Viděno vašima očima, kdo je Frank Zappa? Po umělecké i lidské stránce.
Frank je jeden z největších rockových muzikantů, skvělý autor, interpret a inovátor, důležitý mezník ve vývoji rockové hudby dvacátého století. Jeho rozsah byl obrovský - od rhythm'n'blues, rock'n'rollu přes americký pop, satiru a parodii až po vážnou hudbu. Měl velký přehled o tom, co se hraje, a dovedl toho mistrně využít ke své práci. Moc se mi líbí jeho odpověď na otázku pro časopis Melody Maker z roku 1968, co je pro něj hudba: „Všechno. Ženy, chrámy, stromy, vzduch, hippies… Bez hudby bych byl jako vykastrovanej býk, když vidí stádo pěknejch jalovic. Myslím, že i po smrti budu mít stále co říct. Ale na to je snad ještě čas.“

Zpěvák Ozzy Osbourne 3. prosince oslavil 75. narozeniny:

Ozzy při koncertu s Black Sabbath v pražské O2 areně v roce 2016.
Měl jsem šílenej život, a to ještě neskončil. Ozzy Osbourne slaví 75. narozeniny

Kdo tvorbu Zappy ovlivnil?
Na obalu svého debutového dvojalba Freak Out! (vyšlo 27. 6. 1966, bylo to první dvojalbum v historii a první koncepční album na světě, pozn. red.) uvedl padesát lidí, kteří ho ovlivnili. Kromě bluesových zpěváků, spisovatelů a dalších umělců se tam objevují i hudební skladatelé Edgar Varèse, Igor Stravinskij a dokonce náš neprávem opomíjený Alois Hába. Zappův revoluční pohled na hudbu inspiroval tisíce hudebníků na celém světě a jeho odkaz stále rezonuje v dalších generacích.

Frank byl neskutečně moudrý a samovzdělaný člověk, skvěle se ve všem orientoval, včetně politiky, kterou kritizoval a ironizoval. Nechápali jsme proč, vždyť žil v zemi svobody. Až později, po převratu, nám to došlo, protože to už tady máme taky a on nás na to důrazně upozorňoval. A přišlo to vcelku rychle. Po jeho návštěvě Prahy v roce 1990 se měl stát velvyslancem naší kultury, pak ale naše vláda dostala od americké administrativy důrazné upozornění – pokud se nevzdáte Zappy, prezident Bush nepřijede do Prahy! Jak poznamenal fotograf Ivan Emr: „…tím se Zappa dostal zase do undergroudu, kde je nám s ním nejlíp!“

Zappa při jednom z posledních vystoupení, v Praze 1991:

Zdroj: Youtube

Kdy vám pro něj zahořelo srdce? Potažmo jak proběhlo vaše první setkání s jeho hudbou?
Už na střední škole, koncem šedesátých let, jsme se spolužákem Mišákem dávali dohromady seznam „všech kapel na světě“. Díky starší spolužačce Mirce tam nechyběl Zappa a jeho Mothers of Invention. Už tato jména nás okouzlila. Když se Sárův táta dostal v době uvolnění, v osmašedesátém roce, za bratrem do USA, přivezl první tři Zappovy desky i s podpisem. Jen Bůh ví, kde tyto poklady skončily… Vrhli jsme se na ně, ale ta hudba byla taková divná. A tak jsme to odložili a užívali si Zeppelínů, Sabbatů, Párplů, Canned Heatů, USA, Joplinek, Santánů a dalších věcí, které se nám dostaly výměnou do ruky.

Když jsem se vrátil z „nejčestnější občanské povinnosti“, koupil jsem si od kamaráda svou první Zappovu desku. Jak jsem potom časem zjistil, nebyl jsem sám, kdo na ní začínal. Byla to fantastická deska Hot Rats z roku 1969. Když jsem si ji nesl domů, kluci mě stáhli na večírek. Do rána jsme si ji pouštěli do zblbnutí. Jen jsme ji otáčeli, pili, kouřili a mlčeli, nemohli jsme se nabažit toho, co jsme slyšeli, zcela nás to uchvátilo.

