Jana Kadaníková

S Karlem Krylem jsem se setkala ve svém životě třikrát. Poprvé to bylo na podzim roku 1968, když přišel k nám do školy (AG Štěpánská v Praze) podpořit naši studentskou stávku. Shromáždili jsme se v tělocvičně, on si sedl na švédskou bednu a hrál své písničky, které jsme tehdy ještě všechny neznali, ale hned nás oslovily. Bylo úžasné, jak ten malý, jen o něco starší kluk dokázal svými texty vyjádřit přesně to, co jsme v té době všichni prožívali a cítili.

Když o pár měsíců později vyšla deska, kterou jsem samozřejmě musela mít, hned jsem se všechny ty písničky naučila. Provázely nás pak dalších dvacet let, žádný večírek se bez nich neobešel.

Jaký byl příběh první a poslední desky Karla Kryla:

Karel Kryl
Od Bratříčka k Monologům. Příběh první a poslední desky Karla Kryla

V roce 1969 se mohlo ještě cestovat, ale jen do 10. října, kdy Gustáv Husák prohlásil, že „hranice není korzo“, a tak ji definitivně uzavřel. Kdo byl venku, měl na vybranou, jestli se chce vrátit domů, nebo zůstat. Já jsem se vrátila, Karel zůstal. V knížce Půlkacíř na to vzpomíná: „Den mi trvalo, než jsem se rozhodl. Bylo mi jasné, že s kvalifikací Bratříčku, zavírej vrátka si v Československu příliš nezazpívám. Tak jsem se rozhodl, že zůstanu v Německu. Německy jsem neuměl. A ví Bůh, jak to pro mne bylo těžké, stýskalo se mi.“

Druhé setkání proběhlo v březnu 1990 na koncertě v náchodské Tepně. Měla jsem s sebou tu tisíckrát ohranou desku a poprosila o její podepsání. Podpis jsem získala i s malou kresbou. Vzpomínám ještě na malou epizodu asi z roku 1982. Jeli jsme vlakem s dětmi na letní tábor do NDR. Najednou jsem z jednoho kupé slyšela Anděla. Hrál ho asi čtrnáctiletý kluk, který v době Karlova odchodu nebyl ještě na světě, nebo se sotva narodil. Byl to příjemný pocit. Stejný jsem zažívala právě na tom koncertě v Náchodě. Bylo úžasné slyšet všechny ty lidi a hlavně mladé, jak zpívali společně písničky nejen z Bratříčka, ale i z Rakoviny a Maškar, které vyšly už na západě. Sám Karel tím byl překvapen a potěšen.

Jana Kadaníková - Karel a ostatníZdroj: se svolením Jany Kadaníkové

Třetí setkání, to nejbližší, se odehrálo v prosinci roku 1993. Karel Kryl přijel k nám, do Úpice! Moc jsme se těšili! První kontakt ale nebyl moc srdečný. Karel, ve svém typickém oblečení, košili a vestičce a s půlkou cigarety ve špičce, se dožadoval objednaného slabého piva a polévky a ono to tam ještě nebylo. Přijel moc brzy. Před koncertem se s nikým moc nebavil. Po koncertě ale už byl vstřícnější. Seděli jsme společně v Bohémě (náš divadelní klub) a kladli mu různé otázky, zejména ty, které se týkaly naší tehdejší porevoluční euforie a jeho kritických názorů na vývoj situace.

On už asi trochu tušil, kam se naše země ubírá, a byl tím znepokojený, ale my jsme to nechtěli slyšet. Nicméně, byl to moc příjemný večer, dokonce jsme si i „potykali“, a když jsme Karla doprovodili do Republiky (tehdejší restaurace), kde byl ubytovaný, při poslední sklence na „dobrou noc“ nám slíbil, že určitě brzy a rád přijede. Bohužel, už to nesplnil. 3. března roku 1994, měsíc před svými padesátými narozeninami, v „Mníšku pod Alpou“, jak svůj druhý domov pojmenoval, na následky cévní příhody, která ho postihla den předtím, zemřel.

Pohřeb měl o osm dní později v bazilice sv. Markéty v Břevnově, kde je na místním hřbitově pochován.

Karle, když s naším divadelním souborem jedeme na zájezd, naši nejmladší členové, kteří se narodili dlouho po Tvém předčasném odchodu, zpívají Tvého Anděla! Tvoje písničky v našich zemích nikdy nezahynou! Díky za ně!

Jiří Dušek

Dovolte mi poděkovat za celý seriál článků věnovaných vzpomínce na Karla Kryla. Skvělá myšlenka i výběr hostů. Na článek Jaroslava Krupky jsem upozornil na facebookových stránkách Karel Kryl, které mají 16,5 tis. členů, a opravdu jsem nečekal takový ohlas. Jenom za prvních šest hodin šlo o desítky sdílení a skoro 200 komentářů.

Jiří Dušek - ze zkoušky představení Divadla na zámku v teplické zámku. Stojící Václav Dušek v roli Francoise Villona, vpravo Karel KrylZdroj: se svolením Jiřího Duška

Jsem navíc nadšen, že právě v pondělí 8. dubna bude (v této chvíli už byl) mým hostem Vojtěch Klimt na besedě v Beuronské kapli teplického gymnázia a tentýž den vyjde právě ve vašem deníku velký rozhovor s panem Klimtem. Přikládám jednu ještě nepublikovanou fotografii ze zkoušky na divadelní představení Divadla na zámku, právě na teplickém zámku. Stojící Václav Dušek v roli Francoise Villona, vpravo Karel Kryl. Ještě přikládám jeden z návrhů graffiti na zeď Karla Kryla, která bude odhalena v Teplicích v den nedožitých Krylových osmdesátin, tedy 12. dubna.

Vavřinec Hutka

Na vaši veřejnou výzvu vám v příloze zasílám fotku z července 1982 - mám originál fotky. U stolu vlevo sedí zleva můj otec Jaroslav Hutka, Karel Kryl, já jako dvanáctiletý kluk a Pavel Landovský. Je to z Avignonu, ve Francii, u příležitosti 36. ročníku festivalu v Avignonu, kde proběhla akce na podporu uvězněného Havla „Noc pro Václava Havla“ (čtení, divadelní hra a koncert) a kde účinkovalo víc pozvaných československých emigrantů.

Vavřinec Hutka - s Karlem Krylem v AvignonuZdroj: se svolením Vavřince Hutky

Ed Vokurka

Znal jsem Zbyňka Vargu, co zakládal v Plzni 6. 6. 89 první fanklub Karla Kryla v republice, která stonala v nejapnosti Gustáva Husáka, Vasila bídáka Biľaka a také Milouše Jakeše a Ing. Miroslava Štěpána, CSc. (zrovna 23. 3. uběhlo již deset let, co odpadl na věčnost neboží…).

No tak se nemohu pochlubit s historkou ani se vzpomínkou na Karla, setkal jsem se jen nahodile s Evou Sedlářovou zrovna 33 let po vydání MS Italia 90 ve fotbale na poštovních obálkách i na známkách nebo zrovna 31 let po smrti Otty Šimánka alias Pana Tau.

Děsí mne současná HANLIVÁ (až hanebná?) společnost jakýchsi hurá Dívek Havířek, která se ani omylem ani ve snu nevydá po Karlových stopách až tam dál na Praděd, na nejvyšší vrcholek Moravy, jen tak sportovně, z hecu, ne na truc… aby obdařila svou pozorností čas a prostor, místečko s nejčistším vzduchem Střední Evropy. Karel sice kouřil, avšak moderní a významné je NEKOUŘIT.

Když se mohly konat osmého září na Pradědu setkání moto veteránů, naleštěných, vyglancovaných, opečovávaných, tak jim seniorům a seniorkám je tohle děsně za těžko. Osmého devátý je datum narození hudebního Pašáka Antonína Dvořáka a Anton špelec ostrostřelec Dvořák má na prvního Máje zrovna 120 let od smrti. Čeká to každého, ta Zubatá.

Ustavující listina prvního fanklubu Karla KrylaUstavující listina prvního fanklubu Karla KrylaZdroj: se svolením Eda Vokurky

Tak se tedy nezlobte, až dnes jsem seznámil (neváhal na Velikonoce 2024 seznámit) s ryze chaotickými překlady do italštiny bravurní letošní oslavenkyni 90 let ze světa filmu, Dámu s velkým srdcem Sophii Loren, se 14 písněmi od Karla. Snad ji to bude bavit i přes mnohé patrné mouchy. Ji jo.

Mějte se, maucta, ať se daří Deníku v mnoha jeho mutacích.

