Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Anna K. miluje, když se zastaví čas

Praha - Do Špindlerova mlýna, kde trávila své dětství, se na pár dnů uchýlila zpěvačka Anna K. Poté, kdy svou energii vyčerpala přípravou své výběrové desky obsahující dvacet největších hitů na CD a také koncert, čtrnáct videoklipů i fotogalerii na DVD, si potřebovala pořádně odpočinout.

19.12.2007
SDÍLEJ:

Anna K.Foto: Archív

„Ve Špindlu jsem hlavně chtěla navázat na kořeny. Plánovala jsem, že začnu nový život, že se ze showbyznysu vrhnu po deseti letech na lyžování a že ze mě bude druhý Ingemar Stenmark. Moje babička ze Špindlu ho milovala, jeho plakát si vylepila na dveře své koupelničky, takže si na něj občas vzpomenu,“ vyprávěla Anna K., která se prý sama narodila s lyžemi na nohou.

Podařilo se vám dostát předsevzetí?

Jenom částečně, protože jsem neměla moc štěstí na počasí. První tři dny jenom lilo a čtvrtý den jsem se vydala v totální vánici do boje. Říkala jsem si, že když už jsem si v půjčovně opatřila lyže, tak bych je měla vyzkoušet. Naštěstí se jeden den udělalo moc krásně, a tak jsem si to trochu vynahradila. Jezdila jsem až skoro do tmy, dokonce jsem jela poslední jízdu na sjezdovce úplně sama. Byla to nádhera, zapadalo slunce a nikde ani človíčka. Druhý den ráno už to taková paráda nebyla, protože jsem se nemohla postavit na nohy. Už prostě nemám takovou kondičku, jakou jsem mívala dřív, ale hodlám s tím něco udělat.

Říkala jste, že s vaší výběrovou deskou bylo stejně práce, jako s novým řadovým albem. Jste s ní spokojená?
Jsem, moc. Do celého procesu její výroby jsem se zapojila jako vždy s plným nasazením. Jsem poměrně důsledný člověk, takže jsem si všechno hlídala – dokonce jsem jezdila do Loděnic do tiskárny, kde jsem s grafikem stála nad tiskařským strojem a řešila technologii kovoražby, kterou jsme si vymysleli na přebal.

A co výběr písniček – ten byl také na vás nebo na vydavatelství?
Byl samozřejmě na mě, ale vycházela jsem z přání vydavatelství a taky fanoušků. Jsou to tedy většinou mé největší hity od roku 93. Taky mě napadlo, že bych ještě na další CD mohla dát výběr písniček, které žádné rádio nikdy nezahrálo, třeba nějaké moje tvrdší pecky. Mohl to být takový bonus, ale nakonec jsem jako bonus zvolila raději DVD s live koncertem, který jsme natočili při turné k mému albu Večernice, potom patnáct klipů a spousta fotek. Myslím, že z toho budou mít moji fandové ještě větší radost, protože o koncert už si dlouho píšou.

Na vašem výběrovém albu je i jedna novinka…

Jmenuje se Láska 2.0, protože už jednu písničku s názvem Láska mám, ale z roku 1993. Je celkem zajímavý pustit si ty dvě písničky za sebou. Je mezi nimi čtrnáct let.

Koho jste si pozvala za kmotry?


Světoznámou taneční skupinu Duo Egon,(rytmika skupiny Wohnout). Předvedli jeden ze svých úsměvných tanečních kousků a sklidili s ním velký úspěch. Ještě ke všemu to bylo jejich úplně poslední světové vystoupení, protože chlapci ohlásili konec kariéry. Škoda, byli to velcí umělci (smích). A vůbec byl ten křest plný kuriozit – našemu bubeníkovi se například rozlomila šlapka od bubnu, takže jsem si v jednu chvíli myslela, že je po koncertu. Naštěstí se ji našim technikům podařilo jakžtakž opravit, takže jsme po menší pauze, kterou jsem vyplnila rozléváním vína našim fanouškům, zase mohli hrát. Všechno nakonec dobře dopadlo a byl z toho výborný večírek.

Jak už to tak bývá, plánujete k desce turné?

V příštím roce. Mám za sebou poměrně čerstvou šňůru k mému poslednímu řadovému albu Večernice, takže si musím dát větší pauzu. Navíc si myslím, že jezdit v naší malé republice dvakrát do roka na turné, je nesmysl. Na jaře bych se pak chtěla podívat i na Slovensko. Když jsem byla naposled v Bratislavě, tak mě lidi na ulici oslovovali, ptali se mě, jestli u nich někde vystupuju, že by rádi přišli… Najednou jsem si uvědomila, že by to nebylo vůbec špatné vyrazit si zahrát k našim sousedům. Taky tam mám hodně kamarádů.

