Od publika máte obrovskou odezvu na staré hity. Jak lidé vnímají vaše nové písně?
Jožo Ráž: To je jednoduchá matematika – ty staré songy prostě lidé poslouchají déle než ty nové, takže je mají více zažité. Pravda ale je, že máme problém s médii. Hrají stále jen naše staré věci, i když naše nové písně považuji za stejně dobré.

Proč je těžké pro tak úspěšnou kapelu, jakou je Elán, dostat nové písničky do rádia?
Ján Baláž: Naše rádia ovládají zahraniční skupiny. Nechtějí nové slovenské věci. Play list pro slovenské rádio se dělá v zahraničí. Je to tvrdý obchod.

Jožo Ráž: Osobně jsem donesl do rádia naše nové cédéčko. Nezahráli z něj jedinou píseň. Proto jsme založili organizaci, která bojuje za slovenskou muziku ve slovenských rádiích. Daří se nám, ale je to těžká válka, která nikdy neskončí.

Zdroj: Youtube

Je naopak nějaká ze starých písní, kterou už byste zpívat nechtěl?
Jožo Ráž: Voda, čo ma drží nad vodou. Samozřejmě ji považuji za povedenou, ale nepatří k mým oblíbeným. Ale lidé ji mají rádi, tak ji zpívám.

Jaké jsou vaše tři nejoblíbenější písně?
Jožo Ráž: Kde si?, Vymyslená a Detektivka.

Ján Baláž: Moje nej trojka je Patejdl, Ráž, Baláž.

Budete vystupovat na Vizovickém Trnkobraní. Na festivalech ale obvykle nevystupujete. Co vás přimělo souhlasit s dvouhodinovým vystoupením?
Jožo Ráž: Jedním z důvodů je shoda našich výročí – Vizovické Trnkobraní, stejně jako my, slaví 50 let.

Ján Baláž: No a taky máme rádi alkohol.

Zdroj: Youtube

Zjišťovali jste si něco o historii festivalu?
Jožo Ráž: Zkrátka si myslím, že každý festival, na kterém vystoupíme, bude dobrý. No a taky – když jsem se kohokoliv zeptal na Trnkobraní, pamatuje si z něj jen první dvě hodiny.

Víte už, co budete hrát?
Jožo Ráž: Budeme hrát program našeho koncertu „Živých nás nedostanú" a určitě zařadíme i pár nových věcí.

Proč jste se až doteď vyhýbali účinkování na festivalech? Většina muzikantů na nich vystupuje ráda.
Ján Baláž: Byli jsme kdysi domluvení, že na jednom festivalu vystoupíme ve 23 hodin, ale na řadu jsme přišli ve čtyři ráno. Bylo to velmi únavné, odradilo nás to. Muzikanti mají rádi festivaly i proto, že na ně přijde třeba deset tisíc lidí. Ale na našich koncertech je srovnatelně velké publikum, takže když si pozveme jednu dvě předkapely, máme svůj vlastní festival.

Potkáte se na Trnkobraní i s přáteli, nebo je to jen profesionální vystoupení?
Jožo Ráž: Na každém našem vystoupení máme asi tak deset tisíc kamarádů.

Na Vizovickém Trnkobraní se každoročně pořádá i soutěž v pojídání švestkových knedlíků. Dovede si představit, že by někdo z kapely soutěžil?
Ján Baláž: No kdyby měly tekutou podobu…

Jožo Ráž: V tom jsme opravdu ještě nesoutěžili. Mám knedlíky rád, ale do soutěže se určitě nezapojím.

Bude tam ale i Jelínkův košt…
Jožo Ráž: Plánuji koštovat první dvě hodiny našeho vystoupení.

Jak vycházíte s kapelami jako Team, Metalinda nebo Tublatanka? Jste rivalové?
Ján Baláž: Rivalitu necítíme. Je to jako s jídlem – taky nejíte stále to samé a stejně tak lidé poslouchají různé kapely.

Vystupovali jste ve slavné Carnegie Hall v Americe. Jak to na vás působilo?
Jožo Ráž: Nezapomenutelná atmosféra panovala v šatně. Bylo zajímavé vidět, jak se účinkující rozcvičují u klavíru. Byl to přímý kontakt s jejich slávou. Samozřejmě i vystoupení bylo pak úžasné.

Když z Elánu odešel Vašo Patejdl, jak jste hledali nového člena kapely?
Jožo Ráž: Bylo to velmi těžké. Když Vašo odešel, měli jsme pocit, že to bez něj nemá smysl. Ale pak jsme si s Janom řekli, že to přece jen zkusíme. Ale nahradit Vaša byl obrovský problém. Napadl nás Martin Karvaš a nakonec se nám ho podařilo získat.

Kdy za těch společných padesát let bylo kapele nejhůř?
Ján Baláž: No hlavně aby to teprve nepřišlo!

V České republice kandiduje na prezidenta textař Michal Horáček. Co vy a politika? Že by třeba Vašo Patejdl byl slovenským prezidentem?
Ján Baláž: A co kdyby to Vašo vzal po Babišovi?

Jožo Ráž: Měl jsem opravdu vážné nabídky na vstup do vysoké politiky. Mohl bych být mocným mužem, ale to není nic pro mě. Já dělám muziku. S politikou nechci mít nic společného. Myslím, že mojí nejlepší politikou jsou dobré písně.

