Zpěvačka Naďa Válová zaujala Michala Horáčka (tehdy v roli předsedy poroty) už v roce 2005, kdy se účastnila druhého ročníku soutěže Česko hledá SuperStar.

„Mezi stovkami lidí, jejichž pěvecké výkony jsme posuzovali, se projevila jako naprosto výjimečná, vyhraněná osobnost. Nicméně do SuperStar se typově nehodila. Začal jsem jí dávat příležitosti jako interpretku jsem ji přizval na svoji desku Ohrožený druh, z níž je i písnička V úzkých, kterou speciálně pro Naďu napsal tehdy už nemocný Petr Hapka. Mimochodem jsem přesvědčený o tom, že ji v Česku nikdo nezazpívá jako ona. Od té doby Naďa je a bude souputnicí všech mých projektů,“ říká Michal Horáček.

Co vás motivovalo k účasti v SuperStar, když jste asi sama cítila, že do jejího konceptu úplně nezapadáte?
Válová:
Zpívala jsem od šestnácti na svatbách, na rautech a podobných oslavách, takže se dá říct, že jsem do soutěže přišla jako „hotová“ zpěvačka. Říkala jsem si, že pokud v ní neuspěju a nikoho nezaujmu, tak to zabalím. SuperStar jsem prostě brala jako svou poslední šanci. O tom, že si mě všimne pan Horáček, k němuž chovám až posvátnou úctu, se mi nemohlo ani snít.

Když jste pak spolu začali pracovat, nesvazovala vás úcta k němu?
Válová:
Svazovala, měla jsem před ním strašnou trému. Taky když jsme natáčeli ve studiu písničku V úzkých, využili jsme se zvukařem situace, kdy odešel na chvíli na vzduch, a bylo hotovo. Klepala jsem se i ve chvíli, kdy mi pan Horáček oznámil, že se na nás přijde podívat pan Hapka. Taková jsem byla hrdinka… Od té doby se ale v tomto směru moc nezměnilo ačkoli se s panem Horáčkem vídáme a spolupracujeme, pořád k němu vzhlížím s pokorou. Snažím se, abych ho nezklamala.

Album Černá nabízí jak písně z Ohroženého druhu (V úzkých, Všechno je, jak má být s hudbou Ivana Hlase), tak i z lyrikálu Kudykam (Tolik běsů, tolik víl či předělávka S cizím chlapem v cizím pokoji). A navrch několik novinek.
Horáček:
Ano, koncipovali jsme jej jako profilovou desku, abychom Nadinu patnáctiletou pěveckou dráhu zdokumentovali. Všechny písně nazpívala nově na přání Báry Basikové s minimalistickým hudebním doprovodem, aby vyzněl jak jejich obsah, tak Nadin velký hlas. Skvělý nápad.

Jedná se o váš první producentský počin?
Basiková:
První a zároveň asi i poslední. K produkování jsem přišla jako slepý k houslím moc jsem si přála, aby měla Naďa vlastní desku, pro- tože je mimořádně talentovaná. U Vladimíra a Marcely Kočandrlových z vydavatelství Warner Music jsem sondovala, zda by o ni měli zájem, až mi Vladimír jednoho dne řekl tak si to album sama produkuj!

Jaká to pro vás byla zkušenost?
Basiková:
Hezká. Důležitý byl pro mě právě fakt, že můžu spolupracovat s lidmi, které znám a kterých si vážím. Naďa si přivedla muzikanty, co má ráda a s nimiž občas koncertuje, takže šlo všechno jako po másle. Samozřejmě jsem udělala nějaké producentské chyby, protože nemám dostatek zkušeností, ale zavčas mě na ně upozornili.

V písničce Vidíš tu hvězdu? jste si s Naďou i zazpívala.
Basiková:
Ano, Michal Horáček ji napsal na přání Vladimíra Kočandrleho, nešlo o můj vlastní nápad, nejsem samožer. Ale musím říct, že se mi moc líbí. S Naďou jsme si jinak zazpívaly už dřív, když jsme se potkávaly při různých projektech třeba právě při Michalově Kudykamu či při koncertu Petr Hapka žije!

Horáček: Ze zásady netvořím texty na objednávku, tohle je jedna z mála výjimek stejnou jsem udělal v polovině osmdesátých let, když jsme s Petrem Hapkou připravovali album Potměšilý host pro Hanu Hegerovou. Obvyklý postup je ten, že napíšu text, a teprve až je zhudebněný a zaranžovaný, hledáme vhodného interpreta, který by mohl písni dál pomoct.

Z dalších autorů se na nových písních z desky podíleli Jiří Najvar a Hynek Koloničný. O koho jde?
Horáček: Jiří Najvar je skladatel, ale Hynka Koloničného jsem objevil před lety, kdy pracoval v dělnických profesích. Tehdy jsem začal psát villonské balady a na internetu jsem vyvěsil výzvu, aby na ně zájemci složili muziku. Výsledkem společného úsilí byla deska Český kalendář, na níž byl Hynek nejvíc zastoupený. A tak jsem ho teď znovu oslovil. Plodem jeho práce je píseň Černá, která dala desce i název. Mimochodem Hynek donedávna montoval panely v Českém Těšíně a teď je z něj policista. Vypoví- dá to o tom, že i mezi hudeb- ními neprofesionály je hodně talentovaných lidí, akorát je potřeba dát jim šanci.

Černá je obsahově drsný, ale přitom nádherný song. S jakými pocity jej zpíváte?
Válová:
Černá je odrazem mého života. Zpívám v ní o něčem, co cítím srdcem i duší, zkrátka je mi v té písni moc dobře, ač to možná někomu zní nepochopitelně.

Horáček: Naďu obdivuju i v písni Krev a šroubky je to po všech stránkách velký song, který vyšel jako její první singl už před třemi lety (v původní verzi si s ní zazpíval Michal Kocáb, aranží se ujal Varhan Orchestrovič Bauer). Myslím, že by jej měli hrát v rádiu od rána do večera.

Teď nezbývá, než vyrazit s písněmi z desky za posluchači.
Basiková:
Rozhodně, apeluju hlavně na to, aby Naďa přestala roznášet pivo ve čtyřce putyce, kde na ni kde- jaký ožrala huláká a plácá po zadku, právě jako v písni Černá. Mnozí vůbec netuší, kdo je, jaký má hlas. Evokuje mi osud Evy Olmerové. Je načase, aby se začala živit zpěvem.