Zdroj: Youtube

No, už nebylo cesty zpátky. Chtěl jsem toho slyšet víc a víc, a tak se diskotéka rozrůstala. A pak jsem o něm chtěl získat co nejvíc informací. Byl to první krok k založení fanklubu.

Jak to tehdy bylo? Připomeňme, že od Zappova úmrtí je tomu třicet let, váš fanklub bude mít čtyřicet let.
Pokud nejste jen povrchní posluchač, ale nějaký interpret vás skutečně zasáhne a zaujme, začnete se pídit po informacích. U nás to bylo v době normalizace těžké. A tak se psaly inzeráty do tehdejších časopisů typu: „Prodám, koupím Zappu.“ To byly první kontakty se stejně postiženými lidmi. A bylo jich hodně. Touto cestou jsem se dostal i k našemu největšímu zappaologovi Petru Dorůžkovi. Jezdil do Brna točit něco pro televizi. Jeho cesty jsme využívali k výměně materiálů, z ruky do ruky. Největší poctou potom bylo, že jsem mohl spolupracovat na korektuře k jeho legendární knize Šuplík plný Zappy (EKO, Sekce mladé hudby, 1984), která má za sebou už čtyři rozšířená vydání, jedno vyšlo i slovensky v Opusu.

Znak brněnského Zappova fanklubuZnak brněnského Zappova fanklubuZdroj: se svolením klubuOd prvního dopisu Zappovi v roce 1983 jsme už byli v podstatě zformovaní. Jen jsme nevěděli, jak takový fanklub funguje. Krásný znak nám vytvořil Jarek Kobylinský. V té době se rozbíhaly první kopírky. Byla to chvíle, kdy už nešlo čekat, protože když nemáte časopis, nemáte klub. A tak jsme ho v říjnu 1986 oficiálně založili s Vaškem Pěnkavou a Evženem Cyrnerem. Na začátku nás bylo třicet, víc kopií jsme si netroufli dělat. Tehdy byla povinnost ukládat ke kontrole na kopírkách kopii toho, co se tisklo. Díky děvčatům v kopírce v brněnské Vachově ulici jsme tohle překonali a revanšovali se jim tuzexovými dobrotami. Pak vyšlo první číslo fanzinu Zappostrophe, což je malá přesmyčka názvu Zappovy desky Apostrophe. Sám Frank se tomu smál a divil se, že ho to samotného nenapadlo. Máme za sebou už 150 čísel a jsme nejdéle vycházející zappovský fanzin na světě (odkaz na skvělé stránky, které spravuje Avo Raup v Talinu, je https://afka.net/Fanzines/Zappostrophe.htm).

A jak si stojíte mezi ostatními fankluby z celosvětového hlediska? Komunikujete mezi sebou, informujete se o věcech, jak to je?
Jsme otevření a členy jsou i kamarádi z Německa, Rakouska, USA, Austrálie, Estonska nebo Holandska. Pořád se někdo ze světa ozývá a chce fanzin, trička, knihy do sbírek. Vyměňujeme si materiál, hlavně živé koncerty, jsme členy United Mutations sdružující všechny Zappovy fandy. Celé to výborně vede Peter Van Larhooven v Belgii, který obhospodařuje obrovský archiv. Pokud vyjde čas, jezdíme do německého přímořského městečka Bad Doberan, kde se každoročně, už 35 let, scházejí Frankovi fandové z celého světa. Tři dny se tam hraje jeho muzika v podání kapel z celého světa i za účasti jeho bývalých spoluhráčů. Jsou to takové Vánoce.

