Vprvní polovině devadesátých let patřila Tichá dohoda kjistotám české hudební scény. Neustálé obehrávání akustického hitu Marioneta vmédiích jí spíš ublížilo, ale společná nahrávka sPhilem Shoenfeltem ji vrátila tam, kam odjakživa patřila: na tenkou a pravověrnými máničkami nikdy nepřiznanou hranici mezi undergroundem apopem.

Roku 1992si kapela ztéto spřízněnosti vystřelila vnázvu své nejslavnější desky Underpop. Zásadní album porevoluční éry tuzemského kytarového rocku nyní vychází znovu– zremasterované, zrecyklované, sbonusy a samozřejmě snezaměnitelným hlasem zpěvačky Blanky Šrůmové. Znamená to ale, že je zpátky iTichá dohoda? Kytarista, skladatel a duchovní otec této nehlučně slavné skupiny ví, že nikdy nikam nezmizela.

Přijali jste nápad oprášit Underpop spovděkem?
Jistě. Přede dvěma lety jsem osobně oběhl gramofirmy a zařídil si licence pro znovuvydání všech řadových alb Tiché dohody, která mám teď doma všechna zremasterovaná a kompletně připravená kreedici. Sám jsem ale už neměl prostředky je vydat.
Dá se tedy říci, že jsem na to byl předem připravený.

Je naděje, že se stejné péče dočkají izbylá alba zvaší diskografie?
To se uvidí. Myslím si, že to spíš záleží na ekonomické a obchodní situaci, protože vtuto chvíli nedokáže nikdo říct, jak to sunikátními nosiči za rok nebo za dva vlastně bude. My jsme samozřejmě moc rádi, že došlo zrovna na Underpop. Lidé se prý ptali, co se děje, vždyť nemáme žádné výročí… Ale my jsme ty nejsnazší marketingové triky, jako jsou oslavy výročí vzniku kapely, ixtý koncert a tak dál, nikdy nevyužívali. Takže knám vpodstatě sedí, že Underpop Recycled nevychází kžádnému kulatému datu. Pokud nepočítáme dvacet let od sametové revoluce, která umožnila kapelám jako Tichá dohoda svobodně fungovat, tj. hrát a točitdesky.

Jak na vás ta nahrávka po letech působí? Je pro vás vněčem problematická?
Vůbec ne. Já ji dlouho neslyšel, a když jsem si ji po té pauze pustil, strašně mě potěšilo, že jsme tenkrát svou práci odvedli do poslední noty poctivě a pod všechno se můžeme podepsat. Jiná věc je, jestli se to lidem líbí, nebo ne. Deska má samozřejmě určitou patinu soundu díky době, ve které vznikala. Leccos vyrovnal digitální remastering, ale původní sound a mix jsme museli zachovat, protože to se prostě nedělá, retušovat minulost.

Dnes je Underpop chápán jako milník včeském středním proudu devadesátých let. Věděli jste už tenkrát, že ho tak lidé jednou budoubrát?
Když deska vroce 1992spatřila světlo světa, pomohla naší kapele kmedializaci a prosazení. Ale je třeba si uvědomit, že tenkrát byli špičkami českého popu Lucie Bílá, Janek Ledecký, LáďaKřížek sKreysonem a Lucie. Takže Underpop a celá naše hudba se tak trochu praly opřežití. Na druhé straně lidi dráždil ten provokativní název, což zafungovalo vnáš prospěch.

Dnes existuje spousta českých kapel, které jdou podobnou cestou jako vy, a nedivil bych se, kdyby vás mnohé znich považovaly za svou inspiraci. Co ale inspirovalo Tichou dohodu?
Otom, že bychom někoho ovlivnili, nevím. Veřejně se knám nikdo nehlásí… Aco se týče vlastní inspirace, přiznám se, že jsem toho vždycky poslouchal strašně moc. Vdevadesátých letech se vynořily úžasné indies skupiny jako Ride, Stone Roses, Charlatans, Verve. První deska Verve, AStorm In Heaven, je prostě nepřekonatelná. Dodnes mě trochu mrzí, že jsme nenatočili sDohodou iněco psychedeličtějšího. Zpěvačky skytarou typu Sheryl Crow a Alanis Morissette přišly až opár let později, takže my jsme vyloženě nekopírovali americké vzory, ikdyž lze poukázat, že existovali třeba Pretenders… Ženská vkytarové kapele zkrátka není nic zas tak neobvyklého. Velký, osvěžující vliv na násměl vpolovině devadesátých let grunge– Nirvana, Afghan Whigs, Soundgarden a Pearl Jam. Ti dostali zpátky na scénu uřvané kytary a syrový sound. Pearl Jam hráli isNeilem Youngem.

