I když… Je to vlastně „on“ - malý knírač, kterého si pořídila, aby v domě na okraji Prahy nebyla sama. O Edovi, o zesnulém Ivo Pavlíkovi, o Vánocích a o Ježíškovi. A také o té její bolavé noze. O všem jsme si s Heidi Janků povídali.

Copak se stalo, proč kulháte?
Zlomila jsem si zánáprstní kůstku u malíčku. Prostě jsme plnou vahou skočila na pódiu na odposlechovou bednu. 

Proč?
Tančila jsem. Ode mě lidé prostě chtějí, abych byla v pohybu, nečekají téměř nehybnou divu, jak jim pěje.

Nový parťák

Tak opatrně. Vypadáte na pětadvacet, co všechno děláte pro udržení ducha i těla? V kolik vstáváte?
Ráno se řídí podle Edy.

Ve vašem životě se objevil nový muž?
Ale kdepak, to je kníráč. Pořídila jsem si ho po smrti Ivoše, abych nebyla v domě sama. Je ale pravdou, že původně jsem chtěla pořídit psa právě pro Ivoše. Viděla jsem, že už nemá tolik sil a přesto stále jezdí se mnou. Říkala jsem si, že kdyby se rozhodl nejezdit a odpočívat, tak aby nebyl doma sám. Jenže k tomu nedošlo, Ivoš zemřel. No a letos v lednu se objevil u mě pejsek Eda. Abych nebyla v domě sama. Před časem vstával po páté ráno a už neusnul, to bylo krušné. Nyní je to trochu lepší. Třeba zrovna dneska by vyspával.

Salony, kadeřnice, posilovna, plastické operace. Co je vám nejbližší?
Nejbližší? Ranní procházka s Edou, denně s ním ujdu deset dvanáct kilometrů. Tedy pokud nepajdám. Co se sebou dělám? Já nechci nikoho rozčílit a naštvat. Ale mám to asi v genech a pak je to určitě přístupem k životu. Ráno mi před zrcadlem stačí tak čtvrt hodinky, abych na sebe něco naplácala. Do posilovny nechodím, neběhám, necvičím, jsem masožravec. A ve všem hledám to pozitivní, jsem věčný optimista.

Jak se člověk cítí uvnitř, tak je to navenek – tohle prostě platí. Jen teď jsem trochu ztloustla. To kvůli té pošramocené noze. Ale je pravda, že i přes můj optimistický přístup byly noci, které jsem probrečela. A není to tak dávno.

Blíží se konec roku, jaké máte vzpomínky na Vánoce vašeho dětství?
Do jedenácti let byl vánoční čas hezký, pak mi zemřela maminka a už to bylo jiné, smutnější. Vánoce – to bylo zpívání ve školce, ve škole, v lidové škole umění. Protože jsem ale vyrůstala v sedmdesátých letech, byla normalizace a nějaký advent byl téměř hřích. Samozřejmě se uklízelo, zpívalo, ale že by se lidé scházeli na ulicích a zpívali koledy, tak to ani náhodou. Koledy jsem vždycky zpívala i pod vánočním stromečkem, ale o nějakém adventním zastavení se nedalo mluvit.

Kdy se to zlomilo?
Po revoluci, po roce 1989. Já tyhle křesťanské svátky začala naplno vnímat a užívat si tak před deseti patnácti lety. Ke konci roku hodně pracuji, ale scházím se s přáteli, se kterými není čas se sejít přes rok. Jdeme na oběd, na večeři. U jídla ale koledy nezpíváme, jde o ten klid, o pohodu. A jsem typ ženy, která nešůruje barák a nemusí provést absolutní úklid. Beru to tak, že když se neuklidí před Vánocemi, uklidí se po nich. Co se stane?

Nic, ale každá žena tenhle přístup nezastává. Spíše to většina žen praktikuje opačně.
Já vím. Ale u mě je to asi tím, že mám dost práce, a tak okna, podlaha, záclony, všechno vycídit, na to prostě není čas ani síla. A ani chuť. Nedávno mi přišla na mobil zpráva, abych si uvědomila, že 24. prosince chodí Ježíšek, ne kontrola z hygieny.

Heidi a vánoční zvyky?
Byly v dětství a přetrvávají dodnes  – šupinky a peníze pod talíř, aby se nás držely, nesmělo se vstát od stolu, dokud se nedojedlo. Pak se zhaslo, mně pustili pohádky v televizi, maminka podešla v nestřeženém okamžiku, a najednou zvonek a přišel Ježíšek. Měli jsme klasické svíčky, prskavky. A také jsme měli otevřené okno, aby mohl Ježíšek přiletět. Já si vlastně pamatuju, že na Štědrý večer byla u nás strašná zima.

