Kliknutím zvětšíteS třetí studiovou deskou Break přicházíte po čtyřech letech od alba Love, Logic & Will. Je to trošku déle, ale asi to má své důvody.
To má… Po spolupráci s Martinem Ledvinou na dvou předchozích deskách jsme ve chvíli, kdy jsme se začali zamýšlet nad tou třetí, pocítili jakousi „kreativní stopku", vzájemně jsme byli vyčerpaní. Nakonec jsme po roce a půl tápání dospěli k závěru, že bude možná fajn udělat změnu a ke spolupráci oslovit jiného producenta. Volba padla na Dušana Neuwertha, ale nebylo to tak, že bych za ním přišla a řekla: „Uděláš mi desku a nejlépe za měsíc?" Takto to nefunguje. Až čas musel ukázat, zda si vzájemně sedneme do noty.
A sedli – jako první jste vypustili do světa loňský singl Hard To Believe, který měl úspěch a byl vlastně předzvěstí desky Break. Nakoplo vás to?
Dá se to tak říct, ale Dušan jakožto velký perfekcionista „netlačil na pilu". Díky bohu, protože já taky nejsem typ, kterému by to svědčilo. Takže jsme pomalu, ale jistě tvořili a až poslední dva tři měsíce, během nichž jsme skladby finalizovali, byly intenzivnější.
Byli jste hodně pracovití, protože jste nakonec na album vybírali ze skoro čtyřiceti písní. To muselo být těžké, ne?
Bylo, ale pořád lepší, než kdybychom jich měli dvanáct a z nich museli vybírat deset, nebo měli devět a jednu sháněli. Nejhorší na tom bylo to, že ani jedna z těch osmatřiceti písniček nebyla špatná. Takže jsme vůbec nevěděli, jak z nich výslednou desítku vyfiltrovat. Dušan se ale ukázal jako zkušený dramaturg, protože od každé vybral něco. Výsledkem je – co do prolínání různých inspiračních vlivů – pestrá deska, která ale zároveň svým obsahem nijak bláznivě nevybočuje.
Které z těch deseti písniček jste věřila od samého začátku?
„Jedničce" In the Middle of a Song a „devítce" Shoot Me…
To je zajímavé, zrovna ty u mě vedou…
Fakt? Vidím, že u písně Shoot Me máte poznámku „Pulp Fiction". To je přesné, byl to záměr mít na desku nějakou tarantinovku. Stejně jako za zmíněné dvě jsem ale ráda za všechny písničky – dvě jsou dílem Jany Kirschner, která má velmi specifický styl psaní, ty na albu nesměly chybět. Pod třemi skladbami je podepsaný zpěvák a skladatel Marcell ze skupiny No Distance Paradise, který se si mnou zazpíval v duetu Hard To Believe. Když mi je přinesl, říkala jsem si, že je to něco, co asi není úplně pro mě, ale nakonec se ukázalo, jak moc mě jejich energie baví. A song Pull Me Out napsal písničkář Jakub Ondra. Když jsem jej přišla do studia nazpívat, zhruba jsem věděla, jakou bude mít energii, existoval i nástřel refrénu, ale zbytek jsme spontánně dovymýšleli během jamování. Rázem se z té věci, kterou koprodukoval Martin Ledvina, stal jasný kandidát na rádiový singl.
V čem se vlastně liší přístupy producentů Martiny Ledviny a Dušana Neuwertha?
Každý má svůj specifický způsob nahrávání, který se na desce odráží – pro mě je ten rozdíl naprosto slyšitelný. Není lepší, nebo horší, ale prostě jiný. Chci říct, že z nového alba mám strašnou radost, člověka ty nové věci baví, ale rozhodně jsem nezanevřela na dva předchozí počiny, mám je ráda. Myslím, že bude zajímavé kombinovat písničky ze všech tří CD na koncertech – jejich dramaturgie bude tím pádem mnohem pestřejší.
Vždycky když si vaši desku pustím, zvlášť teď tu novou, mám pocit, že poslouchám zahraniční zpěvačku.
Lhala bych, kdybych nepřiznala, že mi to lidé občas řeknou… Moc si toho vážím.
Máte štěstí na autory, ale zároveň jste obdařená hlasem, který zkušenostmi ještě zraje, což určitě sama víte.
Nejsem do sebe tak zahleděná, že bych doma poslouchala vlastní desky, to se mi opravdu nestává. Ale když jsme se s Martinem Ledvinou bavili právě o sestavování repertoáru pro živé hraní, došli jsme do bodu, kdy mi řekl, abych tak učinila a rozhodla se, co z nich chci – vedle nových věcí – zpívat. A tak jsem si po pěti letech pustila svůj debut a vůbec se mi nechtělo věřit, že na něm zpívám. Druhá deska je už mému současnému hlasu podstatně blíž.
Takže platí, že nejlepší školou pro zpívání praxe?
Určitě, za poslední roky jsme odehráli stovky živých vystoupení, takže jsem se hodně vyzpívala. Zase si ale nebudeme nic nalhávat – Dušan ze mě „vytlačil" tóny, které se mi občas zdály nad mé možnosti, nutil mě do překračování hranic. Někdy se mi chtělo víc, jindy méně, ale ve finále to od věci rozhodně nebylo. Asi ze mě nikdy nebude Céline Dion nebo Mariah Carey, která má rozsah až pět oktáv…
Na turné k nové desce vyrazíte kdy?
Čeká nás teď s kapelou spousta hraní na letních festivalech a například 18. června vystoupíme na Střeleckém ostrově v Praze na koncertě ke Dni otců. Šnůru vyloženě k desce pojedeme až příští jaro. Do té doby dojde ve skupině ke změně na postu bubeníka, protože ten stávající odjíždí studovat do Londýna, a pak musíme nový repertoár pořádně nazkoušet. Těším se na to, ale bude to makačka.
Na fotografiích k desce Break jste se nechala zvěčnit Lukášem Dvořákem, žijícím a pracujícím v Miláně, ve znovuoživlém prvorepublikovém prostoru Opero. Sluší vám to.
Děkuju… Přes den se chovám „kultivované", ale odpoledne nebo k večeru se ze mě stává vesnická selka. Hodím na sebe tepláky, mikinu, gumáky a běžím ke zvířátkům – ke koním, prasátkům, slepicím… Kydání hnoje nebo čistění výběhů se věnuju s radostí, protože to dokonale vyčistí hlavu.
10
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
