Zpěvačku Dashu pojí s uskupením Epoque Quartet dlouholeté přátelství. Potkávali se při nejrůznějších akcích, přičemž tou vůbec první byla show StarDance v roce 2006.

„Jako čistě instrumentální smyčcové kvarteto jsme prahli po tom udělat projekt, jehož prostřednictvím bychom diváky oslovili i pěvecky. Každý ví, že Dašenka je zpěvačka špičkových kvalit, tudíž jsme měli o spolupráci s ní velký zájem. Je to ale taky interpretka zvyklá vystupovat s velkým bandem, takže se naší nabídkou nenechala hned strhnout,“ uvádí violoncellista Epoque Quartet Vít Petrášek. „Ano, byla to trošku delší cesta. O kvalitách Epoque Quartetu jsem věděla, bylo mi jasné, že jeho členové umějí zahrát téměř všechno, spolupráce s nimi mě lákala. Mezitím jsem ale měla v plánu uskutečnit mnoho jiných projektů, takže je to teprve osm let od chvíle, kdy došlo k našemu prvnímu oťukávání a následně společným koncertům. O společné desce jsme začali mluvit asi před čtyřmi lety,“ doplňuje Dasha.

Heidi Janků
Příběh Heidi Janků: Z Beskyd si to namířila do hříšného Hamburku

Hned jste věděli, že si pro ni vypůjčíte materiál od Elly Fitzgerald?
Dasha:
Ano, ale ještě bych se vrátila k začátkům naší spolupráce s Epoque Quartetem. Dohromady nás vlastně svedl William Shakespeare, když jsme připravovali program vztahující se k jeho tvorbě. Díky tomu jsme zjistili, že spousta starších broadwayských muzikálových písní je inspirována jeho dílem a taky to, že nám to ve spojení zpěvačka, smyčcový kvartet a jazz skvěle funguje. Byla to pro mě příjemná forma, protože předtím jsem jazz zpívala s klasickými jazzovými trii nebo kvartety, ale zvuk smyčcového kvartetu byl pro mě najednou jiný. Úplně jsem se do něj zamilovala a utvrdila se v tom, že je načase stvořit společný projekt. Záhy jsem si uvědomila, že nás Ella Fitzgerald hodně inspiruje, do koncertního repertoáru jsme si ostatně vybírali mnohé její písně. A tak jsem jednoho dne klukům řekla – natočíme desku Ellaboration, na níž budeme její věci přetvářet, elaborovat. A bylo rozhodnuto.

Samotný výběr písní byl na vás?
Dasha:
Kluci mi v tom nechali volnou ruku. Při uvědomění si toho, jaké kvantum písní Ella nazpívala, bylo samozřejmě těžké zúžit je do jednoho výběru. Možná to bylo vůbec nejsložitější na celém projektu. Šla jsem zejména po věcech, které mě v minulosti oslovily nebo jsem je už někde zpívala. Kluci pak ten můj výběr ještě „ředili“, protože sami museli určit, co bude v jejich složení dobře znít.
Vít Petrášek: Měli jsme štěstí v tom, že ještě před natáčením jsme si repertoár z alba ohráli na koncertech, takže do studia jsme šli už s hotovými tvary písní. Z devadesáti procent jsou výsledkem práce Alexeye Aslamase, který s námi nově hraje a který má obrovské zkušenosti s tím, jak má kvarteto znít. Tužka, kterou jednotlivé aranže napsal, je velice poučená. Taky je třeba říct, že specifický a komplexní zvuk našeho smyčcového kvarteta ještě povýšil excelentní hrou na nejrůznější perkuse (hangdrum, vibrafon, cajon) Šimon Veselý.

Jak se vám songy Elly Fitzgerald zpívají?
Dasha:
Je to vlastně odvaha vrhnout se do repertoáru zpěvačky, kterou považuju za nejlepší, co kdy žila. Nesnažili jsme se ji ale nějak napodobovat. Zkrátka jsme vzali písně, které proslavila, a zpracovali je po svém.

Album má i nepřehlédnutelný přebal…
Vít Petrášek: Je dílem našeho kolegy, houslisty Vládi Klánského, který se v posledních letech velice skamarádil s grafickými programy. Myslím, že je to už takový osmdesátiprocentní profesionál. Za chodu se učí, co všechno je potřeba udělat, aby grafika správně fungovala.
Dasha: Deska je jednoduše produktem nás všech, každý jí dal něco ze sebe. Je to jako když si domluvíte mejdan a každý něco přinese. Týmová práce.
Vít Petrášek: Bohužel je tam i jedna smutná, ale důležitá věc. Mezi siluetami hráčů, které jsou na přebalu znázorněné za Dašenkou, je i náš kolega violista Vladimír Kroupa, který letos na konci června odešel. Ale album ještě natočil.
Dasha: Proto jsme s jeho vydáním tak otáleli. Hotové mělo být už na jaře, ale ona smutná událost nás myšlenkově odstřelila úplně jinam. Nějak nebylo na pořadu dne, abychom se veselili z vydání alba. Ale na druhou stranu je to taková památka na skvělého kolegu.

Aspoň ta sranda nás drží při životě, soudí Jiří Stivín
Některé věci člověk neovlivní. Ale neměl by být úplný blbec, říká Jiří Stivín

Desku pokřtíte v Jazz Docku a potom? Jaké s ní máte plány?
Dasha:
S repertoárem z ní už vlastně koncertujeme. Teď se soustředíme čistě na zmiňovaný křest, který se uskuteční v příjemném prostředí, kde budeme hrát už potřetí a kde se cítíme dobře. Cíleně jsme turné k desce neplánovali, protože jde o nadčasový projekt, s nímž můžeme v budoucnu vystupovat kdekoli a kdykoli.

Existuje ještě jiná pěvecká star, jíž byste se chtěla zabývat?
Dasha:
Pro mě neexistuje. Ella Fitzgerald je velkou inspirací, myslím, že každý, kdo chce být zpěvákem či zpěvačkou, by ji měl poslouchat. Její projev je komplexem všeho dokonalého, co má interpret mít. Pracovala s hlasem tak, jako by to byl hudební nástroj, měla neskutečně jistou intonaci a byla průkopnicí techniky improvizace. Samozřejmě ale doufám v to, že budeme s kluky z Epoque Quartetu naši spolupráci dál rozvíjet. Třeba se vrhneme do úplně jiných žánrových vod, což je mým cílem. Myslím, že je to moje cesta. Kdysi jsem hodně řešila to, že jsem stylově roztříštěná, dokonce mi to i někdo vyčítal, ale teď jsem se utvrdila v tom, že ani Ella přece nebyla žánrově vyhraněná a zpívala převážně převzatý materiál. Uklidnilo mě, že si za tím můžu stát a že to přece není špatně.