Už víte, jak budete prožívat Vánoce?

V klidu, s rodinou, s pohádkami. Miluju, když se zastaví čas. Proto jsem taky odjela na pár dní do toho Špindlu, kde mám po babičce, která před rokem zemřela, malý byteček. Prožila jsem v něm prvních sedm let svého života, takže mě k němu váže spousta hezkých vzpomínek. Udržuju ho jako takový skanzen. Se ztrátou babičky jsem se těžko smiřovala, přitom je to normální věc, že vám jednou odejde, zvlášť když je jí dvaadevadesát. Byla to úžasná žena, mluvila například pěti světovými jazyky. Když se za totality ve Špindlu jezdil světový pohár motocyklů, tak zvaná Šestidenní, vyvíjeli na ni místní fízlové tlak, aby chodila mezi všemi těmi cizinci a poslouchala, o čem si vyprávějí, protože oni samozřejmě nerozuměli ani slovo. Chtěli, aby jim pak donášela, co si kdo s kým povídal. Babička byla velmi čestná a statečná, takže je samozřejmě odmítla. Za to, že neposlechla, skončila tahle vzdělaná dáma tehdy jako jeřábnice. Vždycky jsem se strašně smála fotkám, kde babička sedí v té kabince na jeřábu a ovládá nějaký páčky. Jí ovšem tehdy asi do smíchu moc nebylo.

Zdědila jste po ní něco?

Mám po ní jméno a taky zřejmě hudební nadání. Moje maminka jej podědila také, ale nijak ho dál nerozvíjela. Když ještě žila, zpívali jsme si spolu lidovky, asi tehdy někdy se zrodil prazáklad mé budoucí profese.

Na svém kontě máte řadu všemožných pěveckých úspěchů. Čeho byste ještě chtěla dosáhnout, máte nějaké přání?

Když už jsem mluvila o své babičce a jejích jazykových schopnostech, tak by vůbec nebylo špatné, kdybych se znovu vrhla na francouzštinu, kterou jsem kdysi poměrně dobře ovládala. Jinak nechci vlastně nic, protože jsem spokojená… ale vlastně ano – chci být zdravá, šťastná se spoustou dětí a taky mám přání, aby se někdy aspoň na chvíli zastavil čas. Tak vidíte, že jsem celkem skromná holka.

19.12.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Donald Trump
2 5

Donald Trump nebude po boku Hitlera, Stalina či Merkelové? Skandální

Podzemí. Ilustrační foto.
6

Pražské podzemí se otevírá. Odborníci představí nepřístupné chodby

Občan na Hradě? Českou politiku chce vyléčit „čtyřicetiletý kluk“ Marek Hilšer

/REPORTÁŽ Z PŘEDVOLEBNÍ KAMPANĚ A SETKÁNÍ S VOLIČI/ Zkoumá mozkové nádory, tančí tango a nebojí se ozvat, když se někde děje bezpráví. Teď chce být prezidentem. V osm hodin ráno už před Všeobecnou fakultní nemocnicí v Praze panuje čilý ruch. Blikající sanitky přivážejí pacienty a bojují o drahocenné sekundy. Na protější straně silnice, v Anatomickém ústavu, se čas naopak zastavil. Studenti medicíny tu zrovna začínají první cvičení na pitevnách. 

Komentář Kateřiny Perknerové: Vojtěch Filip, génius reálpolitiky

Komunistická strana Čech a Moravy vyhrála sněmovní volby. Tedy ne na první dobrou, ale na druhou ano. Ačkoli skončila až pátá se 7,76 procenta hlasů, její předseda Vojtěch Filip dokázal za poslední měsíc to, co nikdo před ním.

Zpívající rozhodčí a bezdomovcem po své vůli: prohlédněte si nejlepší videa dne

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku v pátek 24. listopadu 2017.

Ladislav Špaček: Na Hrad jsem nastoupil s platem 15 tisíc

ROZHOVOR / FOTOGALERIE / Na setkání s někdejším poradcem prezidenta Václava Havla, pedagogem, spisovatelem, novinářem a mistrem v oboru etikety jsem se těšil. I když mírné obavy, jak se správně chovat ve společnosti Ladislava Špačka, jsem měl. Nebyly na místě. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT