R.A. Salvatore, úspěšný spisovatel miliard knih přes kopírák, vsadil při rámcové tvorbě království Amalur na jistotu. Máme tu šablonovitý svět lidí, trpaslíků a elfů se všemi jejich tradičními charakteristikami, a pak tu máme sílící hrozbu rudých skřetů, kteří se pod tajemným lordem shromažďují kdesi na hornatém nepřístupném východě. Řekl tu někdo Pán prstenů?

Boj!

Každopádně jsou to ale právě násilnosti, páchané skrze výborný soubojový systém, které Reckoningu prokazují medvědí službu a dávají aspoň na chvíli zapomenout na generický svět plný generických questů, zadávaných generickými postavami skrze generické dialogy. Spíše než v RPG s otevřeným světem si mnohdy budete připadat jako v Darksiders nebo God of War - což je pochvala!

Jak známo, Reckoning se hraje z pohledu třetí osoby a vaše od podlahy vybudované alter-ego je radost ovládat. I ten nejzákladnější úder má řádnou zpětnou vazbu, ale až po určité dávce levelování, lootování a odemykání nových útoků začíná ta pravá zábava. Můj bezejmenný (a bohužel tupě němý) geroj metal kotouly, sekal přemety přes svůj obří meč, vyvolával ze země kamenné jehlany, blokoval štítem a nárazem paralyzoval, skákal pět metrů do vzduchu a dopadem ranil všechny v okolí.

Svět mnoha kójí

Na konzolové poměry Reckoning skutečně je nevídaně otevřeným RPG, ale zároveň nečekejte druhý Skyrim. Neumíte skákat, Neumíte šplhat, neumíte přejít dvacet centimetrů vysoký šutr. Seskočit dokážete jen z předem definovaných a na mapě vyznačených "jumpovacích bodů", což působí neskutečně hloupě, když z jednoho desetimetrového srázu hupsnout lze, ale z jiného, sotva metrového, již nikoliv. A neustále bouráte do neviditelných bariér, které s bohatým rozestupem obklopují každý objekt.

Na druhou stranu, na rozdíl od zmiňovaného Skyrimu tak de facto nehrozí, že se zaseknete mezi dvojicí balvanů nebo že zapadnete do textury. Navíc, s ohledem na rozsah, je vlastně až neuvěřitelné, že autoři vydali nezabugovanou, stabilní a spolehlivou hru.

Vypnout mozek

Někdy je navíc zpracování světa vysloveně úsměvné (nebo směšné?), koneckonců jako příběh samotný. Jednou jsem takhle musel oběhat hned několik oblastí (zase!), abych rozezněl několik pradávných balvanů a tím otevřel pradávný portál do pradávného chrámu uchovávajícího pradávné kopí, bez nějž nelze přemoci pradávného nepřítele. Načež vše končí tak, že z této pradávné jeskyně, do níž se samozřejmě stovky let nikdo nedostal, vylezu zadním vchodem viditelným na míle daleko, který je situován na circa tři metry vysoké skalní plošince…

Víte, snad každá fantasy hra je plná blbostí a nesmyslů. Ovšem málokterá hra je dává tak okatě najevo, jako Reckoning. Jakoby by vývojáři dělali titul pro choromyslné. Více než kdy jindy zde platí, že abyste se dobře bavili, nesmíte nad místním děním přemýšlet a nesmíte dopustit, aby vám někdo nezasvěcený koukal přes rameno, protože by se asi potrhal smíchy.

Opakování je matka moudrosti… a nudy

A vlastně ještě nesmíte hrát příliš intenzivně, jinak se vám Reckoning pro svou sterilní náplň přejí. Každá "kóje" v království Amalur obsahuje své předem definované nepřátele, několik truhel, dungeonů a questů. Jednou je zalesněná, podruhé plná písku, potřetí třeba tvořená krystalovými pohořími, ale pokaždé zde děláte to samé. Nebýt tuny lootu a zábavných i náročných soubojů, Kingdoms of Amalur: Reckoning je stereotypní nudou.

Reckoning neprojevuje žádné známky o snahu vyplnit hráčův život zajímavou, nevšední a variabilní náplní. Zapomeňte na originální a vtipné questy z Two Worlds II či Skyrimu. Zapomeňte na puzzle nebo úkoly NE-spočívající v rubání někoho do němoty. Tohle je jedno a to samé, pořád dokola, podobně jako v MMORPG, ale bez sociálního aspektu, který jinak v podstatě sterilní hratelnost dokáže řádně obohatit a oživit.

Alespoň slušná délka

K závěrečnému souboji jsem se prosekával 33 hodin, a když se ohlédnu zpět, spíše než obohacující virtuální dobrodružství vidím splývající a později i nudnou šeď. Pamatuji si Dům balad, jehož členové opakovaně prožívali role ze své literární tvorby - to mělo výjimečně nápad. Také si pamatuji možná tak dvě jména a stejný počet názvů, protože tu padá jedna nevyslovitelná absurdita vedle druhé. Nerecenzovat Reckoning, ani byste ze mě nevymlátili, o čem že vlastně byl ten příběh s hrdinou bez osudu.

VERDIKT: Představte si MMORPG, ale bez toho MMO. Lákající? Pak nemáte co řešit, Kingdoms of Amalur: Reckoning jsou v tomto ohledu dobře odvedeným řemeslem, navíc s parádním soubojovým systémem. Hráči toužící po pamětihodném singleplayerovém RPG zážitku jako Skyrim však budou zklamání tuctovým kýčovitým světem, předvídatelným příběhem, generickými questy, nevýraznými postavami, stereotypem… a vůbec jim bude připadat, že hrají hru bez duše. Hodnocení: 6/10.

Kingdoms of Amalur: Reckoning u nás vyšel 10. února v anglické verzi pro PC, PS3 a X360. Zakoupit jej můžete ZDE.

Herní zpravodajství pro vás připravuje Eurogamer.cz.