Velkolepý večer Davida Deyla se ponese v duchu jeho autorských písní, které zazní v aranžích skladatele Davida Solaře. Objeví se mezi nimi i aktuální letní novinka s názvem Ahora nazpívaná ve španělštině. „Vědomě jsem ji skládal s tím, abych jí navodil bezstarostný pocit. A myslím, že se to povedlo. Ahora je píseň, kterou si chcete pustit při popíjení drinku někdy u vody. Od prvních tónů je plná optimismu a pohody,“ usmívá se David Deyl.

Proč jste se rozhodl zrovna pro španělštinu?
Chytila mě poté, co jsem objevil interprety, jako jsou Carlos Rivera z Mexika nebo David Bisbal ze Španělska. Zpívají krásné balady i rychlejší písně ve stylu reggaeton, který mísí latinsko-americké rytmy. Strašně jsem se v tom našel. Když jsem si navíc nedávno pustil současný singl Carlose Rivery, zněl jako moje skladba před deseti lety na prvním albu Hlavolam. Co dodat? Uvědomil jsem si, že mě to k melodickým písním vždycky táhlo, jejich psaní mi jde skoro samo. A že není třeba stylizovat se do něčeho, co je momentálně ve světě trendy. Sedí mi i španělština jako taková – text k písni Ahora mi napsal Daniel Leon z Mallorky, který v Praze studuje. Domluvili jsme se i na další spolupráci.

Takže je na cestě čistě latinsko-americká deska?
To úplně ne. Pravda je, že nové album připravuju, vyjít by mělo v příštím roce, ale vedle španělštiny na něm zazní i angličtina a čeština. Celkově vzato půjde o popově-baladickou desku, postavenou na tom, co je pro mě příznačné – na zapamatovatelných refrénech. Některých písní se produkčně chopí Marcus Tran, pro ty španělské bych chtěl najít někoho povolaného přímo ze Španělska nebo z Latinské Ameriky.

Hodláte albem zacílit i na tamní posluchače?
Nebojím se toho. Všichni chtějí do Ameriky, já budu klidně zpívat v Peru nebo Chile, kdyby na to přišlo… Před časem jsem si udělal malou celosvětovou kampaň. Vzal jsem píseň Listen To Your Heart od skupiny Roxette a spojil ji se skladbou Fryderyka Chopina, protože jsem u nich našel paralely v jednotlivých sekvencích, a zveřejnil ji ve vlastním podání na YouTube. Myslel jsem si, že na ni budou reagovat severští posluchači, ale pěkně jsem se spletl. Nejvíc lajků mám od lidí z Mexika, Argentiny, Kolumbie, Ekvádoru a podobně. Nejde přitom o žádné falešné profily. Takže nic není nemožné.

Klasika vás hodně ovlivňuje. Dokládá to fakt, že jste se věnoval klasickému crossoveru, navíc opakovaně spolupracujete s filharmoniemi.
Ano, první takovou příležitost mi dala právě Severočeská filharmonie Teplice, potažmo její ředitel, kterému se líbila moje tvorba. Bylo to v době, kdy mě vůbec nikdo neznal. Od té doby jsme skvělí přátelé. A když se teď chystám slavit deset let na hudební scéně, neumím si představit, že by vedle mě nebyla.

Ale uběhlo to.
Neuvěřitelně. V Kongresovém centru chci 9. listopadu zúročit všechny zkušenosti, které jsem za těch deset let posbíral – zazpívám singly, které jsem vydal, i skladby z projektů Melodie mého srdce: Muzikál! či Kouzelné melodie. Půjde o největší vystoupení v mé kariéře – pokud nebudu počítat, že jsem „předskakoval“ na pražských koncertech Lionelu Richiemu nebo Jamesi Bluntovi. Tam přišli lidé na velké hvězdy, teď přijdou vyloženě na mě. A samozřejmě na skvělou Moniku Absolonovou, s níž zazpíváme duet Budu tu stát, který se stal oficiální písní Avon pochodu proti rakovině prsu v roce 2013.

Kongresové centrum jste vybral záměrně? Mnozí hudebníci se hrnou spíš do O2 areny nebo do Fóra Karlín.
Naprosto. Líbí se mi akustika toho sálu. A navíc – najděte mi lepší sezení v Praze, než jaká jsou v Kongresovém centru! Rád bych, aby lidé pohodlně seděli. Mým přáním je, aby si koncert užili, aby si z něj odnesli kvalitní umělecký prožitek. A když se jim nebude chtít sedět, mohou klidně seběhnout k pódiu, nebo vyjít do uličky, a třeba si i zatančit.