Jen zábava samotná však neměla být cílem večera. „Chtěli jsme zjistit, jestli už lidé nerezignovali," řekl Jiří Černý z iniciativy Bijte na poplach! „Zajímá nás, jestli ještě fungují určité sebeobranné mechanismy společnosti. Jestli má vůbec smysl bojovat a protestovat."

Iniciativa zároveň chtěla dokázat, že lidé se budou bavit, jak chtějí. Ne podle toho, jak jim to kdo nalinkuje. Znechucení městskou politikou dávali ostatně najevo všichni, kdo dorazili.

„Je to trochu jako rekviem za Činoherák," poznamenal třeba Michal Kratochvíl a přitom ukázal na pomník prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka, který stojí v parku přes ulici. „Zajímalo by mě, jak by dopadl Karel Čapek, kdyby se Masaryk choval jako naši radní!"

Kultura umírá

Přesto si ale všichni nemyslí, že v Ústí kultura umřela. „Je tu například spousta dobrých muzikantů a hodně jich z Ústí vzešlo. Jen je nikdo nepodporuje," poukázal ústecký muzikant Janek, známý například i z kapely Uraggan Andrew. „V poslední době zavřelo několik míst, kde se něco dělo. V klubu Doma jsme chtěli křtít naše nové album. Teď ale nevíme, jestli to budeme vůbec pořádat," povzdechl si Janek.

Přesto názor, že je s kulturou v Ústí víceméně amen, převládal. „Když se městští radní přiznají, že by rádi řídili, co se v divadle bude hrát, nelze o kultuře mluvit," myslí si Jan Jankovský, herec z Činoheráku. „To se potom bavíme jen o velkopanském schvalování a cenzuře."

O smrti kultury mluvila také Jankovského kolegyně ze souboru, Nataša Gáčová. „Radní se vyjadřují nemorálně a nekulturně," odůvodnila svůj názor.

Symbol a tradice

Činoherní studio přitom pro mnohé není „jen" divadlo, ale především symbol a tradice. „Tenhle dům představoval i určité komunitní centrum," řekl Milan Fred Pištěk, šéf Ústeckých přehledů. „Mluvíme i o koncertech, přednáškách, veřejných debatách s politiky. V minulosti tu měl premiéru první zvukový film v Československu. Nevím, jestli tuhle tradici dokáže Kulturní středisko města nahradit," dodal Pištěk.