Jaký byl váš nejmilejší dárek pod stromečkem?
Byl nejmilejší a zároveň to bylo trochu zklamání. Vyrůstala jsem mezi dvěma kluky, takže jsem tak trochu chlap. Auta, traktory, bagry. Panenky mě nějak nelákaly. Ale přišlo období, kdy jsem zatoužila mít panenku s dlouhými vlasy, abych ji mohla česat. Maminka prosbu vyslechla a Ježíšek přání splnil. Jak já byla šťastná! Pak jsem ji rozčesala culíky a zjistila, že uprostřed hlavy nemá vlasy. Tak to jsem se trochu zalekla, přišlo zklamání  a moje nadšení ochablo.

Ještě tu panenku máte?
Nemám, při nějakém stěhování se ztratila. Když jsem ji pod stromečkem objevila, okamžitě jsem ji pojmenovala Adélka, aniž bych tušila, že Adélka jsme vlastně já.

Jak to myslíte?
Heidi je zdrobnělina od jména Adelheid. Já jsem Heidi, což není oficiální jméno, ale mamince se líbilo.

Viděla film…
…Heidi, děvčátko z hor. Přesně tak, a tehdy si řekla, že když bude mít dceru, bude se jmenovat Heidi.

Narodila jste se v roce 1962, to asi nebylo jednoduché dát takové jméno dceři?
To nebylo, měla s tím mnoho popotahování na úřadech. Říkali jí, že v českém kalendáři je tolik krásných jmen. Maminka se ale nedala, byla urputná a vytrvala, a tak jsem Heidi.

Vánoce u tchýně

Jaké byly Vánoce za časů vašeho prvního manželství?
Bydleli jsme u tchýně v Ostravě - Porubě. Vánoce jsme trávili u manželovy rodiny v Opavě, kde jsme byli od ráno do noci a o půlnoci jsme sedli na vlak a jeli domů do Ostravy.

Vaše manželství trvalo čtyři roky…
…a já se rozvedla. Bylo to kvůli Ivošovi.

Láska na první pohled?
Z mé strany tak trochu, ale spíše to byl obdiv k někomu, kdo něco v muzice dokázal, měl jasný směr a byl prostě úspěšný. Z jeho strany nevím, ale už tehdy jim to s Věrou moc neklapalo (Ivo Pavlík byl ženatý se zpěvačkou Věrou Špinarovou – pozn. autora). Později mi řekl, že se tehdy bál našeho velkého věkového rozdílu (Heidi a Iva dělilo bezmála 30 let – pozn. autora). Všichni mu říkali, že to se mnou nemůže dopadnout.

A ono to dopadlo.
Dopadlo, byli jsme spolu šťastní, brali jsme se v roce 1992. Když jsme bydleli v Ostravě, trávili jsme Vánoce v malém rodinném kruhu s nevlastní maminkou Ivoše. Po přestěhování do Prahy za námi nikdo příliš nejezdil, byli jsme sami. I proto jsme posledních asi třináct let začali na konci roku jezdit do teplých krajin.

Vzpomenete si na nejmilejší dárek od Ivoše?
Ivoš nebyl romantik, i proto jsme na Vánoce jezdili za teplem. Já dárky pro něho i pro mě koupila, zabalila, rozbalila, radovala se z nich. On prostě Vánoce neměl rád. Pamatuji se na dva dárky, které ale opravdu byly od něho. Ten první byla velká kuchařka. Trochu mě zarazil a zeptala jsem se ho, zda si myslí, že špatně vařím. Přiznal na férovku, že si to myslí. 

A ten druhý?
Den před Štědrým dnem se sebral, a že mi jde koupit dárek. Já byla v sedmém nebi. Už jen ten pocit, že vyrazil kvůli dárku pro mě do města, byl úžasný. Očekávala jsme prsten s brilianty. Realita byla na hony briliantu vzdálená. Dostala jsem lyže. Ale bylo to fajn.

Jak budete trávit letošní Vánoce. Určitě s Edou, že?
Musím nejprve připomenout ty loňské, které pro nás všechny, a pro mě hlavně, byly po letech odlišné. Ivo nebyl mezi námi a já byla poprvé sama. Já bych to asi doma vydržela, ale ta rozvětvená rodina zaujala názor, že mě nemůže nechat samotnou. Tak jsem si na Vánoce naplánovala návštěvy a nezastavila se. Byla jsem jak Ježíšek, jezdila od návštěvy k návštěvě a stěhovala dárky.

A když jsem 30. prosince přijela domů, byla jsem neskutečně utahaná. Mám ty lidi všechny ráda, ale řekla jsem si, že takhle to letos už neudělám. Proto na Vánoce pojedu do Lanškrouna k Ivošově dceři, kde prožiju s Edou Štědrý večer. No a pak uvidím. Když už budu na půl cesty na Moravu, možná se někde u někoho ještě zastavím.

