Vystudoval jste klasickou kytaru, přesto jste známý jako zdatný multiinstrumentalista. Na jaké nástroje hrajete?
V průběhu své hudební praxe jsem se začal zajímat také o starší nástroje a učil se na ně hrát. Nejdříve to byly romantické kytary z devatenáctého století, poté jsem se postupně dopracoval k barokním nástrojům, jako je barokní kytara, theorba nebo arciloutna. Z renesančních nástrojů hraji na vihuelu, renesanční loutnu a renesanční kytaru.

V čem se tyto nástroje liší od běžné kytary?
Liší se počtem strun, konstrukcí a často laděním. Například theorba má standardně čtrnáct strun, arciloutna dokonce ještě víc. A bohužel také způsobem hry. Na tyto nástroje se navíc nehraje z not, ale z takzvaných tabulatur. Ty nejsou jednotné, je jich hned několik typů.

Co vás přimělo k tomu začít hrát na historické nástroje?
Určitě zájem o starou hudbu. Těší mě, když si ji mohu zahrát tak, jak se hrávala ve své době, třeba v šestnáctém sedmnáctém století. Ale neznamená to, že mám rád jen starou hudbu. Zajímá mě i ta novodobá.

Znamená to, že kromě historických skladeb hrajete i současné?
Nebráním se ničemu, se svými spolužáky z vysoké školy ve Výmaru hrávám v souboru Lenz-Trio na klasickou kytaru hudbu z dvacátého a jednadvacátého století. Občas spolupracuji s Brno Contemporary Orchestra, který se zabývá výhradně soudobou hudbou. Ve studentských létech jsem si vyzkoušel i hru na elektrickou kytaru, tohle mladické období mám však už za sebou.

Hrajete na originální nástroje, nebo jde o nově vyrobené nástroje?
Renesanční a barokní hudbu hraji výhradně na repliky. Horní deska u těchto nástrojů je velmi tenká a nevydrží věčně, protože je dost namáhaná. Proto byly tyto nástroje konstruovány tak, aby se dala horní deska vyměnit. Romantickou hudbu hraji i na původní nástroje. Vlastním několik originálů, z nichž nejstarší pochází z Francie a byl vyroben kolem roku 1810.

Jak často koncertujete?
Koncertů není tolik, jde spíše o okrajovou záležitost. Zatím se mi daří zahrát si třikrát čtyřikrát do měsíce, sólově a v různých uskupeních a různou hudbu. Naposledy jsem si zahrál s výbornou zpěvačkou Kateřinou Šujanovou na hradě Sloup v Čechách. Tyto historické prostory loutnovým nástrojům velmi svědčí. Loutna má totiž oproti moderní kytaře ostrý a krátký tón, kterému vyhovuje akustika kaplí, síní s klenbou a podobně.

Co vás na historické hudbě nejvíce fascinuje?
Improvizace. Ač se to nezdá, v historické hudbě je improvizace běžná a žádoucí. Třeba při hře tzv. bassa continua, je dána jen basová linka a čísly naznačena harmonie a na těchto základem musí hudebník improvizovat.

Takže jde o takové historické jamování.
Hudba z raného baroku a renesance není tak striktně psaná jako hudba od klasicismu nahoru. Postupně, jak se zdokonaloval zápis do not, ztratil muzikant prostor k improvizaci.

Zmiňujete spontánnost a přitom jde o hudbu z dob, které byly výrazně sepjaté církví.
Jistě, ale v podhradí, případně v hospodách se hrála hudba světská, často taneční, zpívaly se písničky. Lidé se bavili, tancovali. K hudbě lidé často utíkají před těžkostmi života.

Historické nástroje jsou stavěny ručně podle dobových nákresů. Jak náročné je si v dnešní době takový nástroj opatřit?
V obchodech se nedá běžně koupit, musí se objednat na zakázku u mistra loutnaře. Výrobců je málo, takže největším problémem je čekací doba. Mým dvorním výrobcem je Jiří Čepelák od Prahy. Ač jde o velmi skromného člověka, je to světově proslulý nástrojář. Zvládne v podstatě všechno, různé typy nástrojů. Vzhledem k jeho proslulosti si však na jeden nástroj zájemce počká tak dva až tři roky.

Hru na kytaru učíte na blanenské základní umělecké škole, starší žáky pak také na konzervatoři v Kroměříži. Mají mladí lidé zájem o historické nástroje?
Kroměřížská konzervatoř je jediná konzervatoř v ČR, která nabízí možnost studia loutnových nástrojů. Žáků sice není tolik, kolik by být mohlo, ale mám za sebou již dvě úspěšné absolventky, které se dostaly na JAMU v Brně. První z nich teď pokračuje v německém Trossingenu u Rolfa Lislevanda, jednoho z nejlepších barokních kytaristů na světě a ta druhá odchází příští rok studovat do Haagu k vynikajícímu loutnistovi Joachimu Heldovi. Jsem na ně hrdý. Doufám, že další studenti je budou následovat.

Kam si vás lidé mohou v blízké době přijít poslechnout?
V září a říjnu máme koncerty s kytarových kvartetem, dále vystoupím s Castello in Aria, s loutnovým orchestrem a 7. listopadu zahrajeme na blanenském zámku zajímavý koncert romantické hudby s vynikající flétnistkou Michaelou Koudelkovou.

Karel Fleischlinger
Třiapadesátiletý Karel Fleischlinger vystudoval kytaru na konzervatoři v Pardubicích, poté absolvoval Vysokou hudební školu Franze Liszta ve Výmaru. Je držitelem několika ocenění, například 1. místo v mezinárodní soutěži v Kutné Hoře v roce 1986. Kromě mnoha koncertů doma i v zahraničí vytvořil řadu rozhlasových nahrávek. Natočil 4 sólová CD a další 3 s komorními soubory. Vystupuje s řadou českých i zahraničních souborů a umělců. Učí kytaru na Základní umělecké škole Blansko a kytaru a loutnové nástroje na Konzervatoři P. J. Vejvanovského Kroměříž.

Koníčky: Horská turistika, lyžování, četba a zahradničení

Jeho hudební vzor: Rolf Lislevand, Nigel North a Hopkinson Smith

KAROLÍNA TOMEČKOVÁ