Co si myslíte o současných politických poměrech? Měli jste se za komunismu lépe?
Ján Baláž: Za každého režimu jsou tu svině a menší svině.

Jožo Ráž: Za komunistů nám kradli peníze komunisti, teď za kapitalistů nám je kradou kapitalisti.

Jak vám je kradou?
Ján Baláž: Kradou je tím, jaký nastolili systém, jaká je tu bída. Nemáme srovnatelné podmínky jako v zahraničí. Tam se za lístek na koncert s námi srovnatelné kapely platí od 150 do 200 eur. U nás je to 15 až 20 eur. Lidé prostě na tak velké vstupné nemají. A tím, že politici okrádají lidi, okrádají zprostředkovaně taky nás.

Kdysi jste se vyjádřil, že Gustav Husák byl světový politik. Myslíte si to stále?
Jožo Ráž: Ano, myslím. Byl moudrý a schopný. A měl hodně těžký život.

Pane Ráži, vy nemáte příliš rád popularitu. Žádají vás lidé často o autogram?
Ján Baláž: Teď už lidé nechtějí podpis, chtějí selfíčko.

Jožo Ráž: Padají hlášky jako: Dej si se mnou panáka! To je super, že jsme se potkali! Řekni něco mojí mámě do telefonu… Prostě, prvních sto fandů, které jsem potkal, to bylo parádní. Ale když je někdo dvoumiliontý, už se to nedá vydržet. Navíc lidé občas neznají hranice.

Zdroj: Youtube

Jaké máte plány?
Jožo Ráž: Chystáme novou desku. A pak nebudu dělat nic. Ale vůbec, vůbec nic!

Texty některých vašich písní jsou velmi emotivní. Dokážete je při vystoupení pokaždé znovu a znovu procítit?
Jožo Ráž: To se nedá popsat. Dělá mi radost zpívat pro lidi. Dávám do toho ze sebe to nejlepší a lidé mi to vracejí. Je to pocit, který nelze získat jinou cestou. Miluji své publikum, rád pro ně zpívám. Nabíjí mě to.

Ján Baláž: Emoce do písně přidávají právě osobní zážitky, není to jen o zpěvu. Je to i o tom, díky čemu ta konkrétní píseň vznikla.

Mění se nějak vaše publikum? Stárne?
Jožo Ráž: Začínali jsme s mladým publikem, lidé stárnou spolu s námi, ale zároveň přicházejí další a další mladí. Na naše koncerty chodívají čtyři generace.

Ján Baláž: Chodí na nás lidé od dvou měsíců věku až do sedmdesáti let. A dokud chodí i mladí, má smysl hrát. Mladí poznají, co je dobré.

Sledujete současnou hudbu?
Ján Baláž: Občas si poslechnu nějakou hitparádu, ale spíše z pracovních důvodů. Sleduji nové zvukové trendy.

Jožo Ráž: Já doma hudbu neposlouchám.

Co třeba nahrát celé album s orchestrem?
Vašo Patejdl: To je dnes tak časté, že to přestává být zajímavé.

Ján Baláž: Přemýšleli jsme, že nahrajeme album třeba jen s levou stranou orchestru…

Vašo Patejdl: Už se z toho totiž stává trochu klišé. Vždy se snažíme, aby to, co děláme, bylo zajímavé pro lidi i pro nás.

Jožo Ráž: Navíc po ekonomické stránce – hodně muzikantů = hodně peněz.

Nutí vás ta padesátka k nějakému bilancování?
Ján Baláž: Spíše myslíme na to, co bude zítra, než co bylo včera.

Vašo Patejdl: Než za minulostí, to se raději ohlédneme za pěknou ženskou.

Pane Ráži, kdybyste neměl před lety těžkou nehodu, byl byste teď jiný?
Jožo Ráž: Obávám se, že už bych tu teď nebyl. Žil jsem předtím velmi špatným způsobem. Opíjel jsem se do bezvědomí. Nic jsem nestíhal. Od té nehody – nezměnil jsem svou životní filozofii, ale chodím všude přesně, nepospíchám. Nehodu si nepamatuju. Vím jen, že jsem jel na motorce – a pak se probudil po dvou měsících v nemocnici. Měl jsem velké štěstí.

Prožili jste spolu intenzivně řadu let. Pomýšlíte na společnou hrobku?
Ján Baláž: Na hrobku ne, ale mohli bychom si pronajmout pyramidu v Egyptě.

Vašo Patejdl: To by nám tak ještě chybělo, ležet vedle sebe!

Pane Ráži, říkal jste, že byste se rád stal svatým. Co pro to děláte?
Jožo Ráž: Dělám proto vše. Chovám se slušně, žiji podle desatera. Medituji. Snad se mi to podaří.

Jak hodnotíte novou generaci, která žije hlavně na sociálních sítích?
Jožo Ráž: Držím jim pěsti, aby vše zvládli. Mají to velmi těžké. Jsou až přeinformovaní, přetížení počítači a mobily.

Může z dnešních mladých hudebních hvězdiček vyrůst opravdová osobnost?
Jožo Ráž: Jistěže může. Stále se rodí talenty. Některé věci se dají vydřít, ale ti nejlepší mají něco navíc.

Ján Baláž: Talent!

Jožo Ráž: No jo, talent! Nemohl jsem si na to slovo vzpomenout…

Nataša Budačová