Adam Mišík: Nejsou jen party a alkohol, dají se dělat zajímavější věci

Praha /TROJROZHOVOR, PROGRAM TURNÉ/ – Spojují je miliony zhlédnutí klipů na Youtube, tisíce fanoušků na Facebooku či Twitteru i brzké vydání debutových desek. K tomu všemu navíc Johny Machette, Adam Mišík a Voxel – ačkoliv každý z nich zastupuje jiný hudební žánr – v říjnu vyjedou na společné turné po republice.

„Johny razí nový směr hip hopu, Adam zase moderní pop, navíc je to lamač dívčích srdcí, a já se pohybuju na pomezí popu a folku. Věříme, že naše koncerty posluchače právě rozmanitostí žánrů potěší," říká Voxel.

Nápad uspořádat společnou šňůru vzešel z vydavatelství, které vás zastupuje. Jak jste na něj reagovali?

Voxel: Pozitivně. Kdybychom se lidsky nesnesli, společné turné by asi nebylo zrovna ideální. Nic takového se ale neděje, naopak se vzájemně respektujeme, takže se těšíme, že bude jen ku prospěchu věci.

Johny: Mně přišlo toto spojení strašně zvláštní a zároveň dobré v tom, že můžeme rozšířit vlastní fanouškovské řady. Mnozí totiž přijdou třeba jen na jednoho z nás, ale zároveň uslyší i tvorbu někoho jiného. A možná se jim zalíbí.

Adam: Nejsem zastáncem škatulkování, myslím si, že existuje pouze dobrá a špatná hudba. Ale potom je ještě něco nad tím, a to s jakými úmysly do ní člověk jde. Jestli s dobrými, měl by to každý posluchač vycítit. O to se, myslím, všichni snažíme.

Na turné budete čelit velkému náporu fanynek, jak si s tím poradíte?

Johny: Uvidíme, je pravda, že když jsme s Adamem vystupovali na českém One Direction srazu, fanynky šílely, ale na to jsme už oba docela zvyklí (smích)… Osobně to mám nastavené tak, že si po koncertě chvíli odpočinu, a pak se fotím a podepisuji, dokud se nedostane na všechny fanoušky, kteří mají zájem. Beru to jako samozřejmost a vždycky mě překvapí, jakou radost jim to udělá.

Adam: Chceme, aby na vystoupení i setkání s námi rády vzpomínaly, aby se o tom mohly bavit ve škole.

Voxel: Uvědomujeme si, že máme možnost posluchače ovlivnit. Osobně se o to snažím pozitivními myšlenkami a pozitivní energií. Hudba je totiž jedna věc – a pak ještě strašně záleží na tom, jak se člověk chová.

Adam: Neexistují jenom party a alkohol, dá se přece dělat spousta rozumnějších věcí.

Setkáváte se ale i s negacemi, které vás asi utvářejí v názoru, jaký máte.

Johny: Já asi nejvíc. A je to tak, možná si skrz tu negaci uvědomuju, jak je důležité být pozitivní a zodpovědný.

Voxel: Člověk nesmí zanevřít na svět, pokud se k němu něco špatného dostane. Když negativitu přijme, tak ji často zase pouští dál. Vysílání emocionálního jedu je ale podle mě zbytečné.

Koncerty budou speciální tím, že případnému rodičovskému doprovodu nabídnete vstup zdarma.

Ano, chceme, aby si koncerty mohli užít vážně všichni fanoušci, i ti mladšího věku, které by třeba rodiče samotné nepustili.

Každý z vás pracuje na desce. V jaké fázi se nachází?

Voxel: Moje je hotová už asi rok, pořád jsem to ale necítil tak, že bych ji chtěl vydat. Teď už je ale nejvyšší čas, protože chystám další písničky, které jsou zas o něčem malinko jiném. Vyjít by měla na přelomu září a října. Hudbu jsem si napsal sám, občas mi s ní pomáhal producent Dalibor Cidlinský. A co se týče textů, spolupracuju s kamarádem písničkářem Pokáčem. Na dvou textech se podepsal Xindl X.

K němu jste byl dříve připodobňován. Zatímco Adam bývá nazýván českým Justinem Bieberem. Je to k něčemu dobré?

