Deník

Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Sopranistka Ivana Veberová: Díky opeře znám slovo láska v mnoha jazycích

České Budějovice /ROZHOVOR, FOTOGALERIE/ - Sopranistka Ivana Veberová, rodačka z Českých Budějovic, působí už řadu let v plzeňském divadle. Teď se vrací na jih Čech s rolí Toscy… Už ve školce se u ní projevovaly hudební vlohy, nakonec se jí tedy zpěv stal povoláním. Ivana Veberová působí od roku 2006 v angažmá opery plzeňského divadla. Teď se tedy na skok vrací do rodných Českých Budějovic.

15.9.2013
SDÍLEJ:

Ivana Veberová.Foto: Deník/Jaroslav Sýbek

Vystoupí tu v inscenaci Toscy. „Opera má své velké hodnoty. Člověk ji jen musí trochu pochopit, prozkoumat 
a přijít jí na chuť," říká.

Trávíte teď čas u nás v Budějovicích. Na čem tu pracujete?
Díky spolupráci plzeňské opery a opery Jihočeského divadla tu zkouším operu Giacoma Pucciniho Tosca. Budeme ji uvádět v Metropolu od 27. září. Je to nádherná opera a já ztvárňuji titulní roli. Odehrajeme čtyři představení, já účinkuji ve dvou, protože úlohu Toscy alternujeme.

Jak se vám tahle role líbí?
Už při studiích na Pražské konzervatoři jsem několikrát Toscu viděla v Národním divadle a zamilovala si ji na první poslech. Už tehdy se pro mne stala významným cílem, kterého jsem chtěla dosáhnout.

V Budějovicích jste se narodila, vyrůstala v Lišově. Je to pro vás tedy  asi příjemný návrat domů.
Určitě ano, navíc jsem v Budějovicích nikdy profesionálně nezpívala, protože po konzervatoři jsem nastoupila do Plzně. Tohle je tedy první možnost zazpívat si na jihu Čech a jsem za to velmi ráda. Mám tu spoustu blízkých a známých, kteří teď mají šanci se na mě podívat, aniž by museli cestovat. A také je velice příjemné, že během zkoušek mohu být doma u rodičů.

Co vás přivedlo ke zpěvu? Máte hudební vlohy v rodině?
V rodině to ani nemáme, ale od malička jsem ráda zpívala. Už učitelky ve školce rodičům říkaly: Dejte ji někam na zpěv. Bohužel na základní umělecké škole bylo tehdy možné začít až od druhé třídy, takže jsem jako prvňáček nejprve zpívala v dětském chrámovém sboru u pana Fráni a chodila jsem na hodiny klavíru.  O rok později jsem začala navštěvovat Základní uměleckou školu Otakara Jeremiáše, chodila jsem k paní profesorce Hedě Vodičkové na sólový zpěv a na komorní dívčí sbor.

Už tehdy jste si vybrala zaměření na operu?
Začínala jsem samozřejmě od lidových písniček, ale operu jsem vždy měla ráda. Bylo to tedy přirozené, takový plynulý přechod. Nikdy mě nenapadlo, že bych dělala něco jiného. Samozřejmě, říká se, že opera je náročnější, ale já myslím, že pokud je dítě hudebně vzděláváno a připravováno, tak mu to ani nepřijde.

Po konzervatoři jste hned nastoupila do divadla?
Dostala jsem nabídku do opery v Plzni, a proto ani nepřemýšlela o nějakém dalším studiu. Lákala mne praxe v divadle. V posledním  ročníku konzervatoře jsem se zúčastnila Burzy mladých zpěváků ve Státní opeře v Praze. Každý, kdo chce, tam má možnost vystoupit před zástupci různých divadel a kulturních institucí. Mě si tak vyhlédl dramaturg 
z Plzně, pozvali mě na další zkoušku a pak nabídli roli Mařenky v Prodané nevěstě.

Ivana Veberová v inscenaci Tosca.

Od té doby uplynulo devět let. Nelákalo vás změnit působiště?
Ne, v Plzni stále dostávám krásné role, po kterých jsem vždy toužila. Právě Tosca je jedna z nich. Myslím, že jsem před devíti lety měla velké štěstí, když jsem dostala tuto nabídku. Co nyní sleduji, i v divadlech je krize a propouští se. Takže možná, kdybych šla tehdy ještě  na vysokou školu, měla bych teď paradoxně větší problém sehnat práci.

