Davide, máte stejné pocity?

Vlastně ano. Mrzelo mě akorát, že musím v rozstřelu soupeřit s kamarádem Petrem Kutheilem, navíc to byl boj o místo rockera v celé soutěži… Zrovna ten den jsem nečekal, že do rozstřelu vůbec půjdu. Ale nedá se nic dělat, je to nevyzpytatelná show. Jednou je to tak a podruhé zase jinak.

Co se vlastně člověku odehrává v hlavě, když má jít do rozstřelu?

Simona: Jsou to nervy, ale dlouho se mě nedržely. Je to tím, že během několika těch vystoupení si člověk zvyká – na kamery, na lidi… Když jsem vyšla v Hlasu na jeviště poprvé, říkala jsem si – bože, to bude děs. No, a pak už jsem to brala normálně.

David: Já to vnímám podobně, ale lhal bych, kdybych řekl, že jsem nebyl jako opařený, když mě Michal David do rozstřelu určil. Svoji písničku jsem si taky vůbec neužil. Měl jsem i malinký problém s kapelou, protože ji oproti originálu hráli jinak, což mě rozhodilo.

Zpíval jste píseň od kapely Placebo, Petr Kutheil měl ale asi větší hitovku. Mohlo to sehrát svoji roli?

David: No jasně, písničky od Nirvany jsou obecně známější. Věci od Placeba – které jsou stejně tak skvělé – u nás zas až tolik provařené nejsou. Ale co už, vyhrál ten lepší – Petr se prostě odvázal a povedlo se mu to.

Vy osobně – myslíte si, že se vám nejvíc povedl hit Personal Jesus od vašeho oblíbence Marilyna Mansona, za který vás kouči jednoznačně chválili?

Myslím, že z hlediska diváckého ohlasu ano. Bylo to hodně tím, že ta píseň bavila kapelu, a to je nejdůležitější. Protože pak baví i samotného zpěváka, když za sebou cítí podporu. Za druhé – pohyboval jsem se v ní naprosto přirozeně, je to prostě můj styl, který dělám celý život. A protože jsem věděl, že Michal David je víc na pop než na rock, snažil jsem se mu v neděli vyjít vstříc písní Feel od Robbieho Williamse. Chtěl jsem i divákům ukázat, že umím taky něco jiného. Bohužel se mi to stalo osudným.

Jaká je atmosféra v zákulisí, co se mezi vámi odehrávalo?

David: Atmosféra byla skvělá, všichni jsme tak nějak drželi při sobě, spíš jsme si úspěch přáli než naopak. Na nějakou rivalitu ani nebyl čas, každý se snažil soustředit se na své výkony a snažil se být vždycky nejlepší.

Simona: Je to tak, byli jsme všichni kamarádi. Neuvažovali jsme o tom, kdo vypadne. Teď si uvědomuji, že na poslední generálce před rozhodnutím jsem ostatním říkala, že si neumím představit, že zase někdo skončí. A skončila jsem sama…

Co jste měli v plánu ještě ukázat a už na to nepřijde řada?

David: Hlavně jsem se těšil na to, že pokud se dostanu do poslední osmice, budu mít možnost odprezentovat vlastní song. Zamlouvalo se mi to dokonce víc, než samotná výhra.

Simona: Mně to také přišlo hodně zajímavé.

A co vás čeká teď, co v nejbližších dnech plánujete?

Simona: Já toho zatím moc neplánuju. Mým snem je zpívat na velkých jevištích, možná i s vlastní kapelou, ale hodně to závisí na okolnostech, na tom, čeho se mi dostane, nebo co si sama vybojuju. Rozhodně bych nechtěla, aby na mě diváci zapomněli.

David: Se svojí kapelou budu dělat singl, který by měl být už za týden vyhozený na internetu. A jak už zaznělo – budu se snažit zaútočit a využít šance, že jsem se mohl ukázat v televizi. Pro zpěváka jde o omezený čas, protože není nic staršího, než včerejší sláva. Dál se uvidí, přemýšlím i o sólové desce.

Běhá ve vašich rodinách talent po předcích?

Simona: Tak v té naší vůbec ne. U nás zpívá jenom mladší sestra, teď její čtrnáct, ale asi v jedenácti byla členkou jedné holčičí skupiny, která byla na Slovensku docela známá…

Davide, u vás se umělecká krev dá předpokládat, když byla vaší tetou herečka Stella Májová (vlastním jménem Weingärtnerová)…

Řekl bych, že to máme s bráchou rozdělené. On má herecký talent – účinkuje v příbramském divadle a hostoval i na Vinohradech v muzikálu Do naha. A já mám zase hudební nadání – ale spíš po dědovi, který byl tenor olomoucké opery, hrál v orchestru, učil na klavír, na housle, měl absolutní sluch. Bohužel už není mezi námi, což mě mrzí, protože bych si s ním rád pokecal, třeba i o Hlasu. Teta Stella teda taky zpívala, ale byla to spíš herečka. Potkali jsme se, když jsem byl malé děcko, a pořádně si to nepamatuju. Ona se potom odstěhovala do Ameriky, tam se provdala a před dvěma lety zemřela…

Podobnou televizní soutěž už jste absolvoval, konkrétně šlo o castingovou show Robin Hood: Cesta ke slávě. Je možné nějaké srovnání s Hlasem?

V té předchozí show šlo vlastně o zisk hlavní role v muzikálu Robin Hood, tudíž byla součástí nácviků i choreografie. Na rozdíl od ostatních jsem neměl průpravu ani z taneční konzervatoře, ani jsem neměl zkušenosti v muzikálu, takže v tomto směru se mnou bylo víc práce. Za cenné jsem ale považoval hlasové poradenství, kde jsme měli k dispozici několik odborníků. Show ale neměla takovou sledovanost, jakou má Hlas, pro finalisty neměla větší efekt.

Nakonec jste si v ní ale vybojoval druhé místo. Z toho nabídka na jinou roli v muzikálu nevyplynula?

Ale vyplynula, dokonce jsem už měl nazkoušenou roli Šerifa z Nottinghamu, s Ondřejem Soukupem jsme nahrávali písničky ve studiu… Až mi bylo na generálce oznámeno, že místo mě bude hrát Zdeněk Podhůrský. Tak to jsem trošku nepochopil, ale i takové věci patří do showbyznysu.