Žádné zvraty, vše zůstalo pěkně při starém – ale nic nespadlo pod laťku dobrého vkusu. Procítěnost a nasazení zůstávají ochrannými známkami Cockerovy interpretace, zpěvák nepouštěl polovičaté nahrávky ani v pohnutých dobách svých drogových a alkoholových závislostí. Jelikož není písničkářem, skladby si nechává psát nebo je přebírá, nehrozí ani rozkolísanost autorská. Kvalita jeho řadových desek tedy závisí spíše na výběru repertoáru, pro který má Cocker stále mimořádný cit.

Na novince sáhl do zpěvníku Boba Dylana, Stewieho Wondera, George Harrisona či soulových hrdinů Arta Nevilla a Solomona Burkea. A stejně jako mnohokrát předtím dokázal vnést do coverů osobitý pohled, který je často povznesl nad originál. Nyní se to podařilo třeba v Harrisonově skladbě Beware Of Darkness, která díky gospelové příchuti, soulovému napětí a jisté bluesové hrubosti působí – při vší úctě – naléhavěji a drásavěji než verze původní.

Také Dylanovu klasiku Ring Them Bells zpívá Cocker doslova do roztrhání těla. Částečně by mohla překvapit volba producenta alba, kterým se stal Ethan Johns, v posledních letech známý spoluprací s countryrockovým provokatérem Ryanem Adamsem nebo ostrou kytarovou kapelou Razorlight. „Jsem Ethanovi vděčný, že mě vzal do úplně nových prostorů,“ pochvaluje si jeho práci samotný Cocker. Pravda je ovšem taková, že Johns pouze vystihl Cockerovu nadčasovost a podpořil jeho obvyklou kumštýřskou zdatnost.

Žádné velké modernizace se nekonaly. A chce se dodat - naštěstí. Soupiska muzikantů taktéž působí zároveň konzervativně a zároveň úctyhodně, jak bývá u Cockerových alb zvykem. Málem si podle ní můžete sestavit slovníček „Kdo je kdo“ mezi doprovodnými rockovými instrumentalisty posledních čtyřiceti let. Poctivé řemeslo zde předvádějí kapacity jako bubeník Jim Keltner (hrál s Lennonem i Dylanem), klavírista Benmont Tench (člen kapely Toma Pettyho se zkušenostmi od Johnnyho Cashe), dlouholetý varhaník Jethro Tull David Palmer, další varhaník, Hendrixův spoluhráč Mike Finnigan nebo doprovodná zpěvačka Merry Clayton, která okořenila nahrávky Raye Charlese i Rolling Stones.

Pokud si nepořídíte zrovna tuhle Cockerovu desku, určitě o nic zásadního nepřijdete. Ale pokud máte rádi předchozí Cockerovy desky, rozhodně vás neurazí.