Chtěl se stát Někým. Úspěch Bowiemu ale přinesla až smyšlená postava Ziggyho

Povahou velmi citlivý a vnímavý chlapec se narodil 8. ledna 1947 v Brixtonu na předměstí Londýna jako David Robert Jones. Na cestě ke světové star, při níž se nechal ovlivňovat nejrůznějšími módními styly, jej ovlivnilo rodinné zázemí i touha vymanit se z předměstské nudy. 

Milující otec, chladná matka

David neměl zrovna šťastné dětství. Otec John jej miloval, matka Peggy ale svému muži vmetla do tváře, že jejich sňatek byl z rozumu. Zela mezi nimi citová propast. A tak musel být chlapec – jak zaznělo v dokumentu David Bowie: Cesta za slávou – opatrný, protože kdyby povzbudil otce k větší chvále, Peggy by to popudilo.

Věra Špinarová by slavila 70. Byla jsem přichvístek, vzpomínala před pěti lety

„Největší problém představovala Davidova marná touha po matčině náklonnosti. Neustále usiloval o to, aby mu projevovala uznání,“ říká ve zmíněném filmu Davidova sestřenice.

První hudební pokusy

Hudební dráhu začal jako saxofonista ve školní kapele. Jedna školní rvačka pro něj skončila operací oka a od té doby měl poškozenou zornici. V té době zároveň zkoušel všemožné převleky a různé role. Zatoužil přesídlit do Londýna, který pro něj představoval ten pravý životní styl a nový kulturní jazyk, prostě fantazii.

Zkoušel se uplatnit v různých kapelách. „Nepovažoval jsem se za dobrého zpěváka. Když mi bylo patnáct šestnáct let, napodoboval jsem hlasy jiných, takže jsem začal zpívat jako Anthony Newley. Skládal jsem ulítlé věci v jeho stylu. Napadlo mě, že by to mohla být moje parketa,“ uvedl David, který si v září roku 1965 změnil příjmení na Bowie.

Trnitá cesta za slávou

Než se stal v roce 1973 hvězdou první velikosti, probloumal jedenáct let v devíti různých kapelách. A vždy si myslel, že ta nejnovější, v níž zrovna působí, je ta pravá. K výrazné slávě mu v těch letech nepomohl ani jeden ze singlů, které vydal. Nemluvě o The Laughing Gnome, neboli o „chechtajících se trpaslících“. A že těch další bylo!

Na Vánoce jsme spolu nikdy nebyli. Měli jsme se dost, tvrdí členové Olympicu

Vytoužený úspěch mu přinesla až konceptuální deska The Rise and Fall of Ziggy Stardust and The Spiders from Mars, založená na sci-fi příběhu kapely, která přiletěla z vesmíru. Navazovala na jeho hit z roku 1969 Space Oddity. „Bůh ke mně sestoupil a pravil – budiž Ziggy. Spatřil jsem svět v jiném hávu a skloubil jsem jednotlivé střípky se vším, co mě kulturně přitahovalo. Stvořil jsem hybrid všeho, co mě bavilo. A pohrál si s ideou rokenrolu,“ pravil David.

Vznik a zánik Ziggyho

Smyšlená postava Ziggyho byla vskutku jeho požehnáním z nebes. Dokázal v ní skloubit představy o vlastní identitě. A jejím prostřednictvím se zase posunul dál. Když zakončoval turné k tomuto projektu, prohlásil, že se loučí se vším – nejen s turné, ale i s kapelou. Jeho spoluhráči z toho byli poněkud vykolejení, v podstatě tímto jeho prohlášením dostali padáka. Ale chápali to. Ziggy se totiž chtěl stát zase Davidem Bowiem, odhodit masku. Divadla už bylo dost.

Znovuzrozený Bowie

Byl inteligentní a hudebně všestranný. Když zažehnal svou snovou představu, pustil se jako poučený a znovunalezený David Bowie do spolupráce s mnoha svými hudebními kolegy. Například se skupinou Queen, potažmo Freddiem Mercurym, nazpíval píseň Under Pressure.

Moravanka končí: Díky, že jste nás měli rádi, vzkazuje kapelník Slabák

Díky Patu Methenymu nazpíval skvělou skladbu This Is Not America či remake skladby Dancing in the Strees s Mickem Jaggerem. A později připravil i experimentální album 1. Outside. V lednu 2013 vydal u příležitosti svých šestašedesátých narozen singl Where Are We Now? Své poslední album Blackstar vydal 8. ledna 2016 – v den svých 69. narozenin. Dva dny předtím podlehl rakovině slinivky.

Mnozí příznivci jistě vzpomenou, že jeho skladby zazněly i ve filmech – zářným příkladem budiž skladba Cat People, kterou použil do svého filmu Hanebný pancharti režisér Quetin Tarantino.

Odkaz a mladí

Dnes lze dílo Davida Bowieho poznat i skrze představení Lazarus v Městských divadlech pražských. „Zanechal v nás nesmazatelnou stopu,“ říkají herci zmiňované scény, kteří se díky představení Lazarus, pojednávajícím o posledních dnech hudební ikony, těší velké slávě.

„To dílo je totiž on sám,“ řekl jeden z jeho představitelů Igor Orozovič. „Ze slušnosti jsem si vyžádal scénář, ale věděl jsem, že je to něco, co bych si moc přál dělat,“ dodal před premiérou.„Jednou o víkendu, který jsem trávil ve svém rodišti, v Jablonci nad Nisou, jsem si v noci přezpívával Bowieho písničky. A najednou jsem spatřil na zemi mrtvou masařku,“ vypráví Bowieho alternace v podobě Ondřeje Rumla.

Vašo Patejdl: Ôsmy svetadiel byl vyvrcholením snahy Elánu dostat se na pódia

„Zvedl jsem ji ze země a díval se na ni. V kombinaci s tou hudbou jsem měl pocit, že by to byl zajímavý moment i na jeviště do Lazara. Režisér Marián Amsler pak na zkoušce vyprávěl o jedné příhodě Bowieho s mouchou v misce s mlékem. Velmi zajímavé.“

Zmiňovaný muzikál napsal David Bowie s irským dramatikem Endou Walshem. Lyrický příběh o samotě, naději a potřebě návratu je inspirovaný jeho písněmi, ale také postavou mimozemšťana Thomase Jeroma Newtona z novely Muž, který spadl na Zemi, kterého si Bowie zahrál ve filmu Nicolase Roega z roku 1976.