Muzikálovou novinku, která má být lehkou parodií na dnes tak oblíbený detektivní žánr, režíruje zkušený Radek Balaš, jenž je i autorem scénáře.

„Musím se přiznat, že když mi producent Oldřich Lichten- berg sdělil, že by rád uváděl představení složené z mých písní, měla jsem radost, ale taky trošku obavu, protože jsem si neuměla představit jeho téma, příběh. Odpověděla jsem mu, že k němu dám, nebo nedám souhlas až na základě scénáře, protože to je alfa a omega celého úspěchu. No, a když jsem si ho přečetla, velice se mi zalíbil, takže dál nebylo o čem přemýšlet. Pak šlo jen o to vybrat písničky, které by celou story dobře umocnily,“ vypráví zpěvačka.

Této fáze jste se už účastnila?
Ano, co se repertoáru týká, byla jsem tichým společníkem a rádcem tvůrců. Mnou navrhované změny akceptovali, bylo jich ale málo. Třeba jsem doporučila jinou píseň, než jakou původ- ně chtěli. A ta- ky jsem jim dala tip což částečně vyplynulo z písničky, jež je tam také zaangažovaná na mistra světa ve stepování Tomáše Slavíčka, který mě často doprovází na koncertech a vede Tap Academy Prague.

Přijali ho do týmu, z čehož mám radost. Nadšená jsem i z dalších účinkujících, mezi nimi jsou Miroslav Etzler, Sagvan Tofi, Aleš Háma, Richard Genzer, Adéla Gondíková, Jaroslava Obermaierová, Radka Fišarová, Linda Finková, Jan Přeučil či Josef Laufer. Všichni zaručují kvalitně odvedenou práci a jsou i skvělými nositeli humoru, kterým je příběh protkaný.

Sama se ale v muzikálu neobjevíte. Ani jste o tom neuvažovala?
Opravdu ne. Jednak proto, že jsem v něm pro sebe neviděla zase až tak výraznou roli, a za druhé mě čeká strašně moc práce doma i v zahraničí. Nehledě na to, že právě v Divadle na Broadwayi už v jednom muzikálu (Muž se železnou maskou) hraju. Bylo by pro mě nemožné, abych to časově zvládala.

Na premiéru se ale chystáte.
Určitě, moc se na ni v roli diváka těším.

Písničky, z nichž jste muzikál složili, vyšly v pátek u Supraphonu na 2CD a ve zkrácené verzi i na vinylu. Ve stejném pořadí zaznějí i na jevišti?
Ano, jsou seřazené přesně podle scénáře muzikálu. Vinylová verze, protože se na ni samozřejmě všech šestadvacet písní z 2CD nevešlo, má jinou dramaturgii. Vybrala jsem pro ni věci, které by na ní prostě měly zaznít. Důležité je říct, že jde ve všech případech o originální nahrávky, ani jeden z těch songů jsem nepřezpívala. Zvuk ale nově remasteroval Daniel Hádl.

Oživila jste si při jejich výběru vzpomínky na období, kdy vznikaly?
Byla by jich spousta, to je jasné. Ale protože podobných kompilací už vyšlo v minulosti několik, neměla jsem k jakémusi bilancování tendence.

Z nejranějších písniček v aktuálním soupisu nechybějí Červená řeka a Pátá, s nimiž jste se stala Zlatou slavicí za rok 1965. Kvítek mandragory je z roku 1972 proč se muzikál nazývá právě po něm?
Protože v něm představuje obrovsky drahocennou věc, o kterou se hraje. Aktéři se chtějí Kvítku mandragory zmocnit má totiž nejen velkou finanční hodnotu, ale zároveň i čarovnou moc.

Máte tu písničku ráda?
Pochází z repertoáru anglického zpěváka Tonyho Christieho. Tehdy se mi velmi líbila, takže jsem ji nazpívala s českým textem Zdeňka Rytíře. A teď, právě díky vzniku muzikálu, který mě k tomu inspiroval, jsem si ji znovu zařadila do koncertního programu. Stejně jako píseň Horoskop, která byla v sedmdesátých letech hodně slavná.