Brigita Sopko

Pozdravujem Vás z Mníska pod Alpou + pripájam Vám jednu fotku Karla spolu so mnou. Moje meno je Brigita Sopko + moj manzel Eugen Sopko + jak sme zili v mníchovskej Olympijskej dedine v studentských apartmentoch a oproti nám býval aj Karel… Tá fotka je zo dna 16. August 1977 + urobil ju moj manzel, ktorý bol akademický maliar. Spolu s Karlom vytvorili aj knizocku Krylias + Odysea. Pozdravujem z Mníchova.

Brigita Sopko - Karel KrylBrigita Sopko - Karel KrylZdroj: Eugen Sopko

Václav Ludvík

Dobrý den, posílám scan mého tehdejšího zpěvníku s podpisem Karla Kryla.

Lenka Oborná

Můj otec Jaromír Fiala ho měl moc rád. Někde v hospodě ještě před revolucí se potkali a hoooodně se opili. Karel mu na kousek hospodské účtenky napsal svoji adresu. Přikládám foto. Otec ji opatroval, loni bohužel zemřel.

Adresa Karla Kryla na účtence z hospodyZdroj: se svolením Lenky Oborné

Bob Štrubl

V Deníku jsem si početl o Karlu Krylovi. Byl jsem i ve Znojmě na vzpomínkovém koncertu pana D. Uličnika. Byl vynikající. Posílám vám foto mého pokladu LP Karla Kryla.

Bob Štrubl - Karel KrylZdroj: se svolením Boba Štrubla

Monika Lištvanová

Četla jsem Vaši výzvu a vzpomněla si, že jsem kdysi pořídila přiložené snímky u příležitosti setkání s Karlem Krylem prostřednictvím klubu Karla Kryla, jehož jsem se stala členem někdy kolem roku 1990 v mých šestnácti letech. Bohužel si již nepamatuji místo, kde byly fotografie pořízeny. Při hledání jsem našla ještě členský průkaz KKK, novoročenku a organizační dopis pro členy, který obdržel každý, kdo se setkání účastnil.

Monika Lištvanová - Karel KrylZdroj: se svolením Moniky Lištvanové

Hana Poliaková

Posílám naši vzpomínku, kdy u nás vystoupila tato kapela. Bylo to fajn, kino plné a my si s nima zazpívali Krylovy písničky. Mám doma i Kníšku Karla Kryla s jeho texty a brácha zas LP. A jsem ráda, že se na něj nezapomíná a držím Vám palce. Máte dobrý nápad.

Hana Poliaková - plakát z koncertu Karla KrylaZdroj: se svolením Hany Poliakové

Roman Mikulka

Bohužel to nemůžu nijak dokázat, ale měl jsem tu možnost s panem Karlem Krylem strávit nezapomenutelný večer u jednoho stolu. Při jeho vyprávění jsem ani nedutal a bál jsem se na cokoli zeptat, abych se neztrapnil nebo nenarušil takový večer. A právě proto Vám píšu.

Přinášíme vzpomínky na Karla Kryla od významných osobností a redaktorů kulturní redakce Deníku:

Karel Kryl na unikátní malbě v brněnské čtvrti Sadová
Potkali se s Karlem Krylem. Osobní vzpomínky na básníka a zpěváka

Kryl Hutkou pohrdal a rozhodně by se s ním o své názory nedělil. A druhý, kdo mu ležel v žaludku, byl herec Petr Štěpánek. Bohužel, nemám to jak dokázat. Ale Karel Kryl je velká osobnost a pro mě takřka modla. Nezlobte se, ale musel jsem na Váš článek a výzvu reagovat.

Zdeněk Melichar

Posílám Vám svoji fotku s Karlem Krylem po jeho koncertu na Vltavské. Myslím si, že to bylo v roce 1991. Je to fotomontáž jeho knížky a fotky. Měl jsem ho moc rád jako přímého, čestného člověka. Takových bylo a dodneška je málo. Jeho písničky jsou nadčasové. Moc rád je poslouchám. R.I.P. Karle.

Zdeněk Melichar - fotomontáž s Karlem KrylemZdroj: se svolením Zdeňka Melichara

Branislav Čaňo

Predovšetkým vítam, že si vo Vašom denníku pripomínate Karla Kryla, ktorého milujem od roku 1984, kedy som ho zachytil na vlnách Slobodnej Európy. To som mal 14 rokov a jeho piesne, básne, rozhľadenosť, sociálne cítenie, pomoc ľuďom a hlavne jeho myšlienky milujem dodnes.