Začíná to vypadat, že jsou dokonale hodni toho, že měli v začátcích za kmotry Sonic Youth. Stačili jim pouhé čtyři desky na to, aby se vydali téměř všemi směry. Spáchali na nich zhruba tolik zdánlivých uměleckých sebevražd jako Bill Murray v komedii Na Hromnice o den více skutečných, ale vždycky se ráno probudili s úplně jinou písničkou na rádio budíku.

Debut s krkolomným názvem na ně si Liars prostě potrpí They Trew Us All in a Trench and Stuck a Moment on Top z roku 2001 se chytře trefil do mánie kolem The Strokes.

Ovšem Liars se začali nudit a náhodný překlep při googlování je nasměroval k tvorbě konceptuálního alba věnovaného čarodějnicím jejich sletům a košťatům. Produkce alba They Were Wrong, So We Drowned se ujal David Sitek z Tv On The Radio a vzniklo naprosto pošahané a takřka neposlouchatelné album, které si indie scéna zamilovala.

Jenže Liars se zase začali nudit. Odstěhovali se z New Yorku do Berlína a v tamní relaxované atmosféře vyprodukovali svoje Kid A, abum s názvem Drum's Not Dead. Převážně instrumentální album v poklidném tempu, na kterém Angus začal používat falzet, zbožňovala kritika natolik, že jej vynesla do špiček anket o album roku 2006.

Liars - Plaster Casts Of Everything

 

Je o rok později a Liars se zase nudí. Nové eponymní album ovšem nemíří k dalším konceptuálním extravagancím. A co je nejvíc překvapující, využívá předchozích mentálních úletů k tomu, aby skrz ně jako rozbahněnou ulicí proskákalo k zapamatovatelným nápěvům a ukázněnější struktuře. Pro tentokrát žádný vysoce umělecký záměr ale jednoduchost pěkně beze strachu.

V jemnějších momentech zní některé tracky Liars (Houseclouds nebo Sailing To Byzantium) dokonce jako stará beckovina. Což je poměrně dobrá zpráva, když uvážíme, kam se Beck na posledních dvou albech dostal.

Liars patří do ukázkové dynastie newyorských kapel, jež začíná s The Velvet Underground a pokračuje přes Sonic Youth. Všechny mají někde před závorkou své tvorby vytknutý silný intelektuální koncept, který ale hned v prvních taktech s neskutečnou vervou zmastí.

Na odiv stavěné neumětelství Liars, o kterém by nakonec šlo dost spekulovat, zesměšňuje kdejaké rockové klišé. Jistě, nejsou první kapela, která se těm pózám vysmívá, jenže Liars jsou Monty Python svého oboru.

Nick Zinner z Yeah Yeah Yeahs již dřív na jejich adresu poznamenal, že jde o kapelu, na kterou se budou za všichni 10 let odvolávat. S každou jejich další deskou to tvrzení dává větší smysl.

Liars: Liars.CD, 38:59, vydala firma Mute/EMI