Jaký je největší rozdíl mezi vašimi akustickými koncerty a těmi s proudem?
U akustického hraní je větší prostor pro improvizaci, což máme rádi. Ale nic se nemá přehánět. Musí to být vyvážené, aby to lidi nenudilo. Někdy, když už je toho sólování moc, tak to může být otrava, ale snažíme se to odhadnout.
Fascinuje mě, že můžete na akustickém turné hrát na troje bicí.
Všechno je možné. My tak hrajeme i elektrické koncerty. Máme perkuse a dvoje bicí. Na jedny hraje můj syn a na druhé občas já.
Stane se někdy, že akustická aranž změní písničku k nerozeznání?
Ano, píseň dost změní. Vymýšlíme na konkrétní harmonii aranžmá a hrajeme ho tak dlouho, až jsou lidé zmatení. Nakonec jim vždycky napoví text.
Už nějakou dobu očekávám váš protikomunistický web 90 milionů. Co ho zdrželo?
Měl by se spustit co nevidět. Původně jsme s ním chtěli jít ven 1. září, ale byly tam nějaké nejasnosti. Chtěli jsme ho přizpůsobit, aby byl čtivý pro mladší generaci. Čekalo se na editorskou práci. Je tam jak zahraniční, tak česká stopa.
Hlavním důvodem, proč jste chtěl vytvořit tento web, bylo, že dnešní mladí nahlíží na socialismus podobně jako vy kdysi na druhou světovou válku. Na něco, co se vás už netýká a je to hluboká minulost.
Mladí lidé dnes mají zbytečně pocit, že se jich to netýká. Jestli chtějí mít dobrou budoucnost, tak by nemuseli dávat hlasy ultrapravicovým a ultralevicovým stranám. Jsou to firmy, mafie, ze kterých se neodchází. Když se jednou stanete komunistou a jste tam aktivní, tak nemůžete říct: „Já už tady končím.“ To nejde.
Vy se k politice vyjadřujete ve chvílích, když vám něco vadí. Zmínila bych třeba předávání Andělů. Chystáte kromě protikomunistického webu ještě něco dalšího?
Říkal jsem si, že to už ke mně patří, že se vyjadřuju. Ale došlo mi, že starší lidi už stejně nikdo nepředělá. Jestli mají tendence k ultralevičáctví, nepředělám je. Vzpomínají na to mládí a hezké věci, ale nedochází jim, že na to špatné se časem zapomene. Člověk si zvykne žít i v lágru. Každý trestanec, který je tam víc než čtyři roky, vám řekne, že se na to dá zvyknout. Dokonce se tam recidivisté rádi vrací, protože tam jsou mezi svými.
Starší generace jsou tím zasažené a je to hrozná škoda, že v této zemi se to nesrovnalo.
Nechci, aby tihle strašidelní a odporní lidé, kteří se neštítí ničeho a evidentně bojují proti svému státu, byli stále v politice.
Před dvěma lety mě váš management potěšil vymezením vůči kapele Ortel. Řekl, že nebudete vystupovat tam, kde koncertovala tato kapela. Neomezuje vás to? Dnes už na to koukám tak, že je lepší takovým věcem nedávat prostor.
Díky. Ano, přesně tak. Bylo to takové gesto. Bylo potřeba se vymezit. Třeba to není až do smrti.
Nedávno vyšel knižní rozhovor s vámi. Prý jste ho chtěl poslat novinářům, aby se vás už neptali stále na to stejné.
Nejvíce mi vadí vygooglované rozhovory. Přijde za mnou novinář, který má svou práci, dostane úkol, možná ho ani sám nevymyslel. Ráno přelítne Google, co na něj vylítne, na to se ptá znova, takže já dělám pořád dokola jeden nekonečný rozhovor. Ty myšlenky nejdou do hloubky a podle konkrétních otázek poznám, co četl.
Ta kniha bude mít i část, kde o vás bude mluvit 66 osobností a rodina. Jste zvědavý, co o vás řeknou?
Já jsem to nečetl a nebudu. Mně to přišlo takové zvláštní a moc jsem to nepodporoval, ale Milan Ohnisko si to vymyslel, že to tam chce. Chtěl po mně telefony na moje známé. Uvědomil jsem si, že to vlastně nechci. Co většinou můžete říct? Řeknete, je fajn, prima, fakt pašák. Málokdo půjde do hloubky a žádná osoba není jen bílá nebo černá. Kdybych prodával zdravotní matrace a Anežka z Arkansasu by řekla, že jí moje poduška srovnala záda, tak to mi přijde smysluplné, u mě moc ne.