Zdroj: Youtube

Věděl Frank Zappa o činnosti vašeho fanklubu? A měli jste možnost pohybovat se v jeho blízkosti při jeho návštěvách Československa?
Díky Milanu Gogo Krampotovi, největšímu sběrateli zappanálií v Evropě, a jeho osobnímu přátelství s Frankem, o nás věděl. Když k nám měl v lednu 1990 přiletět, jedním z jeho přání bylo setkat se s námi. Což se pak stalo a bylo to krásné. Při jeho druhé návštěvě jej neustále doprovázeli Vašek Pěnkava s Právošem Tomkem. Co už tak hezké nebylo, bylo pozadí obou návštěv. To by bylo na delší povídání, jak už se někteří lidé těsně po revoluci začali chovat a bohapustě lhát a krást.

Vydavatelství Šuplík jste pomáhali s vydáním knihy Pauliny Butcher - Freak Out! Můj život s Frankem Zappou, Laurel Canyon/Srub 1968 – 1971. V čem tam pomoc spočívala? A o čem všem vlastně kniha je?
O této knize jsme věděli od jejího prvního vydání v roce 2011. Byl z toho velký bestseler, který byl ihned rozebrán a též přeložen do španělštiny a italštiny. Když jsme se dozvěděli, že vyjde doplněné druhé vydání, bylo jasné, že ho musíme mít a pro naše členy přeložit. Překladu se ujal opět skvělý Milan Jakobec, se kterým jsme již udělali pro členy klubu překlad Zappovy autobiografie The Real Book. Paulinina kniha je totiž malý unikát. V těch stovkách knih od různých autorů, kteří Zappu a jeho dílo rozpitvávají ze všech stran a berou informace i od kolegů, je její ženský pohled fantastický. Pauline Butcher se shodou náhody a okolností stala na čtyři roky Frankovou osobní sekretářkou a prožila ty nejslavnější roky po jeho boku s jeho ženou, kapelou, jeho výtvarníkem a groupies v proslaveném srubu, který si kdysi nechal postavit slavný herec němé éry Tom Mix. Tady se žilo, zkoušelo, občas jedlo, pilo a skládalo za účasti desítek návštěvníků, kteří se přijeli poklonit velké hudební legendě.

Přečtěte si rozhovor se zpěvákem skupiny G. Love & Special Sauce, která nedávno vystoupila v Česku:

Zpěvák skupiny G. Love & Special Sauce si našel vlastní styl.
G. Love & Special Sauce: Koukáme, že se z naší hudby stává klasika

Kdo tam všechno zavítal?
Byl tu Eric Clapton, Cpt. Beefheart, Tiny Tim, Mike Jagger se svou ženou Marianne Faithfull, Cream, Pink Floyd, držitelé Oscarů, producenti… Tohle všechno si zapisovala Pauline do deníků a mamince ten život komentovala ve svých dopisech, které maminka naštěstí nevyhodila. Tím se deníky a dopisy staly studnicí vzpomínek k napsání této knihy. Doplněné vydání se zabývá i fakty, které by za života Franka jeho žena Gail nedala, nebo dopadem na hudební komunitu po vraždě herečky Sharon Tate. Po různých peripetiích jsme od autorky získali licenci zdarma vydat sto číslovaných kusů pro naše členy a zároveň vydavatelství Šuplík Andrey Sasínové dostalo licenci pro oficiální vydání pro veřejnost. Knihy se neliší překladem, ale obalem, přičemž klubová je ta černá. Klubová verze má přidané bonusové stránky, je tu například vzkaz od autorky, články od překladatele, mé rozloučení s klubem a tak dále.

V říjnu jste pořádali sraz klubu v Brně – „spláchli“ jste jím i Frankovy nedožité narozeniny, které by měl 21. prosince? Nebo chystáte nějaké další akce?
Sraz se podařil napočtvrté. Dvakrát jsme to zabalili kvůli covidu, potřetí byl slabý předprodej. Už jsem se rozhodl to nezkoušet a pustit to z hlavy. Bylo mi to líto. S kamarády jsme společně prožili čtyřicet let, půlku života. Žili jsme Zappovou hudbou, pořádali jsme neuvěřitelné srazy po celé republice, z nich si toho nikdo moc nepamatujeme. Pomalu jsem zapomínal a pak jsem viděl v televizi soutěžní pořad, kde si mohl soutěžící vybrat, o kolik chce ve finále hrát. Vrchol byl milion. A on řekl krásnou větu: „Hraju o milion, kdybych to nezkusil, vyčítal bych si to celý život.“

Zdroj: Youtube

Tím mě nastartoval. Řekl jsem si to stejné: Jestli to neudělám, vyčítal bych si to do konce života, ať to stojí, co chce. Bylo to dojemné a krásné. Přijeli chlapi z celé republiky, Slovenska, Německa a jeden Australan. Neviděli jsme se deset let! Originálního Zappu jsme si nepouštěli, celé jsem to koncipoval jako jeho odkaz v další hudební generaci s citelnou českou stopou. Myslím, že se toho letos stihlo hodně - křest prvního CD Witch Orchestra (jeho repertoárem jsou kompozice Franka Zappy, pozn. red.), koncerty Frank Zappa Quartetu, knihy, 150. číslo fanzinu a sraz. Připravujeme další překlad a chystáme divadelní představení se živou hudbou. Díky Zappovi jsme stále mladí, tak uvidíme! Pro nás neumřel.

V čem pro vás osobně spočívá odkaz Franka Zappy?
Jsou tu stovky hodin vynikající hudby, videí, rozhovorů, které jsou staré, ale jako by byly vyřčeny včera, nebo dnes odpoledne. Škoda, že toho všeho, co se nyní děje, se nedožil. Byl by to vynikající komentátor, sžíravý kritik a jediný maják ve tmách upadající společnosti. Mám rád citáty. Hlavně proto, že přesně vystihují, co bych dlouho hledal a skládal ve svých myšlenkách. Plně se s nimi ztotožňuji: „Rocková muzika je jako bytelný stůl, na stole stojí židle, na ní sedí Zappa a směje se,“ jak řekl muzikant Jan Spálený. Nebo americký skladatel a spisovatel John Cage: „Nakonec zůstane z toho celýho rockovýho hovna jen Zappova muzika.“ Přidám ještě slova hudebního skladatele Petra Hapky: „Pro mě Frank Zappa znamená prostě Franka Zappu, tam se nedá říct nic jiného. Ostatní se mu může jen podobat, nebo snažit připodobnit…. Frank Zappa je prostě Frank Zappa a nikdo na něj nemá!“

Frank Vincent Zappa (21. prosince 1940 Baltimore, Maryland, USA – 4. prosince 1993 Laurel Canyon, Kalifornie, USA) byl jedním z velkých experimentátorů v dějinách rockové hudby. Jeho práce byla charakteristická nekonformním přístupem, volnými improvizacemi, experimentováním se zvuky, hudební virtuozitou a satirickým pohledem na americkou kulturu. Ve své více než třicetileté kariéře se věnoval několika hudebním žánrům. Komponoval rockovou, popovou hudbu, jazz či jazz fusion, orchestrální díla moderní klasické hudby, rockové opery, práce ve stylu musique concrète, absurdity a příkrého, satirického humoru. Je producentem většiny z více než šedesáti alb, které vydal jako sólový hudebník nebo se svou skupinou The Mothers of Invention. Je považován za jednoho z nejinovativnějších a stylově nejrůznorodějších rockových hudebníků své generace. Frank Zappa režíroval i celovečerní filmy a hudební videa. Jeho jméno i jméno jeho kapely se vyskytuje v textu největšího hitu kapely Deep Purple Smoke on the Water, který díky němu vlastně vznikl. Při jeho koncertu v Montreux na břehu ženevského jezera došlo k velkému požáru, který píseň inspiroval.