Je letošní 16. ročník akademie něčím výjimečný?

Každý rok je výjimečný. Přicházejí nové děti, které budí naději, ty starší rostou a zrají s nabytými zkušenostmi. Okolnosti se mění i s lidmi, kteří jsou součástí akademie a pomáhají, aby se zdárně rozvíjela. Jedinou novinkou je to, že jsem si našeho absolventa Jana Mráčka vybral jako svého asistenta.

Proč jste si vybral právě jeho?

Honza je prokazatelně špičkou mezi našimi houslisty, a i když je velice mladý, má úctyhodné charakterové vlastnosti. Navíc děti ho berou jako kamaráda, na jehož rady mohou dát.

Na kterého studenta jste za těch šestnáct let nejvíce pyšný?

Samozřejmě že mou odpověď do značné míry ovlivňuje účast některých studentů na mezinárodních soutěžích a jejich mimořádné úspěchy je staví do první řady. Josef Špaček, Honza Mráček, Petr Matěják. Ale spolu s nimi si velmi vážím pracovitosti a výsledků dalších dětí, které provázely vážné problémy, zdravotní nebo osobní, přesto se jim podařilo překročit svůj stín. I oni jsou vítězové.

Máte letos mezi studenty někoho, koho byste už teď tipoval na nejlepšího studenta ročníku?

To bych si zatím netroufl. Každý se nepředvede hned na první hodině, mnozí překvapí až na poslední chvíli. Dávám všem stejnou šanci, aby ji využili podle svých sil, schopností a v daném čase. Je na každém studentovi, co dá přípravě a jak dokáže uplatnit své schopnosti.

Podle čeho vybíráte studenty pro akademii?

Studenty vybírám podle pokročilosti houslové hry. Musejí ovládat skladby světového repertoáru a musejí být schopni na pódiu přesvědčit, že to s muzikou myslí vážně.

Letos máte na kurzech studenta z Itálie. Liší se zahraniční studenti od českých například pílí nebo poslušností?

Hlásilo se nám více cizinců, z Japonska, Číny, Rakouska a samozřejmě ze Slovenska. Ale byli ještě malí. Už jsme tu měli také studentku z Německa a z Finska. Letos je tu Ital. Moc milý, nadaný kluk. Uvidíme, jak se mu bude dařit. Ale tenhle otazník platí pro všechny děti bez ohledu na národnost. Rozdíly dělají schopnosti a povaha. Je úplně jedno, odkud kdo je.

Může člověk začít hrát na housle i v pubertě nebo dokonce v dospělosti?

Dítě by mělo začít hrát ještě před šestým rokem. Je to podobný proces, jako když se učí chodit nebo mluvit. Čím dřív, tím líp. Může se samozřejmě začít i o desetiletí později, ale pak nelze počítat s vrcholovými výkony.

Jak často a jak dlouho průměrně cvičí vaši studenti?

Každý po svém, většinou velmi poctivě. Všichni dříve nebo později přijdou na to, že se nic nedá ošidit, a pokud ano, ošidí nejvíc sami sebe.

A jak to bylo s trénováním u vás, když jste s hraním začínal?

Housle jsem dostal za trest, abych nezlobil. Snažil jsem se ulít, jak se dalo, cvičil jsem málo a nerad, ale přesto mi to šlo. Na hodinách jsem měl lepší výsledky než děti, které hrály celé dny. Můj učitel mě označil za mimořádný talent a pěkně si na mě posvítil. Ostražitý dohled mého otce a moje soustavná práce mi později přinesly ovoce. Ale housle jsem začal milovat až později, v době, kdy do mého života vstoupil světově proslulý houslista David Oistrach a profesor Snítil na pražské Akademii. Měl jsem štěstí na nejlepší učitele, velké umělce s dobrým srdcem.

I vy jste teď vzorem pro mnoho mladých umělců. Jak se v této roli cítíte?

Je to potěšující a zavazující. Záleží mi na nich, už hodně dokázali a mají před sebou náročný život, protože si vybrali poctivou cestu. Chci jim být důvěryhodnou oporou. Vím ze své vlastní zkušenosti, jak nezbytná je přízeň a pomoc, aby hojily rány, které utrží od nepřízně osudu či „ohrožených konkurentů". Ale o těch mluvit nechci, i když se někteří honosí velkými jmény. Přál bych dětem, aby je raději nepotkávaly.

Skladby jakého českého a zahraničního skladatele hrajete v současnosti nejraději?

Mám široký repertoár, hraju nejkrásnější díla světové houslové literatury. Každé je jedinečné a úžasné po svém. Na to nejsou žádné tabulky ani stupínky.

Co tedy potřebuje student k tomu, aby byl úspěšný jako vy?

Dobré zázemí, dobré vedení, lásku k hudbě, pracovitost a sebedůvěru, zdraví a štěstí. Moje žena říká, že talent je ohrožený druh, protože je často napadaný závistí. Nadané lidi čeká mnoho těžkých zkoušek a nemusí to být jen léčky nepřejícníků, ale třeba i vlastní neschopnost vyrovnat se s úspěchem. Ten dokáže s nepřipraveným člověkem ošklivě zatočit.

Jste na kurzech v Luhačovicích unavený, nebo vás práce s mladými lidmi spíše dobíjí?

Učit nadané děti a mladé lidi mě strašně baví, to neunavuje. Obecně se snažím vyhýbat nezáživným, otravným a ubíjejícím věcem, které způsobují únavu.

Máte přesto i nějaký čas pro sebe?

Na odpočinek nezbývá čas, večer vzácně chodíme se ženou na skleničku k léčivým pramenům, když není koncert. Program je nabitý od prvního do posledního dne. I důležité pracovní schůzky vyřizuji během oběda, na který mám 45 minut. Spoustu povinností nechávám na mojí ženě Evě, která je spolehlivě a precizně zvládá.

Plánujete alespoň po ukončení akademie nějaký oddych, nebo se vrhnete naplno do práce?

Čeká mě prací nabitý podzim a hodně cestování. Pracuji se svou ženou na dalších projektech, některé jsou zatím ve fázi snů, ale budeme se snažit je uvést do chodu, aby přinesly mnoho dobrého mnoha lidem.

ANNA MACHÁČOVÁ