Čerstvému sedmdesátníkovi Springsteenovi přáteli, kolegy a fanoušky přezdívanému Boss nebylo v posledních letech nejlépe. Ataky deprese se nevyhýbají ani světově uznávaným písničkářům, kteří mají na kontě 135 milionů prodaných alb. Nicméně má-li člověk tvůrčího ducha, může i z těžkých situací leccos vytěžit. Bruce se ze své pozdní chlapské melancholie vyzpíval na sólovém albu Western Stars, které natočil bez věrných spoluhráčů ze skupiny The E Street Band.
Koncert ve stodole
Bossův nejnovější projekt se dočkal hned tří podob: letos v červnu vyšlo studiové album Western Stars, v září měl na festivalu v Torontu premiéru stejnojmenný film, který Springsteen režíroval spolu s Thomem Zimnym, a 25. října (v den, kdy šel snímek do kin) se dočkal vydání i soundtrack Western Stars Songs From The Film.
Právě tahle živá verze, nahraná s malým orchestrem doslova ve Springsteenově stodole, je ze všech tří počinů nejlepší. Zvukově, ale i náladou. Mýlí se kritici, kteří soudí, že si Boss v nových skladbách brečí do piva. Nikoliv: bere na sebe role jako herec, rozvíjí zvláštní, zdaleka ne autobiografické příběhy a zpívá s nevídanou jistotou. Na veterána, který všechno viděl a všude byl, je to zatraceně svěží deska. Nemluvě o záviděníhodných melodických nápadech v baladách Hitch Hikin’ a Tucson Train.
Nelenil ani Springsteenův největší vzor, legendární král písničkářů a třetím rokem držitel Nobelovy ceny za literaturu Bob Dylan. Odkaz téhle žijící ikony je tak rozsáhlý, že si kromě tradiční řadové diskografie vyžádal ještě raritní edici The Bootleg Series.
V ní vychází všechno, co Dylanovi během jeho půlstoleté dráhy zůstalo za nehty. Tvůrci série už zmapovali jeho folková, rocková i gospelová léta. Bylo otázkou času, kdy dojde i na poměrně tajemnou epizodu s Johnnym Cashem.
„Muž v černém“ se s Dylanem skamarádil na Newportském folkovém festivalu a byl jedním z mála countrymanů, kteří si mladého rebela hned oblíbili. Zkraje roku 1966 přijel Bob Dylan do Nashvillu, svatyně americké country music, natáčet dvojalbum Blonde On Blonde. Dnes už to tak nevypadá, ale tenkrát tím způsobil hudební revoluci.
Nečekaná proměna
Tak jako chvíli předtím dala jeho invence vzniknout žánru folkrock, nyní tento svůj styl bez ohledu na to, co si o něm kdo pomyslí smíchal s hudbou zelených plání. Umetl tím cestičku stovkám dalších hvězd včetně Leonarda Cohena a dua Simon & Garfunkel. Najednou chtěli všichni nahrávat s prvotřídními nashvillskými muzikanty.
Mezitím Dylan prošel proměnou z naspeedovaného beatnika v tichého venkovana, jenž kousek na New Yorkem vychovával děti a brnkal pseudolidové popěvky na pomezí country a blues. V roce 1969 se po tříleté odmlce rozhodl novou image prezentovat světu. Ideální příležitost mu poskytl první díl televizní Show Johnnyho Cashe, do něhož byl pozván a který se natáčel kde jinde než v Nashvillu na prvního máje (viz snímek vlevo nahoře). Ale už o pár měsíců dříve, v únoru, se v nashvillském studiu A konala památná session Dylana s Cashem, při níž si ti dva jen tak pro sebe zazpívali pár šlágrů Elvise Presleyho a několik Cashových hitů.
Záznam z tohoto odpoledne dlouho koloval na černém trhu jako pirátská nahrávka. Nyní se fandové dočkali oficiální verze a je to jízda! Duety Boba s Johnnym zabírají jeden a půl disku tříalbového kompletu. Zbytek tvoří úžasně kvalitní „zbytky“ z Dylanových countryových alb John Wesley Harding a Nashville Skyline. A nechybí ani další velká kuriozita potlach s banjistou Earlem Scruggsem z května 1970.
Šílený kůň je zpět
Letošní Vánoce by ovšem nebyly kompletní bez novinek dvou Dylanových rivalů. Oba pocházejí z Kanady, kde jsou nazýváni národním pokladem. U nás bohužel známe jen jednoho z nich: Neila Younga.
Ten se rozhodl po sedmi letech znovu svolat kultovní kapelu Crazy Horse. Vzniklo album Colorado, plné rockové energie, ale i písničkářské nostalgie šedivého barda. Původního kytaristu Crazy Horse Franka Sampedra nahradil Nils Lofgren, což je, aby se kruh uzavřel, letitý sideman Bruce Springsteena.
Zatímco Young na nové desce opět exceluje jako textař, jeho rodák Bruce Cockburn vydal ryze instrumentální album Crowing Ignites. I když má skvělý hlas a svými verši na hranici duchovna a protest songu oslňuje už od šedesátých let, věří si tento kanadský Dylan hráčsky natolik, že už poněkolikáté přichází s deskou beze slov. Věřte i vy a hned si od něj běžte něco pustit. Neprohloupíte.
