Původně se pod názvem Konečně společně měla uskutečnit série čtyř koncertů ve sportovních halách po celé republice. Plány však umělcům a potažmo i posluchačům, kteří si na vystoupení koupili vstupenky, zhatil koronavirus. Následně jím onemocněla i samotná Hana Zagorová.

„Musela jsem se nakazit při jednom ze dvou letních koncertů, které jsme měli s kapelou Boom! Band Jiřího Dvořáka. A Štefan pak chytil covid ode mě… Ze dne na den jsem měla vysokou horečku, a to jsem na sebe opravdu hrozně opatrná.

Naštěstí jsem nekašlala, ale horečky stále neklesaly, takže jsem se na deset dnů ocitla v pražské Vojenské fakultní nemocnici. Musím říct, že tam všechno šlapalo jako hodinky. Zdravotníky za jejich péči velmi chválím a velmi je obdivuju,“ říká zpěvačka.

Naposled jsme si povídali právě před vašimi plánovanými koncerty. O pár dnů později bylo ale všechno jinak. Určitě vás muselo mrzet, že z nich nakonec sešlo. Jak jste to vnímali?
Štefan Margita:
Smutně, protože jsme se chystali na něco, co mělo být i pro nás dva premiérové. Nikdy předtím jsme totiž s Hankou nevystupovali společně. Tedy – jakousi malou generálku jsme si odbyli předloni při našem vystoupení na festivalu Zlatá Praha, což se krásně povedlo. A když pak přišel producent Tomáš Ságl s myšlenkou uspořádat ona čtyři vystoupení ve velkých halách, tak nám ‚zavoněla‘.

Moc jsme se těšili. Přípravy už byly v plném, ale nedá se nic dělat, přišla stopka. Jediný z koncertů máme přeložený na 19. května 2021 do pražské O2 areny. Kdo z nás ale ví, co bude? Chci být optimista a věřit, že ten den budeme stát s Hankou na jevišti.

Ukázkou toho, jak měly vaše koncerty Konečně společně vypadat, je právě stejnojmenná deska. Dá se to tak říct?
Hana Zagorová: Ano, začali jsme na ní pracovat poté, co se všechno zhatilo. Byli jsme za tu možnost moc rádi, protože nejhorší je, když v krizových situacích člověk nic nedělá. Navzdory zrušenému turné jsme se tedy rozhodli jít do studia k Danielu Hádlovi, vybrané duety nahrát a vyslat je na desce za našimi fanoušky. Myslím, že je moc fajn, že spatřila světlo světa.

Jak jste postupovali při výběru jednotlivých písní?
Štefan Margita:
Když mi například Hanka řekla, že by si přála mít na albu jako duet její starší písničku Sláva je bál od polských autorů Seweryna Krajewského a Agnieszky Osiecké, k níž sama napsala český text, tak jsem to opravdu hodně zvažoval, protože je to velký šlágr.

Člověk se v tu chvíli trošku bojí, zda posluchači, kteří jej znají, jeho novou verzi přijmou. A nakonec – podle toho, jak lidé píší na Facebooku a na Instagramu – se z té desky nejvíc líbí. Mám z toho velkou radost. Přenádherný je i duet Mží, který Hanka původně natočila s Karlem Gottem a jenž je dílem Michala Davida a Zdeňka Borovce.

Mezi duety jsou například i písně Adieu nebo Hraj, muziko od písničkářky Radůzy. Ty jste původně také nazpívala sama… 
Hana Zagorová: Ano, ale říkala jsem si, že jako duety budou krásné, takže jsme se o jejich zařazení na album dlouho nerozmýšleli. Stejně tak máme rádi i píseň Jesenná láska od Mira Žbirky, které jsme chtěli dát šansonový rozměr. Osobně jsem nadšená i z toho, že píseň dostala kus českého textu.

Štefan Margita: Prvně jsem ji slyšel, když jsem jednou po návratu z Ameriky nasedl na letišti do taxíku, jehož řidič ji zrovna poslouchal. Říkal jsem si, že bych ji někdy rád natočil. S Hankou jsme pak panu Žbirkovi zavolali, zda bychom si mohli Jesennou lásku vypůjčit. Souhlasil a obstál u něj i českých text, který Hanka upravila.

Ve výčtu hitů, které zpíváte samostatně, je například i Já nemám strach z dílny Marka Ztraceného. Byla to jasná volba?  
Hana Zagorová: Byla. Když už jsme chtěli mít na desce i sólové šlágry, Markova píseň mezi nimi nemohla chybět, protože je opravdu moc krásná. Jsem ráda, že ji pro mě napsal a že má velký úspěch na mých koncertech i u posluchačů alba. S Markem jsme ji zpívali i v rámci jeho zimního vystoupení v pražské O2 areně, tudíž by byla škoda ji na desku nedat.

A teď? S jakými očekáváními se umělec dívá do budoucna?
Štefan Margita:
Cokoli říct je opravdu těžké. V této době jsem měl účinkovat ve Washingtonské národní opeře, ale veškeré produkce jsou tam zrušené. Celou zbývající sezonu odvolala i Metropolitní opera v New Yorku, která hodlá znovu otevřít až v září příštího roku.

Je to naprostá katastrofa – jak pro umělce, tak pro všechny instituce a potažmo i diváky. Další pracovní závazky mám ve Stuttgartu, v listopadu mám odletět do Palerma na představení Elektry od Richarda Strausse. Těžko říct, zda budeme hrát, když je situace celosvětově horší a horší.

Hana Zagorová: Já jsem samozřejmě všechny své koncerty musela přeložit na nové termíny, konkrétně na leden a únor příštího roku. Tak uvidíme, zda budou. Když si ale vezmu všechny Štefanovy pracovní závazky, ať už v Metropolitní opeře či v opeře v San Franciscu…. To jsou věci, které se už asi nevrátí. 

Štefan Margita: Na únor ale chystám lahůdku, a to čtrnáct koncertů pod názvem Intimity. Budu na nich zpívat šansonové písně, které pro mě napsal Michal Kindl a který bude zároveň mým spoluúčinkujícím na jevišti. Snad se to povede a lidé si koupí vstupenky. Toho se hodně bojím, aby lidé neměli strach z návštěv koncertů potažmo jakýchkoli kulturních událostí.

Do té doby se lze těšit na advent a Vánoce. Vím o vás, že si je dokážete hezky užít. Bude tomu tak i letos?
Štefan Margita: Určitě. Už jsem se díval, co všechno budu v adventním čase připravovat či zařizovat. K nám Vánoce přicházejí docela brzo a nejinak tomu bude i letos. Stromečky budou zase venku na terase, vevnitř, bude jich několik. Kvůli covidu určitě nic měnit nebudeme. Jde jen o to, zda nám vláda nezakáže, abychom Vánoce oslavili s našimi blízkými či známými. Já doufám, že ne. Protože jinak bychom se vrátili do období nesvobody, které naše generace zažila a znovu už zažít nechce.