Na vašem albu „Duperele" (Supraphon 2012) je i celkem roztomilá píseň „Maseuko". Její název je v ostravštině?

V Ostravě by se to psalo normálně s „l", ale přidat tam „u" byl nápad Romana Chvíly, který vymyslel i obal našeho CD „Duperele". Připomínalo mu to cosi japonského, a tak jsme to tam nechali. Ono to je něco z polsko německého prajzského sudetského prostředí. Přesně nevím, ale určitě to není čistý dialekt. Je to směs našich pohraničních dialektů.

Je to můj naschvál

V písničce „Carrefour" se vám na toto slovo rýmuje grapefruit.  Bývá to dilema, když se člověk upne k nějakému slovu?

(smích) Já od té písničky nečekal, že se vyvine do nějakého příběhu. To je můj naschvál, to mě na tom vzrušuje, že se tam rýmuje Carrefour, grapefruit a Blackmore. Na tom se vyvíjí ta dráždivost nedokonalostí, samotný obsah té písničky byl druhotný. Ten se dostavil nějak následně.

Je ten song varováním před perníkem a kokainem? A pokud ano, není to příliš prvoplánové?

To, že se tam dostal kokain a perník, to jsou v podstatě náhody. Tím jsem nic nemyslel, připadalo mi to legrační, když se svým dětským projevem budu zpívat o perníku, o kokainu (smích). Já bych naše texty ale jazykovědně nezkoumal. To je určené k poslechu, k vytvoření nějakých náhodných sledů pocitů, než že by tam byly temné proudy, které jsem plánoval.

Jako ten grapefruit

A jak se vám do té písně dostala slovenština? Má ji zjemnit?

Dostala se tam úplně stejně  jako ten grapefruit (smích).

Píseň „Dupať" zpívá jakoby žena. To proto je toto country tak krátké, že v kapele Buty žádnou slečnu nemáte?

Ne, to je jinak. Jednou jsem seděl v hospůdce, přišla tam nějaká děvčata z vesnice a jedna, taková statná žena,  která by klidně mohla sama tlačit traktor, mě identifikovala. Jelikož byla ale silně pod vlivem, začala na mě vytvářet nátlak ohledně nějakého sbližování. Já se asi hodinu snažil vysvětlit, že tam jen sedím a piju pivo. Ale bylo to marný. Tak jsem utekl domů a napsal jsem si tady toto (smích).

Právě tuto „zbabělou" píseň?

Ano, dalo by se říci…

100 x Černá kočka

Vaše album „Normale" prý inspiroval Goran Bregovič, úžasný muzikant z Balkánu. Odkud přišla inspirace pro desku „Duperele"?

Ale to je špatně, „Normale" inspiroval balkánský muzikant a režisér Emir Kusturica a jeho kapela No Smoking Band. My jsme totiž během natáčení sjížděli jeho film „Černá kočka", celkem asi stokrát (smích). U „Duperele" tedy jistě bude vzorů mnoho, a různých, ale nic, co by mělo vliv na desku jako celek.

Asi nejveseleji z alba zní „Píseň práce," první klip tohoto alba. Má vlévat nezaměstnaným (ve videu i muzikantům bez práce, a to včetně Karla Gotta! – pozn.red.) optimismus do žil?

Ne, to je jen škodolibá píseň člověka, který se celý život práci vyhýbá (smích). To jsem já, například… Ale ano, jestli máte na mysli její poslední větu „já vám jejich těžkou práci dám", tak tomu předchází věta „Ústa hnětou měkké těsto". Je to zkrátka veselá písnička a jestli Pánbůh dá, tak ji zahraje i nějaké rádio. Dávat naději lidem bez práce jsem zkrátka právě já nechtěl. To by měla dělat politická garnitura, politici, ne?