Poté, co jsme se rozešli s Goldem Kids a začala jsem vystupovat sólově, jsem ji zpívala s Tanečním orchestrem Československého rozhlasu řízeným Josefem Vobrubou.

Další ze sedmdesátých let je písnička Přítele mám, abych měl za kým jít (With A Little Help From My Friends) z pera Johna Lennona a Paula McCartneyho.
Beatles jsem velmi obdivovala, měla jsem a mám všech-ny jejich desky, takže i jejich songy se mi hodily. K jiné jejich písni Miláčku (Honey Pie) mě přivedla Barbra Streisand, která ji zpívala v takové crazy podobě. Měla jsem pro ni vymyšlený speciální kostým s flitrovaným kloboukem, kalhotovými šaty s výšivkami na prsou a přidala jsem si do ní stepovací část, jež se má v muzikálu objevit.

Zahraniční repertoár jste si pro sebe objevovala sama?
Z části ano, desky jsem si přivážela z Německa, když jsme tam natáčeli pro Polygram nebo potom pro Teldec. Vedle nich nás samozřejmě zajímaly ještě džíny a šusťáky… Ve výběru repertoáru byl dobrým rádcem zmíněný dirigent Josef Vobruba, který měl velký přehled o tom, co se ve světě hraje.

Mockrát přišel s dobrou věcí byl to on, kdo mi nabídl Červenou řeku (Red River Valley), Dvě malá křídla tu nejsou (Killing Me Softly) nebo Chytila jsem na pasece motýlka (I Only Want To Be With You).

Stále je máte v repertoáru vedle těch později vzniklých, jako jsou třeba Copacabana nebo Dlouhá noc?
Mám, budou i součástí turné Helena Dlouhá noc live, které začíná 16. března v Náchodě. Za doprovodu kapely Charlie Band se v rolích mých hostů představí Šárka Rezková, skupina 4 Tenoři a Tap Academy Prague Tomáše Slavíčka.

Další zastávka z turné bude 17. května v Klatovech a 31. května v Chrudimi, mém milovaném kraji. Narodila jsem se sice v Praze, ale odma- linka do svých osmnácti let jsem s rodiči a sourozenci žila ve Slatiňanech u Chrudimi, k nimž mě váže silné pouto.

Chodila jsem tam do základní školy, do hodin klavíru, ke koňům do hřebčína, nauči- la jsem se tam veškeré sporty, v místní sokolovně jsem absolvovala všemožná taneční a recitační vystoupení, hrávali jsme tam divadlo. Do Slatiňan stále jezdím, i když už jen na hroby rodičů nebo na setkání se spolužáky. No, a v pražském Hudebním divadla Karlín pak 21. června oslavím koncertem narozeniny. Kromě toho vyrazím i na Slovensko, kde bude mým hudebním hostem Robo Grigorov.

Zažíváte dobré období, nedávno jste v Německu převzala Smago! Award za celoživotní dílo a přínos ve světě populární hudby. Jak velká je to pro vás pocta?
Moc velká. Touto cenou bývají poctěny výrazné osobnosti z řad skladatelů, textařů i producentů z celého světa, které se zasadily o přínos německé kultuře. Já jsem tam byla častým hostem, takže mě potěšilo, že jsem Smago! Award dostala.

Na základě toho jsem získala i několik pozvání do televizí v Německu, takže už tento týden odjíždím do Lipska do oblíbené talk show Riverboat, kde budu mít možnost zpropagovat turné, které budu mít v květnu zejména po Sasku.

V tomto případě bude mými hosty mužská skupina Die Stimmen Der Berge neboli Hlasy hor. V dubnu ještě s manželem odlétáme na Floridu k Olince Matuškové, kde se budu učit německé texty na to turné. Navíc ještě musím stihnout přípravu jeho šedesátých narozenin. Čeká mě perné období.