Zpěvák Dave Gahan spolu se skladatelem a multiinstrumentalistou Martinem Gorem se tu potkávají s hudebními novináři z celé Evropy, aby jim slavnostně oznámili přípravy nové desky a světového turné. Prvního po pětileté pauze.

Zakladatel kultovní britské formace Andy Fletcher chybí. Letos koncem května zemřel v pouhých šedesáti letech na disekci aorty. Ze tří legend zbývají jen dvě. Patnácté řadové album Memento Mori, které ještě stihly rozpracovat jako trio, dokončovaly během pandemie trochu osamělým způsobem: Martin ve svém studiu v Kalifornii s Davem komunikujícím na dálku po telefonu z New Yorku…

Mick Jagger v roce 2018
Kameny se valí dál. Divoká jízda Rolling Stones trvá už 60 let

Tady v Berlíně jsou ale oba pohromadě. Na pódiu, nad nímž svítí projekční plátno s názvy všech měst, které Depeche Mode v příštím roce navštíví. Nechybí ani Praha. Dá-li příroda, 30. července 2023 si desetitisíce návštěvníků užijí obří koncert Depešáků v pražských Letňanech.

To je ale zatím hudba budoucnosti. Teď sedí Dave a Martin v pohodlných křeslech přesně tam, kde v roce 1949 inscenoval Brecht osobně svou ikonickou hru Matka Kuráž a její děti. Tenkrát to byl východní Berlín, svět rozdělený na levou a pravou polovinu.

Tisková konference Depeche Mode v Berlíně:

Zdroj: Youtube

Pamatuj na smrt

Gahan a Gore dobře vědí, proč si k setkání vybrali právě toto město, tuto zemi. Málokde jim fandové rozumějí tak dokonale jako v Německu, kde Depeche Mode v roce 1983 pod vlivem industriální kapely Einstürzende Neubauten natáčeli své třetí album Construction Time Again.

Vzpomínek na tehdejší etapu mají pánové mnoho. Sice už jsou o čtyřicet let opotřebovanější, ukázky z nové desky však dávají tušit, že zdaleka neskončili. Album je v současnosti ve stádiu mixáže, vyjít by mělo v příštím roce na jaře.

V roce 2014 předvedli Depeche Mode v pražské O2 areně strhující show

„Martin mi ze začátku poslal asi šest rozpracovaných písní,“ popisuje Gahan tvůrčí proces uprostřed covidových let. „Znovu jsme se viděli tváří v tvář asi až před třemi měsíci.“ Na přiměřeně temném názvu desky se mimochodem dohodli už před smrtí klávesisty Andyho Fletchera.

„Memento mori – pamatuj na smrt – může znít někomu dost morbidně, ale zároveň se tohle rčení dá chápat i pozitivně,“ vysvětluje autor, kytarista a klávesista Martin Gore.

„Mně se ten titul hned zalíbil,“ dodává Gahan. „Odkazuje ke starým Římanům a připadá mi velice pokorný. Snaž se žít na plné pecky, protože za chvíli tady nebudeš.“

Depeche Mode a jejich legendární hit Enjoy The Silence

Zdroj: Youtube

Kouř z cigarety

S odchodem Andyho však samozřejmě nejen název alba, ale i album samé nabývají dalších významů. Fletch, jak dvojice svému kamarádovi říkala, je ostatně v nových skladbách přítomen: k většině z nich stačil nějak přispět a z paměti spoluhráčů rozhodně nezmizel.

Depeche Mode v pražském Edenu v roce 2017:

„Zrovna včera jsem seděl v hotelu na balkoně a z vedlejšího pokoje ke mně zavanul kouř z cigarety,“ vypráví Gahan. „Čekal jsem, že uslyším, jak na mě Fletch odvedle volá. Tady v Berlíně ho vidíme úplně všude. Je to zvláštní pocit, ale co se dá dělat. Pomni, že jsi smrtelný.“

Martin Gore: Šedesátka mě probrala jako rána palicí

Kultovní britská skupina se vrací s novým albem a světovým turné.Martin Gore: skladatel, kytarista a klávesista kapely Depeche ModeZdroj: Deník/Michal Bystrov

Vypadá dobře. Sedí v hotelovém apartmá a dává rozhovory k novému albu skupiny Depeche Mode, které vyjde až v roce 2023. Jsme v Berlíně, vlastně už za čárou, Postupimské náměstí je možná vidět z okna, ale tento hotel stojí na malebném náměstíčku pojmenovaném po filmové hvězdě Marlene Dietrichové.

V pořadí patnáctá deska kultovní skupiny z britského hrabství Essex ponese titul Memento mori. Z čehož trochu mrazí, když si člověk uvědomí, že zakladatel Depešáků, klávesista Andy Fletcher, je po smrti pár měsíců.

Dál tu káru táhne už jen zpěvák David Gahan a skladatel, kytarista, klávesista, vokalista (a kdo ví, co ještě) Martin Gore. Vloni mu bylo šedesát, za rok ho i s Davem – doufejme – opět uvidíme v Praze.

Poprvé jste ve studiu pracovali bez Andyho Fletchera. To pro vás muselo být zvláštní.
Opravdu. Od chvíle, kdy Andy zemřel, je všechno takové podivné a jiné. Už když jsme se měli poprvé fotit bez něj, to bylo hodně divné… Ale když jsme se rozhodli, že chceme jako kapela pokračovat, museli jsme prostě přijmout jako fakt, že od toho okamžiku nic nebude jako dřív. Sklopili jsme hlavy a snažíme se dělat to nejlepší, co umíme.

