Ani rok po sedmdesátce neztrácí Bruce Springsteen páru. Těžké deprese, které se u něj překvapivě projevily až v pozdním věku a o nichž mluví celkem otevřeně, ho možná trochu zpomalily. Nové album Letter To You je však vášnivým výkřikem do tmy a ohromným vzepětím kreativity. Doufejme, že ne posledním.

Veterán amerického folk rocku, ne náhodou nazývaný Boss, podepsal aktuální nahrávku jen svým vlastním jménem. Ve skutečnosti jde o velký návrat celé jeho kapely The E Street Band.

Legendární parta, s níž si nezařádil od natáčení CD High Hopes v roce 2013, měla vloni nebo letos vyjet na světové turné. Existovala tudíž slušná šance, že by se mohla znovu podívat i do České republiky.

Koronavirus všechny plány zhatil. Nucená pauza však zpěváka aspoň vybičovala k psaní dalších písniček. Skládal je na kytaru, kterou mu jednou po koncertě nechal na prahu před šatnou neznámý fanoušek. Springsteenovi se nástroj zalíbil, vzal si ho domů na farmu v Colt Necks a pár měsíců s ním chodil sem tam po svých rozlehlých latifundiích. Výsledkem je tucet nových skladeb, jež dohromady tvoří impozantní jízdu životem.

Nedávná smrt Bruceova kamaráda George Theisse vyvolala vzpomínky na úplně první skupinu, v níž Springsteen hrál. Jmenovala se Castiles a vymetala zapadlé jerseyské kluby. Theiss v ní měl na starost doprovodnou kytaru a když teď odešel, Bruce si uvědomil, že už je jediný z téhle bandy, kdo zůstal naživu. Dost ho to sebralo, ale také ho to ponouklo k výtečným skladbám Ghosts a Last Man Standing. V nich, stručně řečeno, deklaruje, že dokud se zpívá, ještě se neumřelo. A taková je celá deska.

V moci zlého klauna

Je to óda na hlasitou muziku, provozovanou s nejlepšími přáteli ve složité době, konkrétně v předvečer důležitých amerických voleb. Stávajícímu prezidentovi USA posílá Springsteen rovněž pár vzkazů, především píseň Rainmaker o zemi tak vyprahlé, že by byla vděčná za jakoukoli vzpruhu.

Stejně působivá je skladba House Of A Thousand Guitars, v níž Bruce chraptí: „Zločinný klaun se zmocnil trůnu, který mu nikdy nebude patřit, ale pravda zní z každého maloměstského baru.“

Řešením je rozsvítit dům s tisícem kytar, což je jen dal-ší metafora pro hudbu, která léčí. A vykurýruje všechno: vztek na mizerné politiky, smutek a strach z úmrtí blízkých lidí i zklamání z toho, že v posledních produktivních letech svého života musí rocker sedět doma. Co by za to dal, kdyby mohl ještě jednou ukázat, zač stojí a že nepatří do starého železa…

Letter To You je přenádherné album. Je třeba se do něj vposlouchat, první zdání klame. Nařachaný bigbít by mohl někoho i odradit, jenže pod ním pulsují Bossovy myšlenky, intimní a nadčasové zároveň. „Ponořil jsem se hluboko do své duše, vzal všechny své obavy a pochybnosti a poslal vám je s tímhle vzkazem,“ doznává Springsteen v titulní písni.

A je tu ještě jedna rovina, kterou odhalí jen znalci. Během procesu psaní se Bruce potřeboval naladit na své staré já. Chtěl přece proletět vším, co zažil, a vměstnat to do obsahu desky, jež bude jeho velkým finále.

Pomohl si při tom zvláštní metodou. Smiloval se nad třemi hříchy z mládí písničkami Jenny Needs A Shooter, If I Was A Priest a Song For Orphans a se zpožděním téměř pěti dekád je konečně natočil.

Najednou se tu tedy ozývá úplně jiný člověk: muzikant nadšený z dylanovské poetiky, kterého ostatně kdysi sám Bob Dylan varoval, aby do textů nerval celý anglický slovník. „Chtěl jsem slyšet, jak to bude znít, když tyhle své prvotiny zazpívám svým starým hlasem,“ říká o malém experimentu autor. Povedlo se mu tak z minula a dneška udělat cosi věčného.