A Silvestr?
Jsem absolutní bojkotér Silvestra, tento den bych vymazala ze života, nepotřebuju ho. Slavit Silvestra a příchod nového roku je podle mě plánované veselí. Chápu to, lidi si myslí, že přijde něco nového, mohou se beztrestně opít. Dokonce jsem na Silvestra nerada zpívala, loni jsem nabídku odmítla, stejně bych to ale nedokázala. S Ivošem jsme Silvestra trávili v zahraničí, přiťukli jsme si dvojkou vína, zatančili a šli spát.

Proč slavit, že budu o rok starší? Letos sama určitě nebudu. Buď někam vyrazím, nebo pozvu k sobě. Tenhle rok byl kolem mě ve znamení mnoha rozchodů, tak to s někým třeba dám dohromady. To ale nemyslím s chlapem.

Česko zpívá koledy

Ve čtvrtek 12. prosince vystoupíte na akci regionálních Deníků Česko zpívá koledy. Známé české koledy zazpíváte v centru Milovic na Nymbursku.
Na tohle zpívání se moc těším, bude to zvláštní atmosféra. Jsem ráda, že mě pořadatelé odlovili. Jsem typ Čecha, který zná všechny koledy, ale zná jen první sloku. Tak se těším, že se dostanu do celého textu.

V roce 2008 jste natočila singl Vánoční tajemství. Nepomýšlíte na další vánoční písně?
Těch písní v repertoáru mám více, ale taky vím, že Ivoš při vánočním repertoáru doslova trpěl a čekal, až to skončí. Myslím si však, že přijde čas a já jednou vánoční desku natočím. Někde jsem četla, že interpret dělá vánoční desku, když už neví, kudy kam. Na to mám ještě čas.

Nová kapela

Máte svoji kapelu HeidiBand.
Adam (syn Ivo Pavlíka a Věry Špinarové – pozn. autora) mi postavil kapelu, nechala jsme mu volnou ruku a on dal do kupy skvělé muzikanty jak hudebně, tak lidsky.  

Zpíváte své hity, nebo nové písničky?
Vrátili jsme se k repertoáru z osmdesátých let, který jsme zpívala. Pro některé to stejně budou novinky, protože mě registrují od roku 1990 a znají tak akorát Když se načančám. Mě už začal half playback unavovat a jsem ráda, že hrajeme všechno živě. Takže posluchači ode mě uslyší Já jsem já, Kuře na grilu, Holka Tvrdohlavá, Když se načančám, Sláva bláznivým nápadům. 

Video: Já jsem já

Poměrně dost času jste strávila v televizi jako moderátorka. Uváděla jste intimně laděný pořad Intim Night, s Patrikem Hezuckým pořad Nikdo není dokonalý a v poslední době pořad Aféry – neuvěřitelné životní příběhy.
Už je to všechno minulost, v létě mi na TV Barrandov skončila smlouva a i když ještě v září a v říjnu byly premiérově odvysílány některé díly Afér, už jsem z tohoto kolotoče vyskočila. Podotýkám, že jsme se rozešli v dobrém.

Jak na tohle období vzpomínáte?
Bylo to hodně práce, bylo to zajímavé a byly to spousty osudů. Pro mě to byla úžasná moderátorská televizní zkušenost a moc mě to bavilo.

Prozraďte, která aféra na vás zapůsobila nejvíce?
Byly jich mraky, často smutné, ale poučné. Třeba příběh páru, kdy si muž nerozuměl se psem partnerky. A řekl Buď já, nebo pes!

Heidi za pár let?
Když Adam skládal kapelu, kluci, kteří jsou minimálně o deset let mladší, se ho ptali: „A jak si myslíš, že ještě bude dlouho zpívat?“ Já doufám, že mi to ještě chvíli vydrží. Ale zdraví máme jen jedno. Chtěla bych, aby se kapela rozjela do intenzity, která přebije moje halfplaybecková vystoupení. Já mám další pětiletku nějak naplánovanou, ale nebudu nic říkat, abych to nezakřikla.

Heidi JankůZpěvačka, moderátorka. Před pár dny oslavila 56. narozeniny, narodila se v Ostravě - Vítkovicích, žije v Praze - Uhříněvsi. 
Byla dvakrát vdaná, podruhé za hudebního skladatele Ivo Pavlík, který v roce 2017 zemřel.
Je bezdětná. Jejím parťákem je kníráč Eda.

Vydala 16 hudebních alb. Zpívala v kapelách Proměny a Supernova, nyní má kapelu HeidiBand.

Píseň z pohádky: Co takhle svatba, princi?