Adam: Asi chápu, proč se to děje. A myslím, že to časem přejde. Až bude moje debutové album venku, lidé zjistí, že je koncipované jinak, než jak to dělá Justin Bieber. Dělám na něm s producentem Arminem Effenbergerem (produkoval i Adamovu úspěšnou skladbu Tvoje světy, pozn.) a hotové by mělo být v listopadu.

Je váš tatínek Vladimír tím, který slyší vaše písničky jako první? A přidá se třeba s nějakou radou?

Adam: Určitě patří do úzkého kruhu lidí, kteří si je poslechnou. Táta mi objektivně řekne, jestli je ta která písnička dobrá, nebo ne. Lidé si budou myslet, že když to takto řeknu, že mi do mé práce zasahuje, ale to tak vůbec není. Jen prostě projeví svůj názor, čehož si – jako od člověka, který se hudbě věnuje takovou dobu – moc považuju.

Johny, vy jste megastar na sociálních sítích. Čekal jste již od vypuštění prvního klipu na YouTube takový zájem lidí, je to u raperů v Čechách normální stav?

Myslím, že v Čechách moc ne. Hodně interpretů, hlavně v mém žánru, nechápe a nemůže přijít na to, jak se mi to mohlo povést. Protože oni jsou tady deset let, mají venku šest alb, ale dodneška o sebe ani zdaleka takový zájem vzbudit neuměli. V našem žánru jsem vyvrhel, mě totiž nikdo z ostatních interpretů nemá příliš rád. Pro mě je ale důležitá hlavně přízeň fanoušků.

Adam: Rád bych řekl, proč si myslím, že to ze strany rapové scény tak je. Johnymu se totiž jako jednomu z mála raperů u nás opravdu hodně daří. A pokud bude věci dělat dál tak dobře, jak dělá, bude to interpret, který může oslovit velkou masu lidí. V podstatě by z něj mohl popularitou v naší zemi mohl být „český Rytmus". (smích) A to hodně raperů nedokáže ustát.

Jak to máte v soukromém životě, studujete?

Adam: Já chodím na konzervatoř.

Johny: Kvůli přípravě desky jsem se přestěhoval do Prahy, kde od října nastupuju na vyšší odbornou školu se zaměřením na žurnalistiku a nová média.

Voxel: Já studuju v Plzni obor popularizace hudební kultury, o kterém skoro nikdo neví, že je. To znamená, že chodím na koncerty, píšu recenze, studuju historii hudby, marketing – všechno jsou to věci, které souvisejí s tím, co dělám, a které jsem dosud řešil jenom okrajově. Teď do nich díky studiu pronikám víc.

Adame, vy jste nejen hudebník, ale i herec. Převažuje u vás některá z těchto dvou rovin?

Myslím, že ne, ani bych to tak nechtěl. Před kamerou jsem se objevil, když mi bylo šest, a od té doby jsem prošel několika seriály i filmy. Těší mě, že mi dal osud do karet, že jsem měl šanci začít jako takto mladý. Zároveň jsem teď rád, že některé věci vidím s odstupem, trošku jsem pochopil, jak to v branži chodí.

Začínáte natáčet film o bratrech Mašínech, můžete o něm něco prozradit?

Pro roli Josefa Mašína musím absolvovat vojenský výcvik a nabrat asi pět kilo. Moje máma byla strašně šťastná, když se to dozvěděla. Vždycky chtěla, aby se ze mě stal pořádný chlap, který prošel vojnou (smích). Jinak mám ze scénáře skvělý pocit a na natáčení se těším.

Zahrál jste si i ve filmu Strach, který zvítězil na festivalu LA Shorts Fest 2013 a dostal se do seznamu kandidátů na nominace na Oscara. Je inspirován skutečnou událostí, kdy patnáctiletý chlapec tvrdil, že těžká zranění mu způsobila skupina Romů jen proto, že jim odmítl dát cigaretu…

Účelem filmu nebylo detailně popisovat ony události, ale šlo v něm o to, že z malé lži může vzniknout něco velice závažného. Díval jsem se na videa a reportáže přímo s tím klukem, ale ne proto, abych se snažil napodobit jeho myšlení, gesta. Chtěl jsem dostat informace. Je to vlastně neuvěřitelný příběh. A hlavně si myslím, že v Americe je otázka menšin velmi aktuální, což našemu filmu asi hodně pomohlo. Uvidíme, jak se mu dál povede, cesta za Oscarem je dlouhá.