Pak ale přišlo demo, které mne nechalo si vyzkoušet ještě vylepšenou verzi již tak geniálního soubojového systému z třináctky a představilo také báječný nápad lovení monster do vlastní družiny. Pořád ještě jsem měl strach z hlouposti příběhu, naivity dialogů a křečovité linearity, nicméně začal jsem se upřímně těšit a dovolenou si vzal. Následovaly tři nepřetržité dny/noci blaha, které ve mě znovu probudily ty báječné pocity z hraní FF série na přelomu devadesátých let.
Obrazy a hudba
Nemá cenu to zastírat, takže začneme tím nejviditelnějším. Final Fantasy XIII-2 je nediskutovatelně krásná. Málokterý screenshot to dostatečně vystihuje, ale když se ten překrásný, všemi barvami hrající svět před vámi rozhýbe na velké HD televizi, musíte chtě nechtě uznat, že něco takového nikde jinde neuvidíte. Určitě na tom má svůj podíl i technická stránka věci (vlastní engine, vylepšený od třináctky, zaručující kromě jiného hladký framerate za všech okolností), ale především je zdrojem té krásy samotný výtvarný design.
Japonské RPG a Final Fantasy především vždycky patřila k tomu vizuálně "nejdivočejšímu" a nejvíc "jinakému" oproti západní produkci. Zde najdete tohle všechno zúročené způsobem, jaký dovoluje HW, schopný renderovat třetí díly Uncharted nebo Battlefieldu.
Ta nejlepší omluva
Ačkoliv miliony fanoušků (včetně mě) přijaly pravidla hry třináctého dílu, masivní vlna negativní kritiky byla natolik konzistentní, že tvůrcům muselo být dokonale jasné, kde udělali chybu. Nevídaná tunelovitá linearita původní hry souvisela se zoufalým nedostatkem vedlejšcích úkolů a aktivit, což jsou vlastnosti přijatelné pro špičkovou střílečku kalibru Call of Duty, ale určitě ne pro RPG žánr.
XIII-2 se zcela očividně soustředí na problém nelinearity jakožto základní stavební kámen - a to do té míry, že dokonce i samotný příběh je o cestování v čase, záměrném měnění historie a paralelních verzích míst, lidí i událostí. O to větší zázrak je, že navzdory tomu příběh funguje a připadá mi dokonce čitelnější a napínavější, než v případě třináctky. Samozřejmě nic se nemění na tom že jde o zkázu světa a všeho živého v něm, jak už je tradicí série.
Kouzlo hratelnosti
Dvě slova: Paradigm a Pokémon. "Paradigm System" je přezdívka revolučního bojového systému z třináctého dílu série. Vaše postavy se mohou naučit libovolné povolání dle vašeho výběru a investic. Rozhodně je praktické, aby každá uměla alespoň dvě-tři různé věci (například voják, kouzelník a léčitel). V rámci vaší družiny pak můžete z těchto povolání seskládat různé bojové kombinace (například kombinace voják - voják - kouzelník nebo kouzelník - voják - léčitel).
Monstra do party
Zatímco bojový systém známe a milujeme už z třináctky, naprostou novinkou je možnost poražená monstra přidat do vlastní družiny. Samozřejmě jde v základu o vykradení principu Pokémonů, nicméně s ohledem na bohatost a nápaditost Final Fantasy monster jde o vítanou "krádež". Kromě možnosti mít ve své družině libovolnou ze stovek příšer je zde také komplexní systém jejich vylepšování (prakticky identický s vylepšováním "normálních" postav), obohacený o možnost nechat jednu svoji příšeru sežrat druhou, která tak získá její schopnosti.
Asi si dokážete představit ten RPG ráj, který tenhle brilantní nápad umožňuje. Aby toho nebylo málo, máte navíc možnost si svoje monstra pojmenovat a navlékat jim desítky různých kostýmů. Snad každý JRPG fanoušek má v sobě zapálení pro cosplay a tady si opravdu přijdete na své.
Příběh stále trošku skřípe
Ačkoliv příběh pořád trpí určitými slabinami v čele s neskutečně naivními dialogy, špičkový anglický dabing dodává postavám na osobitosti a nešetřilo se na něm ani pro tisíce náhodných kolemjdoucích ve vesnicích a městech. Kandidátem na Oskara je zbrusu nová postava obchodnice "Chocolity", která se teleportuje napříč všemi lokacemi hry, nosí Chocobí (kuřecí) kostým a podle legend byla do lidské podoby proměněna kouzlem… hádejte z jakého tvora.
Charisma téhle postavy, částečně díky jejímu vzhledu, ale také díky výbornému hereckému výkonu a mimořádně vtipným dialogům, je absolutní. Něco jako obchodník se zbraněmi v Resident Evil 4. Na opačné ose kvality je bohužel váš stálý souputník Mog. Tahle nesmyslná plastiková mluvící hračka nadabovaná malým dítětem je tím nejhorším v celé hře, na tu nemá ani Jar Jar Binks.
Herní zpravodajství pro vás připravuje Eurogamer.cz.
