Autorů, kteří se na vaší desce podíleli, je opravdu hodně. Nebál jste se, že by tím pádem nemusela držet pohromadě, nebyl to prostě risk?

Celé album jsem chtěl vystavět tak, aby každá píseň byla něčím zajímavá, měla moderní zvuk, invenci, a snažil jsem se pro to udělat maximum. Takže jsem se spojil s kytaristou Marcusem Tranem (ex. Ewa Farna, Embassy), který je hodně tvůrčí a nápaditý a který desku zaštítil i coby producent. Jsem mu za odvedenou práci hodně vděčný.

Dva texty vám například napsal Ondra Ládek, známý pod jménem Xindl X. Musel jste ho přemlouvat?

Vůbec ne, šlo jenom o to, aby si ve svém nadupaném programu našel čas. Jeho texty jsou pro mě zásadní v tom, že je napsal tak, jak jsem si ty příběhy opravdu prožil. Vlastně zpívám o tom, co jsem, co cítím. Za to mu moc děkuju.

Jak to dokázal, vcítit se do vás?

Známe se docela dlouho, a tudíž dobře. On mi říká své příběhy, já jemu zase ty svoje. Takže to pro něj nebyl tak velký problém – jen jsem mu řekl, o čem bych si ty texty představoval. A tak napsal Lež a nech si lhát a Naše píseň – oba mají velmi dobré motto a slogan.

Byl u toho, když jste jeho texty opatřoval hudbou?

Psal je už na hotovou hudbu a samozřejmě ho zajímal výsledný tvar, takže jsme spolu konzultovali každou maličkost. Ty dvě melodie si vybral z pěti nabídnutých – nejdřív jsem mu je nazpíval ve „svahilštině“. A on je pak umně do pikosekundy nafrázoval, použil přesné a trefné zpěvní verše, což umí málokdo.

Určitě ale nechcete opomenout ani ostatní textaře a textařky…

Strašně mě všichni překvapili… Janě Rolincové, kterou znám už dlouho, jsem řekl, že bych se chtěl v textech posunout – aby byly jinak vystavěné, dospělejší. Dal jsem jí přečíst, jak psal nejen Ondra, ale i Tomáš Staněk i Magdalena Drsová, která se mnou spolupracovala už minulý rok na titulní písni Avon pochodu Nic nevzdávám (pozn.: David ji nazpíval s Aňou Geislerovou, na desce je jako bonus). A podařily se jí neskutečně, krásně do sebe zapadly. Nesmím zapomenout na Marpa (bubeník Chinaski), velice šikovného a skromného člověka – podílel se na písni Nikdy víc, která je fúzí popu a rapu. Máme spolu další hudební plány, těším se.

Když byla v úvodu řeč o vašich úspěších, v létě jste vybojoval na dvacátém ročníku mezinárodního festivalu Slavjanskij Bazar ve Vitebsku v Bělorusku – poprvé v jeho historii – pro Českou republiku druhé místo. Co vám to přineslo?

Tak především velkou zkušenost a následně nabídku na spolupráci s Bojanem Stojkovem z Makedonie a Alisherem z Kazachstánu. Nebýt onoho festivalu, tak bych se do těchto dvou zajímavých zemí normálně nepodíval. Jsem zvědavý, co všechno z naší spolupráce vznikne.

Zpěvu se věnujete téměř od dětství. Než jste se ale prosadil, musel jste prokázat velkou trpělivost a vytrvalost…

Cesta ke zpěvu, jemuž se věnuju od čtrnácti let, v mém případě nevedla přes reality show nebo večírky. V roce 2004 si mě všiml už zmíněný Daniel Hádl, díky němuž jsme s Helenou Vondráčkovou natočili duet Kousek tvého já. Pak následovalo turné s Black Milk, jenže do tohoto skvěle našlápnutého rozjezdu přišla první SuperStar. A všechna vydavatelství se rázem začala zajímat o její tváře, takže v této situaci bylo strašně těžké se prosadit. Ale v roce 2008 se stal zázrak – bývalý ředitel BMG ve východním bloku, Michael Brown, k němuž se dostaly moje demonahrávky, zavolal tehdejší ředitelce české pobočky Warner Music Ivě Milerové, ať si mě poslechne. Ona si ten čas udělala. Netrvalo dlouho a podepsal jsem smlouvu s Warner Music. No a momentálně spadám logicky pod Supraphon, který teď Iva řídí – je vlastně mou matadorkou. Dala mi šanci vydat desku u velkého vydavatelství, takže jsem konečně mohl písničky, které jsem měl v šuplíku, představit i širšímu okruhu lidí.

To, že si vás všiml člověk na takové pozici, se každému nestane…

Obesílal jsem mnohá vydavatelství, ale v Česku žádná reakce nebyla. Ukázalo se, že doma není skutečně nikdo prorokem, když přišel onen popud zvenčí. Michael je proto pro mě zásadní člověk, jsem mu vděčný a doufám, že se potkáme. Novou desku mu samozřejmě pošlu.

Jaké s ní máte další plány?

V novém roce připravujeme turné po klubech – chtěl bych jej odjet s kapelou Embassy a nějakou slečnou, která super zpívá. Její jméno vám ale ještě neřeknu, protože ho zatím nevím. Chceme se dostat k fanouškům v „Horní Dolní“, abychom jim byli co nejblíže, to je pro mě hodně důležité.