Vloni odehráli Fešáci šňůru 50 koncertů po celé republice a hráli i na sousedním Slovensku. Všude pochopitelně přidávali. Do konce letošního roku skupina vystoupí na jeviště celkem patnáckrát. Blíží se série vánočních koncertů, kterou tradičně zakončí 19. prosince koncert v Ústí nad Labem.

Kromě radosti, kterou rozdávají, se Fešáci museli v poslední době vyrovnat s nedobrovolnými odchody svých členů. Před dvěma lety zemřel Jan Turek, vloni František Pátek, letos v květnu komik Josef Mladý a v srpnu náhle odešel bubeník Martin Melničenko. Možná i z toho jsou unaveni a vše nasvědčuje tomu, že příští rok by se měli odpočinout. Dát si pauzu. Poprvé po padesáti letech. Ještě nikdy to neudělali. Cítí ale, že na to nyní mají nárok.

Na dotazy odpovídal kapelník a manažer Fešáků Antonín Kny

Vraťme se ještě do loňské listopadové Lucerny. Jaké máte z koncertu po té době pocity?
To se prostě nedá zapomenout. Samozřejmě to bylo pro mě, ale i pro další členy obrovské vypětí, obrovské nasazení, které nám, hudebníkům, vrátili diváci potleskem vstoje. Co více si může hudebník přát. Ale přiznám, že i já jsem toho měl občas plné zuby.

Když se ohlédnete, který okamžik se vám nejvíce vryl do paměti?
Byla jich spousta, ale patrně ten nejsilnější byl Petr Novotný po dlouhé době opět na jevišti. Všichni víme, že je po mozkové příhodě a některé jeho pohyby i vyjadřování nejsou zatím příliš ideální. Ale my jsme všichni věděli, že tam Petr musí být. Bez něho by to nebylo ono, nebyla by to to správná narozeninová párty. I on si to velmi přál.

Tak přišel nápad na loutku?
To jsme cestovali s Tomášem Linkou na koncert do Bratislavy, a jak jsme tlachali, najednou nás napadlo, že necháme vyrobit Petrovu loutku. Vyřezal nám ji Ivan Moravec, který celý život vyřezával loutky v Národním divadle. Vytvořil asi šedesáticentimetrovou loutku Petra. Na pódiu ji pak vodil nejslavnější český loutkoherec Richard Maška.

Termíny všech koncertů kapely Fešáci a další informace naleznete na webových stránkách Fešáci.cz

Teď odbočím - v roce 2001 Petr Novotný natočil svoji první a poslední desku Poprvé a naposled. Točilo se to ve studiu v pražských Stodůlkách, a to ve chvíli, kdy v Americe padaly mrakodrapy. Petr do toho zpíval Dokud ještě žijeme, je všechno OK. Byl to silný okamžik.

No a nám se podařilo po 16 letech sehnat onu nahrávku a z disku jsme vytáhli samotný Petrův hlas. A pak to vloni v Lucerně přišlo. Zhasla světla a z reproduktorů zněl Petrův hlas, ale my hráli živě. Po jevišti se procházela a tančila Petrova loutka v kuželech světla a ve tmě potají přivedla na pódium Petra jeho dcera. Takový aplaus po skončení písně a po rozsvícení světel jsem dlouho nezažil.

Skončil další díl Fešáků, padesátkové narozeniny. Vždycky jste říkal, že každá akce byla na organizování náročná a že už toho bylo dost.
Byli jsme poznamenáni mnoha úmrtími. V květnu zemřel Josef Mladý, který společně s Pepíkem Náhlovským jezdil deset let s Fešáky jako komediant. Fešáci byla vždycky symbióza dobré muzika a dobré nálady, o zábavu se starali Novotný, Mladý a Náhlovský.

Pepův odchod byl poměrně rychlý. A v srpnu po koncertě během okamžiku zkolaboval bubeník Martin Melničenko. Sportovec s výbornou fyzičkou, bez zdravotních problémů, běhal, chodil po horách, byl v půlce Everestu, kde brigádně sbíral se šerpy odpadky. Ve vteřině nebyl mezi námi. A musím připomenout i úmrtí konferenciéra a houslisty Jana Turka, to nás před dvěma lety nesmírně zasáhlo.

