Hračku s diskutabilním výkonem, která je dobrá především pro nenáročné hříčky na pár minut v autobuse.
Já ale hraji hry kvůli síle těch větších z nich, jejich schopnosti vtáhnout hráče do propracovaného světa, silného příběhu a hluboké komplexní hratelnosti. Jakožto odvěký fanoušek série Resident Evil jsem nicméně neodolal a 3DS si kvůli zbrusu nové hře, zapadající příběhově do hlavní číslované řady, koupil. A nelituji.
Námořní katastrofa
Nemile aktuální téma hry s nehodou obrovské výletní lodi je jedním ze spolehlivých lákadel pro fanoušky fantastických hororů. Máloco je tak strašidelné, jako prozkoumávání potemnělé "lodi duchů", ať už je to uprostřed nelítostného oceánu nebo mrazivého vesmíru. Pokud se ale obáváte, že se celá hra odehrává na jedné lodi a postrádá tedy pestrost nebo rozsah, hoďte takové obavy za hlavu.
Jednak je ta loď opravdu obrovská, obsahujíce místnosti nápadně připomínající staré panské sídlo i tajné laboratoře. Hlavně se ale během postupného hraní za několik postav a skákání po časové ose příběhu vpřed i vzad podíváte také na souš nebo na dno oceánu.
Smysluplný příběh
Navíc zkáza lodi je zde tou menší z několika katastrof: mnohem drastičtější je zkáza umělého ostrovního města, vytvořeného v rámci projektu "zelené energie", zamořeného bio-teroristy a zničeného právě tou sluneční energií, která ho měla "čistě" živit. Příběh relativně smysluplně žongluje s tématy jako je globalizace či americký zvyk diktovat zbytku světa svoji proti-teroristickou doktrínu.
Bohužel veškeré dialogy trpí pro sérii tradičním syndromem béčkovosti ("V téhle jeskyni je opravdu zima" - "Měla sis vzít termální spodní prádlo") a celou tu konspiraci v pozadí prohlédnete dřív, než byste měli. Fanoušky oblíbení Chris a Jill jsou ale zpátky v plné síle a mezi novými postavami nejde přehlédnout Jessica s opravdu mimořádným výkrojem plavek (jinde, než si myslíte) a zavalitý Parker, v němž se snad mají zhlédnout typičtí gaučoví hráči.
Nekompromisní hratelnost
Resident Evil 4 je dodnes považován za etalon žánru a pětce sice kdekdo vyčítal zpátečnické ovládání nebo nedostatek hrůznosti, ale nikdo nezpochybňoval její mimořádné kvality jakožto velkolepé akční hry. Revelations bere to nejlepší z obou těchto her (příběhově se odehrává mezi nimi), nijak to nedeformuje ani neosekává a naopak přidává nové prvky, dotahující celý koncept k dokonalosti.
Podmanivý systém vylepšování zbraní z RE4 je zde rozvinut na novou úroveň díky tomu, že jednotlivé zlepšováky můžete nasazovat na libovolné zbraně a zase je sundávat. Znalci budou okamžitě vědět, když zmíním Materie z Final Fantasy VII. Ladění síly, kapacity, kadence a speciálních vlastní zbraní je tak minihra sama o sobě, kdy před každým novým segmentem hry budete u speciálních beden zapáleně štelovat výzbroj na míru situaci.
Hraje se jako velký bratříček
Z pětky si pak Revelations vzala téměř všechno ostatní, od návykové spolupráce dvou hráčů (v rámci jednadvaceti rozsáhlých "Spec Ops/Raid" misí mimo hlavní příběh, okořeněných postupným vylepšováním postavy i výzbroje) přes ovládání až po celkový vizuální styl. A samozřejmě vyslyšela volání většiny: poprvé v historii ságy můžete střílet za pochodu.
Tedy, ne že by to bylo zas tak moc potřeba - více než polovina hry je spíše pomalá a operuje s dusivou atmosférou strašidelného ticha před bouří. To hlavní ale je, že se hra hraje jako "velký" Resident Evil, nikde není ani stopy po nějakém zjednodušení či okleštění. Pouze struktura je rozdělená do dvanácti zhruba 45 minut dlouhých epizod, včetně lákavých cliffhangerů a příjemných "Previously on Resident Evil Revelations" videí na začátku každé z nich.
Jak to dokázali?
Takhle otázka mi vrtala v hlavě během hraní znovu a znovu. Ať už kvůli rozlehlosti a výpravnosti hry, stabilitě a hloubce multiplayeru, šikovně motivačně zapracovanému systému "achievementů" (za každý z nich dostanete nějakou odměnu, například novou zbraň) nebo pohledu na 3D, jaké jsem ještě v žádné hře neviděl.
Nastavte si 3D efekt na maximum (hra podporuje ještě jeho softwarové znásobení) a uvidíte kapky deště létat centimetry nad obrazovkou. Vezměte do ruky scanner pro hledání skrytých předmětů a podívejte se skrz jeho digitální obrazovku na herní scénu: HUD digitálního displeje bude výrazně viset nad zvýrazněnou hloubkou scény před vámi. Občas se budete do obrazu propadávat a jindy z něj budou věci lézt ven.
Herní zpravodajství pro vás připravuje Eurogamer.cz.