Které role pro vás byly nejvýznamnější?
Člověk má v paměti hlavně ty titulní, takže Mařenka 
v Prodané nevěstě, Mariken 
a Marie v Hrách o Marii, Rusalka, Jenůfa v Její pastorkyni, Desdemona, Gioconda, ale i Jitka v Daliborovi  nebo Hraběnka ve Figarově svatbě. Vzpomínám pochopitelně také na spoustu menších roliček.

Jak vlastně vypadá běžný pracovní den operní pěvkyně?
Jedna z příjemných věcí je, že zkoušky v divadle většinou nezačínají dřív než v deset hodin dopoledne. Kolem druhé končíme a potom jsou ještě večerní představení nebo zkoušky. Ty ale nemáme každý den. Řekla bych tedy, že moje práce je hodně nárazová. Po premiéře bývá volněji, pokud se hned nestuduje další nová role.

Kolik rolí naráz musíte zvládat? Jak mezi nimi přepínáte?
Zatím jsem měla nejvíc asi sedm rolí současně. Vždy před představením si musím tu konkrétní oživit. Většinou stačí si text přečíst a ono to naskočí.

V kolika cizích jazycích zpíváte?
V opeře je nejčastější italština, ta bývá tak u padesáti procent inscenací. Pak se hraje v češtině, často míváme ruštinu, němčinu a francouzštinu.

V kterém jazyce se nejlépe zpívá? Pociťujete rozdíly?
Každý jazyk je jiný, má jinou výslovnost. Například němčina se musí vyslovovat hodně přes přední zuby, ale nezpívá se špatně, italština se hezky nese, ruština je fajn, protože se hodně podobá češtině. Nejtěžší mi připadá zatím francouzština.

Ivana Veberová v inscenaci Tosca.Vždyť o ní se říká, že krásně zní.
To ano, ale je tam těžká výslovnost. Já francouzsky neumím, takže musím mít jazykového poradce, který mi slovíčka přečte a já si je foneticky přepíši. Důležité také je poslouchat nahrávky francouzských zpěvaček. Nejnáročnější jsou nosovky a hlásky, které 
v češtině nemáme. Když vím, že bude na repertoáru francouzština, děsím se dopředu.

Jazyku tedy nemusíte dokonale rozumět, abyste mohla nastudovat roli?
Není nutné, abych se kvůli roli učila francouzsky, ale každopádně je nutné, abych se naučila všechna slovíčka správně vyslovit. Kromě toho je důležité znát význam každého slova, abych nezpívala jen naučené frázičky. Kvůli hereckému výkonu musíte přesně vědět, o čem zpíváte.

Musí být ale hrozně těžké učit se roli v cizím jazyce, kterému nerozumím.
Je to věc cviku. Ze začátku je to poměrně náročné, ale když si člověk vycvičí paměť, jde to. Hodně pomůže také melodie, hudba, pohyb. Roli většinou studuji tak čtyři měsíce.

Spoustu cizích slovíček časem navíc určitě pochytíte.
To ano. Některá slova se v operách vyskytují velice často. Neznám snad žádnou operu, kde by nezazněla slova jako láska, bůh nebo srdce.

Musí člověk ve vaší profesi speciálně dbát o své hlasivky?
Samozřejmě se nevyplácí někde halekat na lesy. Snažíme se hlasivky šetřit a zbytečně je nepřepínat. Ale není to tak, že bych lidem říkala: Večer mám představení, nemluvte na mě. Spíše se vyhýbám zakouřeným prostorám a nechodím fandit na stadion, když potřebuji druhý den zpívat.

K opeře patří krásné kostýmy. Užíváte si je?
Třeba zrovna Tosca má kostýmy moc pěkné, klasické. Dlouhé šaty, šperky a honosné účesy si vždy užívám. Navíc díky parukám mohu vyzkoušet spoustu odstínů barev vlasů, ke kterým bych se normálně nikdy neodhodlala. To je hodně zajímavé.

