Za svou bezmála šedesátiletou kariéru ovlivnila Aretha Franklin neuvěřitelné množství hudebních hvězd, Steviem Wonderem počínaje a Whitney Houston konče. Kazatelova dcera pocházela z Memphisu a vyrůstala v Detroitu, kde byla obklopena tím nejlepším z černošského rhythm’n’blues a gospelu.

Odmalička zpívala v kostele a nesvatě svatá muzika s poselstvím, později nazývaná soul, jí jednoduše kolovala v krvi. Když přišel čas, aby si Afroameričané vzali zpět slávu, kterou jim bílí kluci z Beatles a Rolling Stones vyfoukli pod nosem, stala se přirozenou vládkyní tohoto žánru.

Trochu úcty

Zásadní pro ni byl podpis smlouvy s vydavatelstvím Atlantic Records, kam se Aretha uchýlila po několika letech lavírování u firmy Columbia. Zkraje roku 1967 odcestovala do vyhlášeného studia Muscle Shoals v Alabamě, kde pod dohledem producenta Jerryho Wexlera natočila svůj první hit I Never Loved A Man (The Way I Love You).

Svět se o ní dozvěděl prakticky přes noc. V dubnu téhož roku trumfla svůj počáteční úspěch ještě větší peckou to když se zmocnila ve frenetickém víru písničky Otise Reddinga Respect. „Všechno, co po tobě chci, je trocha úcty,“ výskala a mrouskala a vyčítala a ječela a výhružně mručela, načež aby to bylo opravdu každému jasné přidala pečlivě artikulovaný refrén: „R-E-S-P-E-C-T!“

Kdo viděl, jak Aretha skladbu rozpohybovala ve filmu The Blues Brothers, nikdy na její výkon nezapomene. Následovala smršť skvělých singlů, z nichž každý posluchače přibil k rádiu, obtočil si ho kolem prstu a pak ho omráčil. Dodnes se Arethě podařilo umístit v žebříčcích 100 hitových kousků, což je rekord.

Nahrávky, jež za sebou nechávala, byly navíc památné tím, že v sobě nesly silné prvky feminismu a zrovnoprávňovaly ženu- -Afroameričanku v éře, která rovnosti postavení různých ras a pohlaví rozhodně nepřála. (You Make Me Feel Like) A Natural Woman z pera autorské dvojice Goffin-King byla přesně takovou písní. Když v roce 2015 dostávala skladatelka Carole Kingová od tehdejšího prezidenta USA Baracka Obamy medaili Kennedyho centra, přišla jí Aretha skladbu osobně připomenout. Dojala celý sál v té době se už na veřejnosti neukazovala a vědělo se, že bojuje s vážnou nemocí. Od prvního tónu ale bylo jasné, že je navzdory všem svým problémům ve formě, kterou by jí mohly závidět i její mnohem mladší nástupnice, ať už jde o Annie Lennox, nebo třeba Beyoncé.

V lednu 1968 vyšlo zpěvačce přelomové elpíčko Lady Soul. Kromě zmíněné balady Carole Kingové se na něm objevil nakažlivý šlágr Chain Of Fools mimochodem, „česká Aretha“ Marta Kubišová obě tyto skladby natočila na své poslední album Soul a při té příležitosti prozradila: „V osmašedesátém jsme s Vaškem Neckářem a Helenou Vondráčkovou seděli v hledišti pařížské Olympie na veřejné nahrávce desky Arethy Franklin. Tleskali jsme s očima navrch hlavy a celé se to natáčelo. Vybrala jsem si od ní do repertoáru písničku Prove It (Proudy).“ Vondráčková od Arethy zase převzala píseň I Say A Little Prayer, česky Proč mě nikdo nemá rád.

Prachy na dřevo

Coby blízká přítelkyně Martina Luthera Kinga financovala „The Queen Of Soul“ dlouhodobě hnutí za občanská práva. Sama to jako dáma s tmavou pletí neměla snadné: navzdory 44 nominacím na cenu Grammy a osmnácti získaným gramofonkům si ze strany hudebního průmyslu užila tolik zlého, že se rozhodla pro radikální řešení.

Odmítala vystoupit, dokud nedostala peníze na ruku, a ty si pak v portmonce nesla na pódium, aby je měla pěkně na očích. Před koncertem požadovala fixní částku 25 tisíc dolarů a totéž po skončení akce. Věděla, že promotéři rádi zaplatí i dvojnásobek.

Aretha Franklin totiž byla geniální, což je adjektivum, které se hodí jen na málo zpěváků. Když ji uslyšel Ray Charles, jemuž se pro jeho kvality dokonce přezdívalo Genius, řekl nahlas: „Odpusťte mi můj slovník, ale ta mrcha by dokázala zbourat barák.“ Lepší poklonu jí snad nikdy nikdo nevysekl.

Vzpomínka na Arethu
Soulová legenda Dionne Warwick, která poprvé vystoupí v Česku 14. září, připomene v Kongresovém centru nedávno zesnulou kolegyni Arethu Franklin.