Já měl na mysli ještě zásadnější vlivy. Jednak je tu odkaz na skupinu U2 vlogu vašeho vedlejšího hudebního projektu 2Wings. Dále často mluvíte oBeatles. Akdyž jsem slyšel závěrečný bonus Gloria na CD Underpop Recycled, uvědomil jsem si, že jestli tu něco až do nástupu Tiché dohody chybělo, pak to byl český ekvivalent skupiny Patti Smithové.
No jasně. Řekl jste to úplně přesně. Od Patti jsme hráli Dancing Barefoot, dokonce jsme hráli iLuku od Suzanne Vega. Patti Smith je strašně zásadní a asi je pravda, že sní máme něco společného. My jsme na ní opravdu vyrůstali a pamatuju se, že vPaláci kultury jsem se na jejím koncertě regulérně rozbrečel. Tak silný to byl zážitek. Svůj podíl na tom měl samozřejmě ifakt, že sní hrál český emigrant Ivan Král. Tak bychom se ale mohli bavit donekonečna. Například jsem velkým fanouškem skupiny Creedence Clearwater Revival a Led Zeppelin, to jsou, jak já říkám, ty kořeny.

Vaši muziku také charakterizuje zajímavý kontrast mezi staromilstvím a snahou sledovat nové trendy…
Já jsem opravdu rozpolcený. Na jedné straně Chuck Berry a Little Richard, na straně druhé Arctic Monkeys. Ujejich první desky jsem si pořád říkal: Dlouho mě ti kluci štvát nebudou! Byli super, dodali mi šťávu a chuť zase hrát a točit. Ale vté Británii má moderní průmysl a marketing bohužel už tak pevnou strukturu a zaběhlé postupy, že když neznámá kapela naprosto svobodně přijde se svým vlastním stylem, který lidi zaujme, hned se jí někdo zmocní a upraví si ji podle zavedeného mustru. Tohle vsedmdesátých letech nebylo, proto je miluju a pořádse knim vracím. Asi by se dalo říci, že jsem rockovým písničkářem sbackgroundem napříč styly a žánry. Ale kořeny mám vsedmdesátkách.

Zmínil jste se, že Tichá dohoda možná měla víc prozkoumat vody psychedelie. Dan Šustr je ale pro mnoho recenzentů symbolem jasnýcha vdobrém smyslu jednoduchých písniček. Když zkoušíte něco jiného, účinek prý není tak pronikavý. Souhlasíte stím?
Víte co, to je prostě názor.
Já dělám věci, jak přijdou.
Je pravda, že za dobrou písničku považuju především tu, co má refrén, kterému se říká hitový, to znamená, že si ho zapamatujete a můžete zazpívat. Strašně miluju Oasis, které jsem ze začátku moc nebral. Ale pak jsem šel jednou odpoledne po ulici aslyšel zotevřeného okna, jak vjedné pražské hospodě zpívá asi deset nebo dvacet Angličanů jenom skytarou Don't Look Back In Anger. Aúplně jsem se zbláznil, protože jsem pochopil, včem tkví ta obrovská síla. Ty lidi si to zpívali jako svoji vlastní písničku– chcete-li, lidovku.

Oasis se na své poslední desce přehoupli do dalšího období své tvorby, podobně jako kdysi jejich oblíbení Beatles. Atak mě napadá, zda by se Tichá dohoda, kdyby byla pořád aktivní, časem také někam posunula?
Já nevím. Zatím se můžeme bavit jen otom, jestli reedice Underpopu vzbudí zájem, abychom mohli udělat nějaký „comeback“. Protože jsme se vždycky snažili být tvůrčí a aktuální kapela, neradi bychom vtakovém případě stavěli na vzpomínkách a chtěli bychom přijít snovým materiálem. Možná na podzim bychom si nad něčím mohli sednout– bude-li čas. Teď jsme totiž skluky dotočili nový materiál na druhou studiovou desku 2Wings a mícháme ho.Vkvětnu vydáme singl, včervnu celé album, a budeme samozřejmě ikoncertovat. Budoucnost Tiché dohody bereme jako otevřenou. Vysíláme určité signály, jednáme opřípadném vystoupení na festivalech, 16.dubna vBrněa 23.května vBrandýse odehrajeme dvě vystoupení 2Wings sBlankou Šrůmovou jako hostem a vrámci vystoupení zařadíme ipár dohodovskýchvěcí.

Jde jen ověc domluvy sfirmami a pořadateli, nebo to máte nevyjasněné imezisebou?
Mezi sebou nemáme problém, ale je třeba si uvědomit, že po šestileté pauze není možné znovu naskočit do rozjetého vlaku, protože ten vlak prostě stojí. Musíme to všechno vymyslet a domluvit tak, abychom si nakonec sami zhlouposti nenabilihubu.