Chameleoni Primal Scream ukáží barvu. Jaká bude?

Glasgowská kapela Primal Scream, proslulá nečekaným střídáním rockového tradicionalismu s elektronickými tanečními výboji, zahraje v pátek od 19 hodin v pražském klubu Roxy. Letošní album Beautiful Future přineslo „nablýskaný pop“ v tom nejlepším smyslu slova, se silnými melodiemi a vycizelovaným zvukem. Ale čert ví, čeho se od vyznavačů proměn dočkáme na pódiu.

Skupinu založil v roce 1982 zpěvák Bobby Gillespie, původně bubeník kultovní psychedelické kytarovky The Jesus And Mary Chain. Zpočátku se Gillespie volně držel indie-kytarového žánru svých předchozích zaměstnavatelů. Dokud se nezaposlouchal do house music, vnímané tehdy jako protipól rocku.

Spojení nespojitelného

Stohy úvah byly sepsány o revolučním třetím albu Primal Scream, nazvaném Screamadelica (1991). Znělo, jako by drzý a ještě mladý acid house vzal na milost staršího bráchu s kytarou a do hypnotických klubových tanečních rytmů ho nechal nahrát riffy vykradené z toho nejlepšího, co se urodilo v dějinách rocku. Ukázalo se, že znepřátelené světy rockerů a DJ‘s mohou nejen koexistovat, ale vzájemně se inspirovat a prolínat.

Screamadelica bezesporu představuje důležitý milník historie populární hudby. Historií se však málem stali i Primal Scream, kteří neunesli nečekaný úspěch. O slovo se přihlásili obvyklí zabijáci talentu: drogy a ponorková nemoc. Rozporně přijaté album Give Out But Don‘t Give Up (1994) poznamenala až přílišná roztěkanost a střídání producentů. Spory uvnitř kapely vyústily v kolotoč personálních změn.

Možná nejodvážnějším kouskem Primal Scream bylo zbavit se drog, ustálit sestavu a pokračovat v činnosti. Žádná další nahrávka sice nepřekonala průlomový titul, ovšem kapelu šlechtí nechuť k sebeopakování. Gillespie & spol. nepředvídatelně skáčou od elektronikou poháněného, do politiky rýpajícího titulu XTRMNTR (2000) až k dřevnímu rocku a syrovému rhythm-and-blues na albu Riot City Blues (2006). Během koncertu mohou bez zábran vybírat a nabídnout ode všeho trochu.

Tomáš S. Polívka