Třeba tam někdo napíše, že ho nějaká vaše písnička dostala z deprese.
Tak to jedině. To by bylo dobrý.
V jaké fázi je připravovaná deska Lucie Evolucie?
Poctivě zkoušíme a poprvé nahráváme písničky. Pak ještě podruhé. Dostáváme se pomalu k tomu, co bychom chtěli a jak by ta kapela měla znít. Asi by měla znít jako dřív. Všichni čtyři jsme skládali písničky. Někdo víc, někdo míň. V konečné fázi jsme to dokončovali dohromady, jindy si zase jedinec chtěl pracovat na konkrétní písničce sám. Takže to bylo vždycky takové pestré a myslím, že když to takhle zůstane, tak to bude nejlepší.
Kde budete desku nahrávat?
Od zimy natáčíme ve studiu u Karla Holase. Potom se pravděpodobně chystáme do Studia Sono a lákáme sem zahraniční producenty.
Ano, to mi říkal Ivan Král. S ním jste nepřemýšleli o spolupráci?
Ivan nám poslal několik písniček a jednu jsme si vybrali, protože má výbornou atmosféru.
Vyjde deska Evolucie na vinylu? Baví vás tento formát, který zažívá návrat? Jak se díváte na analogové nahrávání?
Analogové nahrávání je technologie, která se už moc nepoužívá. V některých studiích, bude jich tak pět v celé republice, takové nahrávání umožňují. V Sonu, a i dokonce já mám ve svém studiu dvoupalec. Je to vhodnější pro akustickou muziku. Dnes se používá hlavně na jazz. Jinak je to všechno digital. Když si necháte vylisovat desku v Loděnicích, tak to tam stejně přežvýkají do počítače. Tu masterovací mašinu z pásu do matrice tam mají, ale je to pro ně náročnější. Obvyklejší je to z převaděče.
Vy sám posloucháte muziku z vinylů?
Ano. Člověk si ale musí vybrat správnou společnost, od které desku kupuje. Teď jsem si koupil Milese Davise a je vidět, že je to nahrané špatně. Není to AAA, ale spíš DDA.
Váš jediný koncert letošního roku byl na Soundtracku Poděbrady. Překvapila a rozčílila mě komise, která akci kritizovala. Co na to říkáte?
Michal Dvořák říkal, že to byla opoziční parta z Poděbrad, která se na tom chtěla zviditelnit. My jsme typu akce podřídili celý program. Promítali jsme všechny videoklipy Lucie, které jsme našli. Podle mě se to tam výborně hodilo. Dokonce jsme s kapelou natočili i videa ke třem filmům. Ke třem nebo čtyřem filmům jsme dělali i muziku. Michal je z naší kapely, takže se to nabízelo, že tam vystoupíme, a jestli se to někomu nelíbilo, tak je to jeho problém. Bylo by dobré zjistit, kolik to bylo lidí. Jestli to bylo deset nebo dvacet a naproti tomu stojí tisíce diváků, kteří si užili koncert.
Co říkáte na současný stav mainstreamu?
Musím říct, že se mi líbí Lenny. Přinesla jakýsi nový vítr. Mám pocit, že jsou daleko více výrazné holky. Kluci vlezli do popu, protože to pro ně bylo pohodlné. Ještě se mi líbí Mucha z Brna a Katarzia ze Slovenska. Jejich texty jsou daleko upřímnější. Kluci takhle upřímní v textech nejsou.
AKUSTICKÉ TURNÉ
16. listopadu, Olomouc, kino Metropol
17. listopadu, Brno, KC Semillaso
26. listopadu, Pardubice, Vychodočeské divadlo
27. listopadu, Kolín, Městské divadlo
28. listopadu, Teplice, Krušnohorské divadlo
29. listopadu, Trutnov, UFFO
30. listopadu, Tábor, divadlo O. Nedbala
4. prosinec, Ostrava, Dům kultury
7. prosinec, Praha, divadlo Hybernia
14. prosinec, Plzeň, Měšťanská beseda
přidané koncerty:
22., 23. a 24. ledna 2018, Praha, Jazz Dock
