se nelineární příběh také povedl, dominantní předností hry je evropsky - středověký důraz na přirozenost, díky kterému budete mít téměř neustále pocit, že jste opravdu tam - a ne v nějaké bláznivé fantasmagorii. Fanoušci Hry o trůny se zde budou cítit jako doma. A stejně tak veteráni Dark Souls, pro které je tahle hra tím nejbližším, co si aktuálně mohou zahrát. Pokud mezi ně nepatříte a nezkousnete slabší grafiku nebo jiné nedostatky, o bodík si z hodnocení odečtěte. Hodnocení: 9/10.

Dragon's Dogma pro PS3 a Xbox 360 vydala Cenega v pátek 25. května, s PC verzí se v dohledné době nepočítá. Hru zakoupíte ZDE.

Herní zpravodajství pro vás připravuje Eurogamer.cz.