Co je na cédéčku, které bude pokřtěno, k poslechu?
Je to dvojcédéčko. Zní tam písně skupiny Rekonvalescence s Ivanem Haladou, kteří zpívají skladby Jindry Šťáhlavského. Zní tam hlas Rosti Fišera, dvojníka Michala Tučného, pak také písně skupiny Cadillac Pavla Brümera a dalších a pochopitelně samotných Fešáků.

Vaše turné skončí letos 19. prosince v Ústí nad Labem. Co pak?
Cítíme trochu unavenost, roky přibývají, je na čase si dát pauzu. Na druhé straně je pravda, že dva nejstarší členové – třiasedmdesátiletý Tomáš Linka a sedmasedmdesátiletý Robert Moucha - o pauze nechtějí ani slyšet. Jsme ale celkově unaveni a cítíme, že bychom si měli poprvé v historii kapely odpočinout.

Potřebujeme si vyřešit také svoje zdraví. Vždyť vlastně celý život si návštěvy lékařů plánujeme na leden každého roku, kdy se nehraje. Pořád něco odkládáme. A kromě fyzické únavy na nás dolehla i ta psychická, protože jsme ztratili pár spoluhráčů, kamarádů, se kterými jsme prožili obrovskou část svého života.

Příští rok tedy plánujete úplnou pauzu?
Uvidíme, řekli jsme si, že si trochu začátkem roku orazíme, nadechneme se a pojedeme dál.

Jaké je současné složení Fešáků? Vy jste kapelník a kytarista…
Tomáš Linka hraje na foukací harmoniku a zpívá. Pak je tu zpěvák a kytarista Robert Moucha, zpěvák a kytarista Jindra Malík, banjista, steelkytarista David Babka, hráč na klávesové nástroje Pavel Macar, basový kytarista Ladislav Bartoš, houslista a hráč na mandolinu Miroslav Roček a nejnovější člen je bubeník Filip Kobrle.

Kolik máte v repertoáru písní?
Čtvrt tisícovky. A víte, která je nejoblíbenější?

To je jasné – Paní má se má.
Přesně tak. Zpěvák Tomáš Linka říkal, že ji má stále i po těch mnoha letech pořád rád. Já už ji hrál aspoň tisíckrát. Při téhle písničce se dostávám do stavu, kdy můj život na tři minuty začne řídit autopilot.

Jak to myslíte?
Prostě vypnu. Zahraju předehru a pak najednou nic nevím. Mozek vypne a hraju automaticky. Přemýšlím, zda jsem vypnul doma vodu, zda jsem objednal instalatéry, co mám koupit, co nesmím zapomenout říci manželce. Zapnu se do reality až po třech minutách, kdy s Tomášem zpíváme dvojhlasně refrén. A víte, co je nejhorší?

Copak?
Když se dostavím třeba po letech na školní sraz, určitě se někdo najde, kdo mi dá do ruky kytaru a řekne, abych zahrál a zazpíval Paní má se má. Prostě ten Tomáš Linka přivedl na svět nesmrtelnou píseň. Sice hudruju, ale když vidím, jak ji s námi zpívá celý sál, najednou cítím, že je to náš život, naše práce, a že naše hraní má smysl. Proto si odpočineme a pak na to zase vlítneme. Vždyť druhá padesátka začala teprve vloni…

Co vás čeká ještě do Vánoc ?
21. listopadu začínáme v Teplicích vánoční turné. Je to celkem 10 koncertů po celé republice. Každý rok připravujeme našim skalním divákům během těchto představení nějaká zajímavá překvapení. Letos to bude ohlédnutí za 70. a 80. roky. Nastudovali jsme několik známých „šlágrů“ z té doby, samozřejmě v country úpravách a samozřejmě v dobovém oblečení. Myslím, že se mají diváci opravdu na co těšit.