Evangelium podle houslí je vaší první spoluprací s Pavlem Helebrandem. Navíc jste v trošku neobvyklé situaci…

Ano, je to pro mě nová situace, protože až na výjimky jsem vždy interpretoval svoji hudbu a své dramaturgické záměry. Teď je třeba se podřídit jinému hudebnímu myšlení, i když je mi blízké, a hlavně dodržet hudební předlohu, to je pro mě nejtěžší. U svých autorských věcí si rád vymýšlím a měním mnohé za pochodu. U Evangelia podle houslí musím respektovat předlohu autora.

I přes tuto nezvyklost a svou velkou vytíženost jste roli přijal – proč?

Pavlův nápad mě zaujal už před léty. Zdál se mi nosný z mnoha důvodů; nejzásadnější je asi to, že se jedná o všelidské, potřebné téma. Obzvlášť v dnešní době, která je nemocná mnoha neduhy. Jedním z nich je vykořeněnost – vykořeněnost historického povědomí, vykořeněnost etická, duchovní… Tento biblický příběh dává na mnoho neduhů odpověď a lék. To byl asi hlavní důvod, proč jsem nabídku přijal.

Jak se vám hraje postava Ježíše?

Těžce. Člověk si připadá nepatřičně, má obavu, aby se nedopustil něčeho svatokrádežného. S myšlenkami, moudrostmi a pravdami, které tam interpretuji, se samozřejmě ztotožňuji.

V Evangeliu účinkuje obrovské množství lidí a všichni jsou stále společně na pomyslném jevišti. Ač jste spolupracoval s mnoha soubory a tělesy, stejně – stál už jste s tolika lidmi na jevišti najednou?

Řekl bych, že asi ano, ale spíš se jednalo o závěrečné finále pořadu, ve kterém účinkovalo hodně lidí. Takto programově zakomponované velké plénum, to asi ne, to jsem zažil poprvé.

ALENA MIKOVÁ, TEREZA POGODOVÁ