Na podzim loňského roku ji založila čtveřice vysokoškolských studentů sdružená kolem Lukáše Kratochvíla. Autorský repertoár mladé kapely prozatím není nikterak bohatý, přesto se již osmi svými autorskými skladbami blýskla na prvním CD, které na podzim vydala a pokřtila.

Jakou muzikou se vaše skupina prezentuje?
Tak jako u ostatních dnešních kapel se na tuto otázku dá jen těžko odpovědět, ale řekl bych, že hrajeme takovou směsici rocku, pop rocku a dost možná i pop punku. Čas od času ale dostaneme chuť i na něco tvrdšího.

V jakém složení hrajete?
Richard Povýšil tluče do bubnů, Jakub Vondráček tvrdí muziku na basovou kytaru a Marek Povolný rozehrává klávesy. No a já v rukách držím sólovou kytaru a také zpívám, tedy pokud se tomu tak dá říct (úsměv). Patří k nám i Petr Houdek, který nás zvučí.

Je projekt Zatím YX vaším prvním?
Je. Nikdo z nás ještě v žádné a jaksi oficiálně ustavené kapele nehrál. Pravdou ale je, že jsme o sobě věděli a znali jsme se ještě ze středoškolských studií v Havlíčkově Brodě. Osud tomu zřejmě chtěl, abychom se všichni znovu potkali zase v Praze. Došlo k tomu v jednom z vysokoškolských klubů.

Jak jste se dopracovali k názvu Zatím YX?
Dlouho jsme se nemohli rozhodnout, jak naši kapelu vlastně pojmenujeme. Nakonec jsme zvolili tento do jisté míry neutrální název. Sympatické na něm je hlavně to, že nám stále dává šanci na přejmenování, na změnu, napadne-li nás někdy v budoucnu opravdu něco originálního. Víte, název Zatím YX vznikl tak trochu z nouze. Kamarád nás totiž pozval na studentskou akci do Českých Budějovic a chtěl vědět, co má napsat na plakát, a my jsme mu neuměli dost dobře odpovědět. A pak někdo z nás řekl: zatím xy, anebo to klidně votoč, jestli chceš… A bylo to.

Měli jste starosti i s pojmenováním vašeho prvního CD?
To ani ne. Na jednoduchém, ale podle mě zcela výstižném názvu „No. 1" jsme se shodli celkem rychle, snadno a bezbolestně.

Kde zkoušíte?
Pokud jsme v Praze, tak přímo na kolejích, a pokud jsme doma, tak u Ríši Povýšila doma v garáži. Teď jsme si ale vyjednali několik termínů ve Škrdlovicích u Žďáru nad Sázavou v tamním bývalém kině. Je tam docela dobře vybavené studio s překvapivě dobrou akustikou. A navíc bezva lidi kolem.

Není to trochu z ruky?
Ani ne, asi půlhodinka autem. A navíc tam mají i dobré pivko.

Vídáte se jako kapela každý den, nebo týden? Zkoušíte pravidelně?
S Jakubem Vondráčkem se známe už strašně dlouhou dobu. Jsme kamarádi už od dětství a s ním se scházívám poctivě každý týden minimálně jednou, častěji i dvakrát. S ostatními členy kapely pak podle potřeby. Častější to je, když se chystáme na vystoupení, nebo když připravujeme novou věc.

Repertoár máte vlastní?
Zatím ano a v současné době ho tvoří asi deset skladeb. S nimi samozřejmě do budoucna nevystačíme. Předpokládám, že se domluvíme a po něčem se porozhlédneme. Mně se líbí třeba skladba od Gabrielly Cilmy: Sweet About Me, nebo také Break The Rules od Charli XCX.

Předpokládám, že jsou v angličtině…
Ano, ale naše vlastní skladby jsou všechny v češtině. A mateřštinu si chceme v našich dalších skladbách podržet i dál.

Kdo se na vašich skladbách autorsky podílel?
Hudební stránku věci a texty jsme si vzali na starost především já a Jakub. S nápady ale přicházejí i zbývající členové kapely. Přijdou a pochlubí se třeba nějakým motivem, který nám zahrají, a my pak s nimi pracujeme dál.

Kde jste natáčeli svoje první CD? Bylo to ve Škrdlovicích?
Tam ne. Naše CD vzniklo v nahrávacím studiu v Dolních Rápoticích. Částečně jsme se na něm podíleli i my sami. Kytary jsme nahrávali doma, v Rápoticích se pak dodělávaly ještě bicí a vokály. Jestli se ale časem propracujeme k další desce, pak bych byl velice rád, kdybychom ji ve Škrdlovicích natáčeli.

Počítáte i s nějakým videoklipem?
Ano, a to k úvodní písničce Drže se mě jako klíště z našeho CD „No. 1". Byl bych docela rád, kdybychom to stihli do letošního podzimu.

Už máte představu, jak by mohl vypadat?
Mám, ale prozrazovat to ještě nebudu. Řekněme, že to bude takové malé překvapení. V každém případě se v něm objevíme my a dost možná, že ještě jedna sličná slečna (úsměv).

Uvažujete o účasti v některé z hudebních soutěží pro mladé začínající kapely?
Zatím jsme se o tom v kapele moc nebavili, prozatím zjišťujeme, jak to na takových akcích chodí. A ty informace, které se k nám dostaly, příliš povzbudivé nejsou.

Kde všude jste už hráli?
Hlavně v Praze ve vysokoškolských klubech a jednou v Českých Budějovicích. Časem se chceme ukázat i doma v Havlíčkově Brodě, popřípadě na nějakém menším festivalu. Chceme si svou pozici budovat postupně a řekl bych, že i tak nějak poctivě. Nikam se nehrneme, netlačíme. Víme, že všechno má svůj čas.

Myslíte, že prorazíte?
O tom to přece není. Jsme rádi, že se vidíme a že si zahrajeme. To je to hlavní.

Hrajete všichni jako nadšení amatéři, nebo máte hudební vzdělání?
Bubeník Richard Povýšil chodil na bicí do základní umělecké školy a bral i soukromé hodiny. Marek Povolný hrával také na zušce na klavír a basák Jakub Vondráček je velmi talentovaný muzikant samouk. Rozhodl se ale, že přece jen nějaké hudební vzdělání bude potřebovat, a pokud vím, tak už si zaplatil nějaké hodiny. No a já jsem hrával na klavír a později na kytaru v základní umělecké škole.

V úvodu jste řekl, že Prozatím YX se prezentuje směsicí rocku, pop rocku či pop punku. Jaké máte vzory?
Mně se velmi líbí skupiny Linkin Park a SUM 41. A co se týče ostatních členů kapely, pak vím, že kluci mají rádi třeba Paramore, nebo také Tarot.