Dnes je ale naprosto evidentní, že pro jednu z největších hvězd současného blues a rocku nemůže být žádné pódium dost velké. Její úderná muzika vás připíchne ke zdi a řádně s vámi zacloumá, její břeskný kontraalt vzbuzuje respekt a tichou bázeň. Beth Hart je divoká kočka, hezky nehezká a nehorázně sexy.

Sedmačtyřicetiletá rodačka z Los Angeles se zjevně s ničím nemazlí a dokáže zkrotit ta největší zvířata v hudebním průmyslu ať už je to rychlý střelec Joe Bonamassa, s nímž natočila dvě alba coververzí, nebo kytarista Slash z kapely Guns N’ Roses, kterému hostovala v písničce Sister Heroine. Britský kytarový mág Jeff Beck s ní na koncertě pro bluesovou legendu Buddyho Guy vystřihl možná nejlepší verzi písně I’d Rather Go Blind. A Bono z U2 se s ní podělil o skladbu Hurts.

Nová Janis Joplin? 

Letos v září vydala Beth Hart devátou studiovou desku War In My Mind, kterou kritici řadí mezi nejlepší alba roku. Zpěvačku pak označují za novou Janis Joplin, ba dokonce Tinu Turner. Není to bezduché přehánění: tahle dáma je vážně úkaz. Navíc má slovy ostřílených muzikantů právo zpívat blues.

„Táta se na mě vykašlal, když jsem byla malá,“ říká o svém dětství. Když jí bylo dvacet, zemřela jí sestra na AIDS. Ona sama bojovala s drogovou závislostí i anorexií, nemluvě o bipolární poruše. V životě žádná výhra, ale pro kumštýře ideální stav.