"Are you going crazy tonight?!" zaskřehotal slavný frontman hned na úvod svým těžko zaměnitelným hlasem. Jen málokdo v našlapané Sazka Areně v tu chvíli tušil, že právě hlas, zřejmě znavený dlouhým turné, Ozzyho fatálním způsobem zradí.

Snad jen díky kytarovému riffu Zakka Wyldea šlo rozpoznat startovní Bark at the Moon, kterou šedesátiletý veterán zavyl natolik falešně, že i skalní fanoušci s podobiznou Madmana na tričkách si začali vyměňovat rozpačité pohledy.

Při novinkové Not Going Away Ozzyho krize vyvrcholila. Text "Jdi mi z cesty/Nemůžeš změnit, co říkám," zpíval tak roztřeseně a nejistě, až to působilo jako parodie sebe sama, ale pravdivě to vypovídalo o jeho současné vokální formě.

Nenalíčený a oblečený v černém trikotu připomínajícím spíš pyžamo než ďábelský kostým Ozzy marně zápasil s nezamýšlenou komikou. Řada přítomných se definitivně smířila s tím, že nesledují úžasnou hudební produkci, ale oživlý muzejní exponát.

Osbourne sice nezpíval, ale vyvrátil dohady o tom, že ho musejí k pódiu odvádět bedňáci, aby neupadl nebo se někde neztratil. Skákal, tleskal, smál se a neustále vřeštěl "I can´t hear you!" nebo "I wanna see your hands!" A naplněnými kbelíky čas od času ochrstnul první řady.

Snad díky nadšení, se kterým předváděl hity Paranoid nebo No More Tears, to legračně cupitajícíOzzy natřel svému modernějšímu plagiátu Marilynu Mansonovi. Ten před dvěma týdny převedl pražským fanouškům krátkou a nudnou show s projevem leklé ryby.

Zakladateli hardrockových Black Sabbath, kteří shodou okolností vystoupili den předtím v holešovické T-Mobile Areně, rozhodně nelze upřít snahu navzdory kruté hlasové indispozici neúnavně bavit věrné publikum, které nadšeně aplaudovalo každému jeho bláznivému kousku.

Nikdo ani neřešil, že Ozzy sázel prakticky výhradně na starší repertoár a z aktuálníhoalba Black Rain, kterému je šňůra věnována, předvedlpřekvapivě pouze dvěskladby. Není těžké domýšlet, že se mu nepodařilo naučit nové texty.

Devizou pražského koncertu bylo neobvykle silné obsazení předkapel. Ozzyho kytarista Zakk Wylde přikvačil už po šesté hodině se svým projektem Black Label Society, ve kterém se angažuje i jako zpěvák.

Hromotlucký Wylde zručně obsluhoval svoji kytaru, ale jeho cizelérství se míjelo s nápaditostí. Metalové klišé - včetně zuřivého odplivování - opouštěl jen chvilkově. Nejen proto přinesli výrazné osvěžení až hvězdní Korn.

Nu-metaloví premianti, které si lze jen obtížně zařazovat do škatulky předkapela, předvedli energickou show rytmicky podepřenou hned dvěma bicími soupravami a ještě jedním bubeníkem zběsile bušícím do přídavných bubnů.

Padesát minut melodické agresivity trochu kazil jen nevyzpytatelný zvuk rozlehlé Sazka Areny, který tlumil neurotický pěvecký tik Jonathana Davise. Kapela charakteristická podladěnými kytarami se přesto stala hudebně nejzajímavějším interpretem úterního večera.

Kdo přišel na dokonale podanou pamětnickou hudbu, měl raděj zvolit Black Sabbath, kteří jsou podle ohlasů v mnohem lepší formě. Kdo přišel na Ozzyho sabat, užil si spíš vzpomínek. Ale i věrní fanoušci měli své meze.

Jeden z nich dokonce prohlásil, že návštěvy lituje: měl si prý uchovat Ozzyho v plné síle.Chvílemi to bylo k popukání, ale jinak konec jedné legendy vlastně ani tak veselý není.