O své „sólovce“ za čala přemýšlet před patnácti lety. „Vlastní nápady jsem přinášela už do kapely Die Happy, ale na to, jakou cestou se v hudbě ubírat sama za sebe, jsem nemohla přijít. Někteří mi říkali, že by se můj hlubší hlas hodil pro blues, já sama jsem spíše tíhla k pomalé elektro ‚vesmírné hudbě‘… Všechno to prostě mělo dlouhý vývoj a vlastní album přišlo, kdy mělo,“ říká Jandová.

Písničky na něj tvořila průběžně. Nápady na některé z nich vznikly v Americe, kam odjela na pozvání producenta z Nashvillu, s nímž se seznámila díky porotcování v německé SuperStar, a následně i kamaráda-producenta z Německa, jenž se přestěhoval do Los Angeles.

Dcera jako deska

„Teprve až potom jsem potkala svého muže a narodila se nám dcera Maruška, která se stala mojí první a nekoneč- nou sólovou deskou. K té sku- tečné mě můj muž a kamarádi postupně dokopali. No, a po pár textech, co jsem napsala, jsem si uvědomila, že si přece ten svůj hledaný směr nosím v hlavě i v srdci, že ne nadarmo zpívám v poprockové kapele. Ale zase jsem nechtěla konkurovat Die Happy,“ uvádí.

A najednou prý všechno začalo běžet. „Zrodilo se deset písní, bonusová jedenáctá, nazvaná Školíš mě, je od Marka Ztraceného a už nějakou dobu si na YouTube žije vlastním úspěšným životem.“

Pocta Cornellovi

Na jejím „barevném albu“ posluchači najdou hitové písně jako Černá i bílá, Milovat, Křídla či úvodní Cestu kolem světa, ale i emotivní balady Barvy nebo Zůstaň tu se mnou. Specialitou je závěrečná rocková kompozice Strach, v níž se Jandová hudebně vyznává zpěvákovi Chrisi Cornellovi.

„Ta píseň vznikla za zvláštních okolností, asi měsíc předtím, než jsme šli s kapelou do studia. Čekali jsme tehdy s mužem na lékařské výsledky naší dcery, které se na těle objevila zvláštní piha. Naštěstí vše dobře dopadlo, ale ten pocit strachu a smutku, co jsme prožívali, se mi promítl do osudu Chrise Cornella, který už neunesl tíhu svého života a dobrovolně se jej vzdal,“ sděluje zpěvačka.

Ve studiu u táty

Nahrávka vznikla ve studiu Propast jejího táty Petra. „Čas od času se na nás přišel podívat, ale po pravdě jsem byla raději, když tam nebyl. Před ostatními mě chválí, z očí do očí je ale ke mně kritický

v tom smyslu, že mi vyčítá, že jsem už dávno nenahrála vlastní desku, že jsem šikovná, ale svůj talent nechávám jen tak, že jsem se nikdy pořádně nenaučila hrát na kytaru,“ usmívá se Jandová.

Jako rodiče a muzikanta si jej ale váží: „Jsem ráda, že pochopil mé vysvětlení toho všeho. Přece jenom jsem se od sedmnácti, co mi umřela máma, starala sama o sebe, žila jsem vlastně ‚z kufru‘, věčně na cestách. On se samozřejmě staral taky, ale pořád byl někde na turné, pak si založil novou rodinu a pak další. Se všemi svými nevlastními sestrami a jejich dvěma matkami si rozumím, v hloubi duše jsem však toužila po vlastní rodině. A když ji teď mám, jde i hudba stranou.“

Produkčně se desky chopil Lukáš Pavlík, ve studiu ji nahrála kapela Marty Jandové, kterou tvoří kytarista Ondřej Pátek, basista Dalibor Mucha a klávesista Jan Zlatuška (bicí nahrál producent Lukáš Pavlík, jenž tento post zastává ve skupině Chinaski). Finálního mixu a masteringu se ujal Udo Rinklin, který spolupracoval i s Die Happy.

„Na jaře chceme vyjet k Barvám na turné. S kluky jsme si už naplánovali soustředění. Zavřeme se u táty ve studiu, abychom nové písničky pořádně nazkoušeli,“ doplňuje.