Deník

Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Americké lidovky nám komunisté zakazovali, tak jsme hráli jihočeské

Praha /ROZHOVOR/ - Folková legenda Pavel Žalman Lohonka oslavil 20. března sedmdesáté narozeniny velkým koncertem v pražské Lucerně. Od roku 1976 je profesionálním muzikantem. Vystupuje s vlastní skupinou Žalman a spol., ve které s ním hrají a zpívají Michaela Hálková, Pavel Malina a Petr Novotný. Předtím hrál s jihočeskou kapelou Minnesengři. Mnohé jeho hity, jako Má Lady je víno, Ho Ho Watanay, Nezacházej slunce a další, zlidověly.

23.3.2016
SDÍLEJ:

Pavel Žalman Lohonka oslavil sedmdesátku koncertem v Lucerně 20.března.Foto: DENÍK/Dimír Šťastný

Žalmane, co Tě vlastně přivedlo k muzice?

Určitě prostředí, ve kterém jsem vyrůstal. Pocházím z Pohůrky, což byla dříve samostatná vesnice, nyní je to předměstí Českých Budějovic. Děda, s nímž jsme bydleli ve venkovském domku, byl muzikant a hrál na tubu v místní dechovce. A moji rodiče nám dětem moc hezky zpívali. Takže to byla hudba ve škole, v rodině, a já začal v šesti letech hrát na housle. Nesmím zapomenout ani na starého pana Bartyzala, což byl dlouholetý tramp, který hrál na kytaru klasické trampské hity. Takže to všechno byl základ.

Jak ses dostal k hudbě, kterou hraješ?

Mně se dříve líbila skoro každá hudba včetně dechovky, i když to dříve byla taková ta zemitá dechovka, ne ta vyumělkovaná jaká se hraje dnes. Nejvíc jsem ale měl rád trampské písničky. V patnácti letech jsem se šel učit do Plzně a jezdil hodně na čundry, na kterých jsme hráli právě takové ty trempárny a já v šestnácti napsal svoji první písničku Sbohem kamarádko. Bylo jí sedmnáct. Jenomže na učňáku bylo na čtyři sta kluků a dvacet holek, takže ty byly hned rozebrány, a já měl smůlu. V roce 1964 pak v Plzni poprvé vystoupil Spirituál Kvintet a s nimi hrál Američan Pete Seeger, kterému se říká otec folkové hudby. Tam byly nástroje, které jsem do té doby neviděl, dvanáctistrunná kytara, pětistrunné banjo a mně se to strašně zalíbilo. Už tehdy před vojnou jsem začal veřejně vystupovat a napsal deset až patnáct trampských písní, jako Havaja, Ztracený ráj a další, které se hrají dodnes.

Po vojně jsem se v osmašedesátém vrátil domů do Budějic. Tehdy jsme založili Minnesengry a hráli původně americké lidovky, na které jsme já a Honza Borkovec napsali hodně českých textů. Jelikož však na začátku sedmdesátých let začínala normalizace, tak nám to bylo komunistickou mocí vytknuto a my se tak vlastně oklikou dostali k jihočeským lidovým písním. V antikvariátech jsme nakoupili sbírky Čeňka Holase, Karla Jaromíra Erbena, Karla Weise a dalších. Začali jsme hrát pozdější hity jako, Kdyby tady byla taková panenka, Nezacházej slunce a další. Těch jihočeských lidovek jsme nahráli pro rozhlas asi sto padesát. Natočil jsem také několik hudebních film, hlavně v brněnském studiu Československé televize.

V roce 1982 jsme pak s Tondou Hlaváčem a Pavlínou Jíšovou založil skupinu Žalman a spol. Začal jsem s vlastní tvorbou, která ovšem opět vycházela z jihočeských lidovek a té jsem věrný dodnes. Asi zhruba tři procenta tvoří mnou otextované zahraniční písně. Většinou jsou to také lidovky jako například Z hor divokej Tymián, která pochází buď ze Skotska, nebo Irska.

Jací diváci chodili na folk dříve a nyní. Je mezi nimi nějaký rozdíl?

Dříve to byli hlavně mladí lidé mezi dvaceti a třiceti lety, protože folk měl za komunistů nádech něčeho trpěného a zakazovaného. Folkaři se na rozdíl od některých popových hvězd chovali přirozeně, chodili v džínách, na nic si nehráli a Těm lidem dávali nějakou naději. A chodilo jich na nás poměrně dost, na některé koncerty jich přišlo i tisíc i více. Nyní máme spíše starší publikum tak od čtyřiceti let víc, i když pořád chodí i mladší. Řekl bych však, že mladí už tolik folk neznají. Jeho budoucnost ale vidím optimisticky. Stále se najdou mladé talentované kapely, například pardubická skupina Marien nebo Epidemie z Českých Budějovic.

Jaké máš plány do budoucna?

Hrát dokud to půjde. I když roky jsou znát a těch koncertů už nemám tolik, co jsem míval dříve. V osmdesátých letech jich bylo i přes dvě stě za rok, nyní tak kolem osmdesáti. Akorát letos jich bude o něco víc, asi kolem stovky. V současné době jsme také vydali nové CD Cestující muž.

Kdyby si prožil znovu sedmdesát let, je něco, co by si rád změnil?

Ani ne. Možná bych chtěl být více s dětmi. Když vyrůstaly, byl jsem hodně na cestách a nevěnoval se jim tolik. Ale zase jsem vydělal nějaké penízky a zabezpečil rodinu.

JAN ZIEGLER

Autor: Redakce

23.3.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Univerzita Karlova. Ilustrační foto.

Nejstarší česká univerzita dnes volí nového rektora

Na Borise Trávníčka před šesti lety spadl při exkurzi náhrobní kámen na židovském hřbitově v Rousínově. Základní škola Rousínov musí poškozenému zaplatit necelých devět milionů korun. Rozsudek není pravomocný.

Spadl na něj náhrobek a zůstal na vozíku. Škole hrozí i exekuce

Střípky z debaty: Šlechtová u pozadí koně, Bartoš v koloně či letmý polibek

/VIDEO/ Co by udělal předseda SPD Tomio Okamura, když by si minisytryně Katla Šlechtová zvrkla kotník? Proč se Michaela Marksová nerada fotí při výstupu z auta? Superdebata Deníku nebyla jen o politice.

Uberu roste konkurence. Lyft dostal od Googlu miliardu

Americký gigant Lyft ve čtvrtek oznámil, že obdržel investici jednu miliardu od společnosti Google Alphabet. Částka mu má pomoci k tomu, aby lépe obstál proti konkurenčnímu Uberu, který na trhu sdílené dopravy ve Spojených státech vede.

OBRAZEM: Policie Modrava nekončí, filmaři se na Šumavu vrátí

Režisér Jaroslav Soukup žádá čtenáře Deníku o zajímavé historky z prostředí venkovských lékařů a veterinářů.

Video veřejného znásilnění z Konga kolovalo na sítích. Bojuje se ženskými těly

Sedmiminutové video, ukazující nahou ženu, která je znásilněna, zmlácena a nakonec sťata před plným náměstím v jednom z měst v Demokratické republice Kongo (DRK) kolovalo na sociálních sítích několik měsíců, než bylo oficiálně staženo na apel televize France 24. Jak píše server CNN, tato znásilnění zapadají do širšího příběhu, který se datuje do 19. století.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení