Zdá se, že jste už dosáhl úplně všeho, co si jen zpěvák může vysnít. Existuje ještě něco, po čem ve své profesní kariéře ještě toužíte?
Neřekl bych. Navíc, když člověk po něčem moc urputně touží, většinou mu to nevyjde. Prostě, když se moc tlačí na pilu, je to často věci jenom na škodu. Jsem proto spíš příznivcem každodenní, často mravenčí práce. Když se ale posléze její výsledky zúročí v úspěch, mám pokaždé radost jako malý kluk.

A co stálá přízeň vašeho věrného publika? Jak ji vnímáte?
Je samozřejmé, že bez přízně publika by to nešlo. Vlastně všechno, čemu se věnuji, dělám pro své posluchače a diváky. Kdybych z jejich strany doslova fyzicky necítil - a to už více než pětačtyřicet let - příznivou odezvu, nemohl bych svou práci už dávno dělat. Snad jenom jako příjemné a celoživotní hobby, ale pouze sám pro sebe.

Když jste začínal zpívat, napadlo vás, že to bude vlastně celoživotní běh na pořádně dlouhé trati?
Ale to vůbec ne! Když jsem začínal, říkal jsem si, že bych rád zpíval do třiceti let. Maximálně. A i to mi tehdy připadalo tak strašně vzdálené! A vidíte, třicítku už mám dávno za sebou, dokonce víc než dvakrát, a zpívám dál. A budu zpívat tak dlouho, dokud mi publikum nedá najevo, že už mě má dost. A samozřejmě, dokud mi budou hlasivky a zdraví sloužit. Zatím si nemohu stěžovat ani na jedno, ani na druhé.

Co je tím hnacím motorem, který vás i dnes stále žene kupředu?
Určitě láska k hudbě. Navíc hudba je z onoho druhu lásek, které vás nikdy nezklamou, nepodvedou, nezradí… Hudba je vám prostě věrná v okamžicích radosti, stejně jako v obdobích, kdy vám není zrovna nejlíp a kdy nemáte, na koho byste se obrátil. Taková ideální milenka na celý život. Apropos, život. Ten musí mít člověk taky rád. Kdo nemá rád život, jen se někde v koutku užírá, je zapšklý, nepřející, závistivý. K sobě i ke svému okolí. Naštěstí mám v tomhle ohledu hodně šťastnou povahu, takže mi nic takového nehrozí. Ze života se raduji každý den. Hned od okamžiku, kdy ráno otevřu oči.

S narozením vaší třetí dcery jakoby se najednou začal mnohem víc prohlubovat i váš osobní život…
Charlotte Ella se narodila 30. dubna a od té doby mi dělá každý den jenom radost. Když ji vezmu do náručí a zpívám jí, pokouší se nějaké zvuky vyluzovat spolu se mnou. Nikdy jsem to nezažil a je to často až neuvěřitelné. Její každodenní přítomnost, a samozřejmě přítomnost mé partnerky Ivanky, mě naplňuje spoustou nové energie a chuti do další práce.

Co ve své profesi povařujete za nejtěžší?
Zpěvák musí být neustále fit. Třistapětašedesát dnů v roce. A v přestupném roce ještě o den déle. Je to stejně jako u vrcholových sportovců. Každý den se od vás vyžaduje stoprocentní výkon. A to celoživotně. U tenora je to navíc o to horší, že když nejste úplně v pořádku, hned se to pozná. Kdybych zpíval třeba blues, chrčel a chraptěl, bylo by to možná dokonce k dobru věci, ale u tenora si hned každý řekne: Tak moment, slyšíte? Už mu to nezpívá! Všechno to začíná už někde ve starém Římě, u gladiátorských her. Stejně jako tehdy v případě zápasů platí dnes v pop music: Palec nahoru, palec dolů. Zcela nekompromisně.

Jak vzpomínáte na tragicky zesnulého skladatele Karla Svobodu? Jaký jste měli vztah?
O Karlu Svobodovi jsem vždycky mluvil – a pořád mluvit budu - jako o jednom z mých pěti životních, osudových kamarádů. Prostě opravdových přátel, jakých má člověk na rozdíl od stovek známých a kamarádíčků vždycky jenom pár. A to ještě musí mít velké štěstí. Něčím navíc, tedy jakýmsi bonusem k tomuto celoživotnímu kamarádství s Karlem Svobodou, byly naše společné úspěchy. A to nejen doma a nejen v německy mluvících zemích, ale i třeba dvakrát v Japonsku, v Brazílii, v Řecku…

Lady Carneval byla vůbec první písní, kterou pro vás Karel Svoboda složil…
Zcela paradoxně ještě před tím, než pro mě začal v roce 1968 poprvé komponovat, jsme byli hlavně velcí konkurenti a rivalové! Měli jsme k sobě samozřejmě vzájemnou úctu, to ano. Já ke skupině Mefisto a Karlovým skladbám, ale co naplat, patřil jsem zcela jednoznačně do party kluků Štaidlových a tedy k okruhu našeho vlastního divadla Apollo.

Kdo tehdy přišel na to, že byste mohli spolupracovat?
Na ten nápad přišel nedávno zesnulý Miroslav Galuška, který byl v době Pražského jara ministrem kultury. Mimochodem, velmi slušný člověk. Dokonce jsme mu pak před odletem na festival v brazilském Rio de Janeiru šli tu soutěžní písničku přehrát a přezpívat, aby věděl, jak ten jeho nápad vlastně dopadl.

Jaké bylo ono první pracovní setkání s Karlem Svobodou?
Do té doby jsme byli každý na jiném břehu. Když jsme se ale dozvěděli, že bychom měli soutěžit v Riu, dostavila se obrovská euforie. Taková, která už se dneska vlastně neodehrává. Cestu do Brazílie totiž nabízí snad každá cestovka, můžete odletět dneska, zítra, za týden. Stačí si jen ukázat prstem. Ale tehdy?! A do Brazílie? To bylo něco nepředstavitelného a my to najednou měli na dosah! Z té obrovské radosti kluci, tedy Karel Svoboda s Jirkou Štaidlem, nakoupili pití, zasedli k piánu, dlouho se nic kloudného nerodilo, a pak – za nějakých dvacet minut, možná půlhodinku – se to dostavilo. Na svět přišla Lady Carneval! Píseň, která se stala rozhodujícím milníkem v tvorbě i životě každého z naší trojice. Mimochodem, jestliže jsem se zmínil o svých pěti životních kamarádech, tak Jirka Štaidl do té pětice samozřejmě také patřil.

Z dílny Karla Svobody pocházejí i vaše další, doslova kultovní písně…
Jsou některé věci, které si člověk nevymyslí. Prostě se stanou, a je to něco mezi nebem a zemí. V Německu nahrávám a vystupuji už čtyřicet let, a určitě není náhoda, že hned tři takové kultovní písně, bez nichž se neobejde žádný z mých koncertů, kdy se mnou zpívají všichni, složil právě Karel Svoboda. Jsou to Lady Carneval, Einmal um die ganze Welt, která se v české verzi jmenuje Hej, hej, baby, a samozřejmě Včelka Mája! Ta je v Německu, co se mého repertoáru týče, absolutní číslo 1! Bezkonkurenčně nejvděčnější přídavek mých tamních koncertů. Mája se stala takovým kultem, že ji se mnou nejen zpívají celé sportovní haly…Nedávno vydal Polydor kompilační album dvaceti německých kultovních hitů v podání různých interpretů. Celou tu kolekci uzavírá právě Včelka Mája…

Jak jste se smířil s tím, že se Karel Svoboda rozhodl dobrovolně opustit tento svět?
Pořád si na určité vzduchoprázdno nemohu zvyknout. Nejen na to, že už mi Karel nikdy nic nesloží, ale především na to, že už si nikdy nebudeme navzájem vyprávět o tom, co nás těší, co rmoutí, že si nebudeme sdělovat nápady a navzájem se obohacovat. Zřejmě si na to nezvyknu nikdy. A hlavně - nikdy se s tím nesmířím. Karel Svoboda mi složil přes osm desítek písní, jejich prostřednictvím se mnou tedy zůstává napořád.

 

Gott je úspěšná a zavedená značka

Škodovka, Plzeňský Prazdroj, Becherovka, české sklo – a Karel Gott. Úspěšné a mezinárodně zavedené značky, jejichž platnost nekončí s překročením státní hranice.

Snad žádný žijící umělec se nemůže pochlubit tak dlouhou a nepřerušenou sérií úspěchů jako právě Karel Gott (68). Svého prvního Zlatého slavíka získal v roce 1964 a od té doby se nepřetržitě drží na absolutním vrcholu domácí hudební scény, přičemž početné zástupy příznivců má také v zahraničí, především potom v německy mluvících zemích. Je dokonce jedním z trojice vyvolených interpretů, s nimiž prestižní německá gramofonová firma Polydor uzavřela doživotní smlouvu.

Zlatých, respektive Českých slavíků, má Karel Gott zatím doma dvaatřicet (v prosinci zjistíme, zda do této voliéry přibude další), celkový prodej jeho alb se blíží třicetimilionové hranici, pravidelně vítězí ve zpěvácké kategorii ankety popularity TýTý…

Jeho fanoušci jsou rozprostřeni mezi celými čtyřmi generacemi.

Karel Gott má na svém kontě spolupráci se sedmnácti světovými gramofonovými společnostmi, role ve zhruba patnácti filmech (naposledy šlo o dvojroli boha a ďábla v Troškově pohádce Z pekla štěstí 2), stovku samostatných televizních recitálů v mnoha zemích světa, sérii výstav svých olejů, a to nejen v České republice, vycházejí o něm knihy, na nichž se autorsky podílí, průběžně vychází velkoryse koncipovaná kolekce všech jeho hudebních nahrávek, je po něm pojmenována řada parfémů i odrůdových moravských vín. V Jevanech bylo otevřeno muzeum Gottland, v pražské Spálené ulici zcela nedávno restaurant Gott Galerey… Je otcem tří dcer – Dominiky (1973), Lucie (1987) a Charlotte Elly, která se narodila letos na jaře.

Takový „program“ byl bohatě naplnil život hned několika lidí. Karel Gott je prostě fenomén, jaký nemá v české kotlině obdoby.

Z prestižních trofejí, které Karel Gott získal v zahraničí, připomeňme pro ilustraci alespoň pár následujících. Zlatý mikrofon (Německo), Stříbrný a Bronzový lev legendárního Radia Luxembourg (Lucembursko), Der Stier den Hohensalzburg (Rakousko), Anténa cti BRF (Belgie), čtyři Trophée nationale MIDEM Cannes (Francie), Hvězda roku časopisu Music Week (Velká Británie), Řád přátelství národů (SSSR), Třešňové květy a Cena za interpretaci na festivalu Yamaha v Tokiu (Japonsko), Zlatá medaile festivalu Zlatý kohout (Brazílie), Hvězda populární hudby (Polsko)…

 

 

 

Milí čtenáři, v sobotním vydání Deníku naleznete jako dárek CD S HITY KARLA GOTTA! Pohádkové album s melodiemi z Popelky, Včelky Májy či Mrazíka v Deníku již tuto sobotu za pouhých 44 Kč.