Eva Urbanová oslaví životní jubileum koncertem v Plzni

Petr Dvořák 11. 5. 2011

Plzeň – Slavnostním koncertem s hosty oslaví v Plzni česká sopranistka světového věhlasu Eva Urbanová své životní jubileum – padesáté narozeniny, které si připomněla 20. dubna. Pěvkyně, která žije dodnes ve Vrčeni u Nepomuku a je žačkou plzeňské pěvecké pedagožky Ludmily Kotnauerové, má právě po nejnovějším triumfu – na své domovské scéně Národního divadla v Praze vytvořila postavu Kundry ve Wagnerově Parsifalovi. Ještě než se začala odvíjet její světová kariéra, která už dávno zahrnula nejprestižnější jeviště Metropolitní opery v New Yorku a La Scaly v Miláně, byla sólistkou operního souboru Divadla J. K. Tyla v Plzni. V letech 1987 až 1991 tady ztvárnila zcela mimořádným způsobem Miladu v Daliborovi, Leonoru v Trubadúru či Cizí kněžnu v Rusalce, později zde hostovala jako fascinující Tosca i Kostelnička v Její pastorkyni. Letošní plzeňský galakoncert se uskuteční 1. června od 19 hodin ve velkém sále Měšťanské besedy.

Slavná operní diva s duší rockerky

Na pražskou konzervatoř byla v sedmnácti „přestárlá“. Tehdy jí řekli, že kvůli „velkému hlasu“ ji prý stejně nikdo nikdy zpívat nenaučí. O pár let později se sopranistka Eva Urbanová, 20. dubna padesátiletá, stala hvězdou předních světových operních scén. Jejím ideálem je propojení operního zpěvu s činohrou. „Jde mi to, protože na zpěv nemusím myslet, ten jde sám od sebe, takže se mohu soustředit i na emoce,“ prozradila pěvkyně, která byla v 80. letech členkou rockové kapely, nosila číro a chodila v kožených kalhotách.

Naučit se noty nestačí, říká Urbanová

Opera by podle ní měla být pojímána klasicky, ale s moderními prvky herectví. „Zpívání je vždy o práci a pokoře k autorovi a dílu,“ přiznává. Na velké role se připravuje tak rok a půl až dva před premiérou. „Naučit se jen noty nestačí,“ říká. S rolí se sžívá, snaží se ji pochopit, proto to trvá tak dlouho. „Když s Toskou nebo s Libuší přivedu na jeviště také kus Urbanové, je to špatně. Měla by přijít jen postava,“ odkryla tajemství svého vášnivého jevištního výrazu. Za Kostelničku, její srdeční roli, kterou zpívala v Los Angeles, jí složil poklonu Plácido Domingo, když řekl: „S těmi tvými emocemi, s tím tvým velkým srdcem, bys nás bývala všechny zabila“. Moc si toho považovala.

Eva Urbanová si příští rok připomene 25 let s operou. Málokterému „operákovi“ se podařilo to, co jí, aby jako rockerka, jen po soukromém pěveckém školení, dobyla Národní divadlo, milánskou La Scalu či Metropolitní operu v New Yorku.

Zpívala od dětství, nedala se odradit

Zpěv milovala od dětství, narodila se 20. dubna 1961 ve Slaném, inklinovala ale tehdy k populární hudbě. Chtěla na konzervatoř, což rodiče poprvé neschválili, šla tedy do učení. Poté, co se rodina přestěhovala do Vrčeně na Plzeňsku, pracovala ve výpočetním středisku Českých drah v Plzni. Když nakonec otec s konzervatoří souhlasil, přišlo odmítnutí s tím, ať si zpívá doma. Naštěstí budoucí diva, která zpívala v kostele a koncem 80. let jako členka rockové kapely RH+ nosila číro, chodila v kožených kalhotách a byla ověšená řetězy, na operu nezanevřela.

Ve dvaceti, kdy snad všichni říkali, že už je pozdě, se jí v Plzni ujala profesorka Ludmila Kotnauerová. Její pedagogické umění, které se odrazilo v „italském“ zpěvu žačky, později ocenila i slavná sopranistka Renata Scott. Začala proto s Urbanovou pracovat a dovedla ji k pravému italskému bel cantu.

Od roku 1990 je členkou Národního divadla

Urbanová debutovala v roce 1987, a to v Plzni jako Cizí kněžna v Rusalce. V roce 1990 už po ní sáhlo pražské Národní divadlo, jehož členkou je dosud. Zahajovala tu rolí Milady z Dalibora, o kterou si „troufale“ řekla. Sedm let nato debutovala v La Scale a rok poté v MET, kde od té doby také pravidelně účinkuje.

Do opery vstoupila s ježkem na hlavě, práci s dirigentem, gesta, jevištní pohyb, různé pěvecké „fígle“ se učila „za pochodu“. Z „děvčete z vesnice“ se stala uznávanou osobností. Souvisela s tím také nová image a radikální zhubnutí. S nadváhou ale bojuje pořád, stále proto jí dělenou stravu, kterou si nejraději vaří sama, a má doma i posilovací stroje.

Má na kontě dvě Thálie

Z českého repertoáru její soprán s rozsahem tří oktáv vyzní nejlépe v oblíbené Miladě, Rusalce anebo v Libuši. Kostelnička z Janáčkovy Její pastorkyně jí už dvakrát vynesla Thálii. Před lety zazářila také v melodramatické opeře Adriana Lecouvreur. Jak hlas vyzrává, přechází k dramatičtějším rolím – k italským veristickým hrdinkám Tosce, Turandot, Santuzze, Giocondě, Amneris. Na řadu přichází už i těžký Wagner či Strauss.

Urbanová se netají obdivem k Emě Destinnové. Těší ji, když zpívá „její“ roli, nebo na místě, kde vystupovala. Někdy bývá i označením „božská Eva“ s Destinnovou lichotivě srovnávána.

Relaxuje s heavy metalem

„V koutku duše ten rock mám pořád v sobě,“ přiznává, ostatně v autě relaxuje jedině s heavy metalem. Křížení žánrů se vůbec nebrání, vždycky záviděla Montserrat Caballéové desku s Freddiem Mercurym. Ráda proto zpívá s Karlem Gottem, který je podle ní v popu absolutní špička. Loni znovu mixem opery, muzikálu, rocku i heavy metalu vyprodávali haly pro tisíce lidí. „Proč bych si nezařádila,“ říká Urbanová, která se zpěvem baví.

(zdroj: ČTK)