Všichni ji viděli i slyšeli. Nebylo úniku. Skldba „Survival" britské rockové trojice Muse, těchto hrdinů dneška a Pink Floyd i Queen 21. století, je oficiální písní Letních olympijských her v Londýně 2012. Skupina Muse ji pro ně napsala, nahrála i odzpívala, svět kultury a sportu se zase jednou prolnul, splynul. Strhující, fascinující, podmanivé. Doporučuji.

Mají dobrý vkus

Dobrý vkus mají ti, kdož o tom rozhodují, rozhodli! V tom hitu je pompa, napětí, radost, triumf. Jeho klip kráčí zpět v čase, letopočet střídá letopočet. To video je sestříhané z úžasných sportovních momentů z olympiád. Hraje se tu o sekundy, setiny sekund. Lidé létají vzduchem. Na emoce si můžete sáhnout. Start! Plane oheň, olympijský. Je to malé mistrovské dílo. Musí být velká radost být u toho, být TÍM! Že ano, Muse?!

Matthew Bellamy (zpěv, kytara, klavír), autor většiny písní tria Muse, říká: „Je pro nás velkou poctou, že právě naše nahrávka byla vybrána jako důležitá součást Olympijských her v Londýně. Psal jsem ji s hrami v mysli a se snahou vyjádřit speciálnost celé akce a obdivuhodnost snahy o sportovní vítězství".

Zdroj: Youtube

Brzo nová deska

Ale to není vše. Muse vydají již 17. září nové album „THE 2ND LOW" a vyrazí na velké turné Evropou. „V rámci této šňůry je uvidí 22. listopadu O2 Arena v Praze," prozradil Michal Máka ze Supraphonu, tedy z firmy, která u nás novinku Muse nabídne.

Ale dovolte, abych je představil. Muse jsou Matt Bellamy, Dominic „Dom" Howard (bicí) i Chris Wolstenholme (baskytara, zpěv, kytara).

„Povstali v roce 1994, vydali pět studiových alb s celkovým prodejem přes 15 milionů kopií. Získali hned pět ocenění MTV Europe Music Awards, pyšní se pěti kousky Q Awards, osmi NME Awards, dvojicí Brit Awards, čtyřmi oceněními Kerrang Awards a navrch vlastní tři Grammy i nominace na Mercury Music Prize. Jejich poslední album The Resistance bylo už třetím číslem jedna v UK a na prodejní vrchol dosáhlo v devíti zemích," jen jásá Michal Máka.

Survival i živě, ne?

Co nás od Muse v Praze čeká? To by sice mohlo naznačit úžasné koncertní album „HAARP", sestříhaný záznam ze dvou koncertů Muse coby stadiónové kapely ze 16. a 17. června 2007 z Mekky rockové hudby, z londýnského stadionu ve Wembley. Ne nadarmo jsou za ni přirovnáváni k Pink Floyd.

Jenže od té doby už čas i technika pokročily, soudím, že Muse nyní budou o kus dál. A vedle pár skladeb z novinky jistě přidají i zmiňovaný hit „Survival". Vždyť živě a „u nás doma" to jistě bude ještě větší zážitek. Ale kdyby k tomu chtěli pustit i to video…

Jenže britští Muse nejsou jedinou aktuální souvislostí hudby a olympiády. Supraphon nyní přiváží a nabízí i komplet hitů řeckého mága elektronické hudby Vangelise (vlastním jménem Evangelos Odysseas Papathanassiou), 2CD „The Collection" (Rhino, léto 2012). Tak ale opatrně s tou elektronikou. Vždyť i slyšet jen jeho klavír je zážitek, vystačí si bez studiových kouzel. Když už si ty melodie vymyslí…

Dobytí ráje a spol.

Komplet jeden a třiceti skladeb (!) jde napříč historií filmu. Na dvojalbu jsou notoricky známé hity jako „Conquest of Paradise" (Dobytí ráje, od Dana Hůlky znáte jako Ráj), ukázky z jeho práce pro slavnou sci-fi „Blade Runner" s Harrisonem Fordem v jedné z hlavních rolí či song z oscarového sportovního dramatu „Chariots of Fire" (Ohnivé vozy). Pamatujete? Tu už v Čechách hrával kdysi Jiří Malásek, otec Petra, jako Vozíček z červánků…

„Ta skladba svého času nejen vedla singlovou hitparádu v USA, objevila se i před pár dny v dnes již legendárním skeči Mr. Beana v úvodním ceremoniálu letošních olympijských her," směje se Máka, pobaven vtípkem Pana Fazole.

A hele, Hořký měsíc

Ty melodie jsou známé, skvěle vymyšlené („Pulstar"), původní. S překvapením nad 2CD zjišťuji, že Vangelis složil i hudbu k mému oblíbenému osudovému dramatu Bitter Moon (1993, Hořký měsíc, režie Roman Polanski), připočtěte si ale navíc ještě i hudbu z filmu Mission (1982, pozor, to není ta slavná Mise), „objevte" Vangelisovy hity s Jonem Andersenem, zpěvákem skupiny Yes „I'll Find My Way Home" (tu znáte od Hany Zagorové, ale kdybych si vzpomněl jak se jmenuje česky…) či „State Of Independence"(obě 1981) a jdeme dál.

No ano, Vangelisův „sok" v hudbě elektronické Jean Michel Jarre bývá v Česku častěji, však mi také tuhle v Liberci páli lasery přímo do očí. Nic proti jeho hitům Eqinox či Oxygene, i ty jsme milovali. Ale hlavně toto je naše mládí, 2CD plné brilantní práce, vzpomínek.

Pátrání v archivu

S tiskovou zprávou na očích lovím ze své sbírky zaprášených cédéček Vangelise, jeho alb tu není zrovna málo. Možná i trošku zlomyslně koukám, na co že to tvůrci nové 2CD kompilace zapomněli. A dochází mi, že v obsáhlé diskografie tohoto Řeka by se našlo materiálu na pěknou řádku takových výběrů. Některé by byly spíš hitové, vždyť i ten Hůlka či Zagorová si od něj vybrali. Jiné by se tvářily experimentálněji, další by mohly bát vokální a kdo rád exotiku, i na toho by zbylo. Jistě by pak taktéž na rarity došlo, na albu „The Collection" mezi ně lze zařadit dosud nevydanou skladbu „Remembering".

Ale v zásadě je na aktuálním 2CD to podstatné, čím byste ze svých starých CD naspali přehrávač, kdybyste jeli na Vangelisův koncert kamkoli. Fajn zjištění.