Občas zaznívají názory, že opera je zastaralá a nikdo na ni nechodí? Jak to vnímáte vy?
Řekla bych, že lehce na úbytě to je. Nemyslím si ale, že by opera byla těžko stravitelná, zastaralá nebo neměla své hodnoty. Spíš je nepochopená. Mladí lidé na ni nejsou připravováni, od malička slýchají, že je to něco složitého, takže se bojí a myslí si, že když půjdou na operu, budou out. Já bych si jen přála, aby do divadla chodili, čím víc budou chodit, tím víc se jim opera bude líbit. Má velké hodnoty. Člověk ji jen musí trochu pochopit, prozkoumat a přijít jí na chuť. Pak je velice obohacen.

Není právě na škodu, že se hraje v cizích jazycích?
Myslím, že ne. Naopak je podle mě vždy lepší zpívat v originále. Autor hudbu  psal pro nějaký konkrétní jazyk, navíc  v dnešní době už bývají v divadle titulky. Zároveň bych každému doporučila, než půjde na operu, aby se s jejím příběhem dopředu seznámil.

Ivana Veberová v inscenaci Tosca.Který operní příběh se nejvíc líbí vám?
Zase se musím vrátit k Tosce. Ta má velice dramatický a emotivní příběh a není tam místečko, které by člověka nudilo. Divák se lehce orientuje, děj je napínavý a zajímavý. Také mám ráda Rusalku nebo Její pastorkyni. Obecně se mi víc líbí příběhy, které jsou realistické.

Zvládáte sledovat, co dělají kolegové a jiná divadla?
To bych moc ráda, ale většinou to dopadá tak, že se na představení málokdy dostanu. Snažím se sledovat i Jihočeské divadlo, mí rodiče a prarodiče na představení v Budějovicích chodí, a tak mi alespoň vyprávějí.

Považujete se za Jihočešku?
Někdy se cítím jako Plzeňačka, ale jihočešství stále převažuje.  Na rodné město se nezapomíná a kořeny budu mít vždy zde. Ostatně jezdím sem skoro každý týden.

Když máte chvilku volna a chcete si pustit hudbu, zvolíte zase operu, nebo naopak něco úplně jiného?
Nebráním se snad žádnému žánru. Pustím si to, na co mám zrovna chuť nebo co se mi zrovna dostane do ruky. Operu si pouštím také, ale to už většinou bývá příprava na roli.

Máte teď nějakou vysněnou roli?
Mé sny většinou naplňuje dramaturgie plzeňské opery. Čeká mne například krásná role Antonie v Hoffmannových povídkách, v příští sezoně Verdiho Aida. Téměř vždy, když dostanu nějakou roli, snadno a rychle se pro ni nadchnu a pak se mým snem stane její dokonalá interpretace.

Autor: Andrea Zahradníková

15.9.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Kateřina Perknerová.
1 22

Komentář Kateřiny Perknerové: Masarykovi následovníci. Proč by ne?

Miroslav Sládek v létě 2016 v Ústí nad Labem
4

V Chomutově zatkli republikána Sládka. Kvůli nepovolené kampani

Jan Kysela: Češi si vyloženě mnou ruce, když se někdo vymkne

/FOTOGALERIE, VIDEO/ Včera a dnes rozhodujeme o složení sněmovny, potažmo vlády. Za necelé tři měsíce si zvolíme prezidenta. Jaký vliv to bude mít na český ústavní pořádek a mělo by dojít k úpravě základního zákona České republiky? O tom Deník mluvil s ústavním právníkem, profesorem Janem Kyselou.

DOTYK.CZ

Tak teď toho mám dost – a rozpoutala nenásilnou vězeňskou vzpouru

Ve spolupráci s neziskovou organizací Post Bellum přinášíme vzpomínky pamětníků komunistické zvůle. Dnešní příběh věnujeme příběhu Heleny Kučerové, která osmnácti let pobyla na svobodě pouhých pět let, více než 13 jich strávila v komunistických kriminálech. 

Barák na odstřel kvůli nájemníkům a očekávaná vražda: nejlepší videa dne

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku v pátek 20. října 2017.

ANKETA MEZI LÍDRY: Co přejí ke 100. narozeninám republiky...

Než vhodíme lístek do volební urny, zvažujeme, co nám ta „naše“ strana a její lídr přinesou. Nižší daně, kvalitní veřejné služby, vyšší důchody, špičkové vzdělání pro děti, aktivní roli v Evropské unii – záleží na osobních preferencích. Pak také vybíráme podle toho, nakolik jsou kandidáti důvěryhodní, co už v politice dokázali, kolik slibů splnili, jak se umějí za své vize poprat doma i za hranicemi.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení