Už déle než deset let ovládají světovou pop music tři ženy: Beyoncé, Taylor Swift a Lady Gaga. Poslední z nich vystřelila na přelomu první a druhé dekády třetího tisíciletí vzhůru jako raketa. Její excentrické pojetí popu oslovilo miliony posluchačů. Hity Poker Face či Just Dance změnily tvář taneční hudby jako málokteré skladby natočené po roce 2000.

Přesto po nahrání desky Artpop začaly její vliv i síla upadat. Vstaly nové bojovnice v čele s Lanou Del Rey či Lorde a Lady Gaga se raději vrhla na herectví. Tam zaznamenala mimořádný úspěch a kolekce jejích písní z filmového trháku Zrodila se hvězda ji představila v netušené poloze countryové zpěvačky.

Zdroj: Youtube

Nyní Lady Gaga přichází s albem Chromatica, které se z barů s kulečníkovými stoly vrací zpět na diskotékový parket. A ačkoliv jde o velmi živelnou a povedenou taneční desku, bývalá vůdčí osobnost světové hudby je tu spíše ve vleku okolností.

Jako Madonna

Newyorské zpěvačce se stalo totéž, čím si musela projít Madonna. Když tato star v roce 2008 vydala desku Hard Candy, byl to ohromný smutek. Uvadající královna popu se pokoušela zachytit trendy. Zvolila si superhvězdné producenty (vedle jiných to byl Timbaland či Justin Timberlake), ale ani jim se nepodařilo vrátit zpěvačku na trůn. Výsledkem bylo naopak dokonale zapomenutelné album. A to i proto, že éterem už prosvítala nová doba v podobě tvorby Lady Gaga a dalších.

Pro Chromatiku platí téměř totéž, jen s tím zásadním rozdílem, že naštěstí nejde o nahrávku odsouzenou k zapomenutí. Jsou tady mimořádné momenty (Alice, Free Woman nebo duet s Arianou Grande Rain On Me), které mají potenciál pozvat na letní parkety spousty tanečníků, samozřejmě pokud to letošní situace dovolí.

Zpěvaččin hlas je stále velmi silný a ve formě, přestože ani jí se nevyhnul současný trend, kdy si producenti s vokály hrají a až příliš často je pozměňují moderní technologií. Někdy to zní sympaticky, jindy jako křečovitá snaha o současnost.

Zabiják zážitku

A to je největší problém Chromatiky. Celá deska je ve vleku trendů, ambicí, snah. I této novince měli pomoci na vrchol superhvězdní producenti (švédský DJ Axwell, častý spolupracovník hvězd BloodPop nebo Skrillex).

Jako by se ale všichni trochu báli popustit uzdu fantazii. Ušili sice formálně dokonalé beaty a melodie, které pospojovali matematicky propočítanými algoritmy, aby vše sedělo. Ale přesně takový přístup je zabijákem zážitku.

Perfektně to ukazuje asi nejlepší skladba desky Sour Candy, mírný klon Poker Face. Také velmi přímočarý popsong, v němž ale přicházejí nástupy beatů o zlomek sekundy později, než velí me-tronom. Nastávají nečekané pauzy ve zpěvu, vokál občas kolísá tam, kde by měl jít na-horu. Právě v takových momentech bývala Lady Gaga nejsilnější a zrovna takových míst je na Chromatice žalostně málo.