A v čem přesně to bylo nové? Najednou jste spolu dělali jen sami dva, navíc přes telefon… Jak jste desku připravovali?
Já a Dave jsme společně rozpracovali pár písniček. On mi nahrál pár nápadů na svůj iPhone, jen nějaké kytarové akordy, nástřel melodie, první verše, jak by to asi zpíval… Já na tom pak dělal ve svém studiu a posílal mu zase svoje nápady. Takhle to chvilku probíhalo. A když pak začalo skutečné natáčení, přibrali jsme do hry zvukaře a producenta.

Úplně poprvé jsme pracovali u mě doma, v mém domácím studiu. A myslím, že nám to pomohlo. Protože v takovém prostředí jsme ještě nikdy netočili. Myslím, že kdybychom se vrátili do těch samých studií, kde jsme natáčeli naše předchozí alba s Andym, bylo by pro nás asi těžší se soustředit.

Kendrick Lamar v Praze
Světová hvězda v Praze. Kendrick Lamar zhypnotizoval O2 arenu

Název připravovaného alba zní Memento mori. To pro vás teď, po smrti vašeho přítele, dostává hodně zvláštní význam.
Je to tak. My jsme měli všechny písničky připravené a i název jsme si vybrali dřív, než Andy zemřel. A když se to stalo, tak pro nás ten název popravdě začal znamenat ještě mnohem víc.

Co jste tím chtěli říct původně?
Na albu bude několik písní, které se tak či onak dotýkají smrti. Takže když jsem asi před rokem někde uslyšel tuhle frázi, pomyslel jsem si, že Memento mori by byl skvělý titul, obzvlášť pro tuto konkrétní kolekci skladeb.

Možná to má také co dělat s vaším věkem.
Určitě. Přišla pandemie a chvíli nato jsem překročil šedesátku. Myslím, že obě tyto události na mě silně zapůsobily. Najednou jsem si uvědomil, že tady nebudu věčně. Poprvé v životě, dá se říct. Dokud mi bylo padesát a něco, byly mi všechny moje narozeniny ukradené. Bral jsem to vždycky jako normální datum. Ale číslo šedesát mě probralo jako rána palicí.

Navíc psát písničky během pandemie, to je přece mimořádná záležitost. Člověk zažívá nebývalé ticho, daleko víc se soustředí… Ta práce zkrátka vypadá jinak.
Jo, je zajímavé, že jsem se opravdu víc soustředil. Ale nápady někdy přicházely a jindy ani ťuk. A to bylo myslím způsobené tím, že jsem celé dny nedělal nic jiného než chodil z domu do svého studia a zpět. To není žádná velká změna. A beztak je asi přirozené, že z člověka někdy nic nevypadne.

Video z rozhovoru s Martinem Gorem:

Zdroj: Deník/Michal Bystrov

Písničky už tedy máte hotové?
Minulý čtvrtek jsme dokončili nahrávání. Teď skladby mícháme.

Vypíchl byste nějakou z těch nových písní? Má pro vás některá hlubší smysl?
Na tiskové konferenci jsme zatím zveřejnili jen dvě písničky. Druhá z nich se jmenuje Ghosts Again. Nejsem si jistý, jestli to bude její definitivní název, snad ano. Řekl bych, že je to docela slušná pecka. Poslouchali jsme ji snad tisíckrát a ještě se nám neomrzela.

Dave Gahan říká, že má nové album filmovou kvalitu. Mohl byste to vysvětlit?
Ano, filmová kvalita, nebo spíš pohybová… Většinu věcí na desce něco pohání.

Když připravujete album, hledáte jednotící téma?
Já osobně, když začínám psát, nepotřebuju žádnou základní ideu. Pro mě je to tabula rasa, nepopsaný list. Teprve když se mi poskládá prvních pár písniček, můžu třeba zjistit, že mají cosi jako společné téma.

Peace patří mezi novější písničky kapely Depeche Mode

Zdroj: Youtube

Co podle vás Depeche Mode reprezentují dnes? Jak v hudbě, tak v umění vůbec? Je to těžká otázka. Ale zdá se vám, že jste stejná kapela jako před pětačtyřiceti lety?
Od doby, kdy jsme začínali, jsme se strašně proměnili. Naše první dvě alba byla regulérní pop. Vždycky mi připadá, jako by to hrála úplně jiná kapela. Myslím, že to, co děláme teď, se s námi táhne až tak někdy od alba Black Celebration. Ale každá naše deska je jiná. I ta, kterou teď dokončujeme.

Poslední otázka: chystáte se na světové turné. A v jeho rámci se příští rok znovu objevíte v Praze. Jak vzpomínáte na své předešlé návštěvy Prahy?
Zrovna včera jsem někomu vyprávěl, jak jsme byli v Praze v osmdesátých letech. Anton Corbijn nás vytáhl do města, aby nás vyfotografoval. Požádal mě, abych nastoupil do tramvaje a dojel na další zastávku. Chtěl pořídit snímky se mnou ve vagoně. Povídá: „Vystup na příští stanici a já přijedu další tramvají.“

Tak jsem dojel na tu zastávku a čekal, dokud nepřijela další tramvaj. Jenže on v ní nebyl. A pak přijela druhá, třetí – a on zase nikde. Ocitl jsem se sám uprostřed Prahy. Ani jsem u sebe neměl peníze. Vtom šli kolem nějací fandové Depeche Mode. Volali na mě: „Rychle, pojď s námi, musíš se schovat!“ Tehdy u vás řádily dva gangy – jedni byli příznivci Depešáků a ti druzí…

To jste mě zaskočil.
No ale vím, že to byla velká věc. A tihle mi vysvětlovali: „Tebe považujou za lídra Depešáků, jestli tě uvidí, tak tě zabijou!“ Takže jsme museli vzít nohy na ramena a jít hledat úkryt.