„Naše spolupráce s Českou filharmonií začala díky Petru Kadlecovi, vedoucímu oddělení vzdělávacích programů. Navštívil mě na Vysočině, kde bydlím, a pověděl mi o svém přání – že by chtěl, aby v rámci těchto programů dostaly  v Rudolfinu příležitost i romské děti, které navštěvujeme. Pozvala jsem ho, aby se s filharmoniky zúčastnil našeho letního pobytu Romano drom (Romská cesta) v romských osadách na východním Slovensku. Moc jsem nevěřila, že by u nich můj návrh prošel, že by se ‚akademické propojilo s autentickým‘, ale k mému překvapení tento experiment podnikli. Což dokumentuje zmíněný film. No a letos s námi pojedou už popáté,“ vypráví Ida Kelarová. Podotýká, že na začátku si filharmonici možná mysleli, že romské děti něčemu naučí – po pár dnech ale zjistili, že je to vzájemné, že se i oni učí od nich.

Na první Romano drom pak po několika měsících navázalo vystoupení dětského sboru Čhavorenge a České filharmonie s již secvičeným repertoárem na Hradčanském náměstí, které dirigoval Jiří Bělohlávek. Následovalo čtyřicet koncertů v Rudolfinu (a nejen tam), kde se hudebníci loni v srpnu pustili do natáčení avizovaného debutového alba Hej Romale. Obsahuje dvanáct písniček, přičemž dvě jsou tradiční romské a ostatní jsou dílem romského skladatele Desideria Duždy.

„Co jsme s Desideriem spolu, což je víc než dvacet let, psal pro mě. Teď píše pro děti, velmi ho k tomu inspirují, takže jeho talent se plně uplatnil. Navíc je výborný kytarista. Považuje za obrovskou poctu, když vystupujeme v Rudolfinu a v programu koncertu se jeho jméno objeví vedle Antonína Dvořáka nebo Bedřicha Smetany,“ usmívá se Kelarová.

„V tom, že nám Česká filharmonie umožnila odprezentovat se s Čhavorenge na jejím jevišti, vidíme pro romské děti obrovskou naději. Potřebují mít vzory, které je motivují k tomu, aby začaly přemýšlet jinak, aby přistupovaly k životu zodpovědně, vzdělávaly se, připravily se na integraci – v jejich světě je totiž vzorů žalostně málo.“

Kolikrát se podle jejích slov stalo, že tomu kterému talentovanému dítěti jeho rodiče nedovolili stát se členem souboru – ten dnes mimochodem čítá kolem čtyřiceti členů. „Jsou to smutné situace, sakramentsky to bolí, když před našima očima zničí vlastnímu dítěti šanci na uplatnění v životě. ‚Budeš tady a hotovo‘, řeknou, protože nic jiného, než to, co mají a žijí, sami nepoznali. Nemají žádné ambice, žádný cíl. Nic s tím neuděláte, protože jsou to rodiče… Když už ale děti své místo v našem souboru mají, velice si toho – až na malé výjimky – považují. Musejí například vykazovat dobré výsledky ve škole, nic není jen tak,“ sděluje Kelarová, která ve svém úsilí nepolevuje. Organizuje i pěvecké workshopy na Chrudimsku a na Valašsku, jde jí o to, aby romské děti nacházely k vlastní kultuře vztah. „Občas ke spolupráci přizveme i neromské děti, protože tady konec konců žijeme pospolu.“  

Vydání alba Hej Romale, kde jsou hudebními hosty akordeonista Lelo Nika, houslista Ivan Herák, klavírista Ondrej Krajňák a taktéž Desiderius Dužda, předcházely dva koncerty. První se uskutečnil včera  v Muzeu Škoda v Mladé Boleslavi, ten druhý je na pořadu dnes v pražském Švandově divadle. Jeho kmotrami jsou režisérka Alice Nellis a herečka Martha Issová, s nimiž se Čhavorenge seznámili díky vzpomínaným vzdělávacím programům v Rudolfinu.

„V létě nás čeká cesta do Rumunska, která se opět odehraje v rámci projektu Romano drom. Naskytla se nám možnost vystoupit v nejkrásnějším bukurešťském sále – v Athenaeu a dále ve městě Sinaia. Na podzim pak máme v plánu turné na Slovensku a jednáme i o koncertech v Rakousku a v severoirském Belfastu. Věřím, že pro nás bude příští rok taky zajímavý,“ dodává Kelarová.