Je těžké neposuzovat desku Western Stars z hlediska zpěvákových depresí, k nimž se nedávno přiznal a které se zřejmě s věkem zhoršují. Ale je také snadné najít na albu momenty, které může zažít jen chlápek, co je za vodou a v klidu si vychutnává projíždky kalifornskou stepí.
Estetika světla
Lídr skupiny The E Street Band nechává svou domovskou kapelu odpočívat v záloze, i když už slíbil, že se chystá další společná deska i turné. Zatím ale Bruce Springsteen, přáteli nazývaný Boss, vyrukoval se sólovou nahrávkou, první od pět let starého CD High Hopes.
Album Western Stars poskládal se svým osvědčeným producentem Ronem Aniellem z melodií, jež mají bezmála filmový charakter. V určitém smyslu jsou návratem k rockové epice, kterou Springsteen proslul v období svého ikonického elpíčka Born To Run. Vše je tu jaksi rozmáchlé, všeobjímající. A pak ta všudypřítomná nálada jižní Kalifornie, krajiny brázděné indiány, prvními bílými osadníky i takzvanými Californios, hrdou hispánskou komunitou, která v kultuře obou částí Kalifornie zanechala výraznou stopu.
close
info
Zdroj: Columbia Records
zoom_in
Bruce Springsteen je rodák z New Jersey, ale nahrávky ze šedesátých a sedmdesátých let, které se dnes označují jako „California sound“, ho silně ovlivnily. Vzdušná muzika plná světla s nádechem drogového opojení šla ruku v ruce s kalifornským mýtem, který Amerika vytvářela kolem tamní plážové estetiky.
Začali to Beach Boys a pokračovali Byrds, Turtles, Sony & Cher… Vláčná hymničnost se dostala do skladeb Burta Bacharacha a postupem času se na kalifornský sound nabalily temnější konotace: sexuální a společenská revolta, odpor k válce, LSD a „black pride“… Už to nebyl ten „sunshine pop“ jako dříve. Po masakru hollywoodských celebrit sektou šíleného Charlese Mansona získalo kalifornské slunce jedovatý odstín.
Springsteen si rozhodně nesedí na uších a určitě vnímá, že tyto a jiné prvky se nyní vracejí – viz nový zájem o muziku hippies i o odvrácené stránky zdánlivé idyly, jak se zhmotnily v posledním bijáku Quentina Tarantina Tenkrát v Hollywoodu.
Bossova Kalifornie je zase trochu jiná. Jako by říkal: nezapomínejte na poušť v noci, na západní nebe. Na ženské a chlápky v střídmě rozesetých motelech. Na hudbu z jukeboxu, která je občas jediným společníkem. Na cihlu na plynu, která je symbolem volné jízdy po nekonečně rovných dálnicích.
Reklama na kreditky
Nejprve vypustil Bruce do světa somnambulní baladu Hello Sunshine, kde se říká: „Už jsem měl po krk srdcebolu, zachtělo se mi deště a šedivejch oblaků. Ahoj, slunce, nechceš zůstat?“ Pak přišel černobílý klip k písni Tucson Train, který režíroval Thom Zimny – muž, jenž před pár lety nafilmoval pro Netflix písničkářovu show na Broadwayi a dělal i na jeho starších projektech.
Bruce, jemuž bude v září sedmdesát, si pro Tucson Train připravil kontrast staromódně znějící velikánské kytary a smyčcové sekce. Americana jako vyšitá. Ale větší překvapení přineslo krásné video k titulní skladbě Western Stars. V téhle písničce je všechno: probuzení ve vysokých botách, kojot za oknem, mojito ve Whiskey Baru i ta ztracená ovečka, co se na osamělého vlka usměje a řekne mu, že si ho pamatuje z televizní reklamy na kreditky.
Střelil mě John Wayne
Western Stars je album o toulání a hledání cest ze splínu. V ústřední skladbě se Springsteen vžívá do role druhořadého herce v třetiřadém westernu, který se ale stává opravdovým, jakmile ho ofoukne vánek pod rozsvícenou pouštní oblohou. „Jednou mě střelil John Wayne, těsně před koncem filmu,“ zpívá nakřáplým hlasem. „Tahle jediná scéna mi koupila tisíce drinků, postavila mě na nohy – a teď ti o tom povím.“
Je to taková kovbojská variace na Franka Sinatru, když se v písni One For My Baby (And One More For The Road) svěřoval netečnému barmanovi. Springsteen ušel dlouhou cestu z vrcholů hitparád až do vejminku stárnoucího folkrockera. Jestli si teď hraje na drsňáka v širokém klobouku, proč ne. Vizáž i vrásky na to má. A bloudění v stepi mu evidentně svědčí.
Bruce Springsteen: Western Stars
Stačila chvilka, aby se devatenácté studiové album Bruce Springsteena dostalo do čela amerického hudebního žebříčku Billboard 200. Obsadilo zde neuvěřitelné druhé místo, zatímco na prvním místě hrdě trůní nový projekt Madonny Madame X.
Od člověka, který je na scéně od roku 1973, už takový útok na hitparády asi nikdo nečekal. Na druhé straně, stačí si letmo projít seznam „Bossových“ úspěchů – a divit se přestaneme.
Po bezmála dvou desítkách řadových desek a třiadvaceti živých albech se stal Springsteen patnáctým nejprodávanějším hudebníkem na světě. V žebříčku mužů je na sedmém místě – předstihli ho jen Garth Brooks, Elvis Presley, Billy Joel, Michael Jackson, Elton John a George Strait. Celkem prodal více než 135 milionů alb, z toho téměř 65 milionů v USA. Má 20 cen Grammy, dva Zlaté glóby a Oscara za píseň Streets Of Philadelphia. Je v Skladatelské i Rock'n'rollové síni slávy.
