Na novince, na níž Clarinet Factory vykouzlil zvukové obrazy s využitím inovativních elektronických i akustických nástrojů, se snoubí prvky alternativy, jazzu či world music. Zastřešují je texty v angličtině, češtině či španělštině, zaobalené do sametového zpěvu jejich většinového autora Vojtěcha Nýdla.

„Poezie mě vždycky zajímala, hodně jsem ji četl, a později jsem básně začal psát sám. Není to v mém případě nic světoborného, neměl jsem v tom žádné velké ambice. Jednoduše mě práce s textem zajímá. V kombinaci s muzikou je to možnost, jak sdělit věci, které si v sobě nosím,“ říká Vojtěch Nýdl, s nímž tvoří Clarinet Factory Jindřich Pavliš, Luděk Boura a Petr Valášek.

Hrajeme, jak slyšíme

Při psaní skladeb se hudebníci snaží nevyužívat klarinet tak, jak jej má posluchač v hlavě dopředu zažitý. „V momentě, kdy zvuky provlékneme efektem, dostaneme úplně novou barvu a náladu a už opravdu skoro zapomínáme, že jsme klarinetisté. Přizpůsobíme tomu i způsob hry. Jednoduše řečeno hrajeme, jak to v danou chvíli slyšíme. Když tam cítíme basu, napodobíme ji, když klezmer, tak napodobíme ten. Stejně jako třeba zvířecí jekot nebo souzvuky připomínající folklórní píšťaly či alikvótní zpěv,“ uvádí kapelník Jindřich Pavliš.

Oproti předchozím albům vznikalo to nejnovější v sevřenější atmosféře souboru. „Na začátku jsme si řekli, že novou desku dáme dohromady během roku, roku a půl. Tím pádem jsme se museli častěji vídat, více zkoušet a diskutovat o našich nápadech. Taky jsme si chtěli některé písně ozkoušet na publiku, což se nám povedlo. Chvíli poté udeřil koronavirus, takže výsledný mix desky jsme dělali na dálku,“ sděluje Vojtěch Nýdl.

Hudebníci album nahráli téměř live ve studiu SONO a s přispěním zvukového mistra Milana Cimfeho, který ji okořenil také špetkou rockové energie.

„Koronavirová lapálie nám zhatila koncertní plány, takže jsme například nemohli hrát na Colour of Ostrava, kam jsme se těšili. Teď už se nám nabídky zase množí. Na podzim plánujeme turné, které obsáhne kromě českých měst i Lotyšsko, Německo, Slovensko a také z jara přeložené Portugalsko,“ dodává Jindřich Pavliš na adresu souboru, jenž má na svém kontě i nejrůznější spolupráce (od britských Hidden Orchestra přes Tata Bojs po Václava Neckáře). Jeho hudbu uslyší i návštěvníci Muzea Karla Zemana v Praze.